Hned ráno vyhrabu celou skříň. Především zastrčenou spodní část, kde není oblečení, jenom vzácné památné předměty. Šrouby z kolejnic, které nejdou vyhodit. Kamení z doby, kdy nám bylo sedmnáct, včetně vzácných úlomků z kosmu nevyčíslitelné hodnoty. Všechno musí ven, abych se dostala k zabarikádovanému akváriu, momentálně plnému fotek, výstřižků, pohledů a úlomků z kosmu nevyčíslitelné hodnoty. Chvátám, i když mi nikdo nestopuje čas. Bordelaření není závod, přesto jsou moje pohyby rychlé a trhavé, vždyť jde o moudrou rybu a to pak tělo reaguje zbrkle, síla skleněných nádob je čarovná.

Moudrá ryba by věděla, jestli bude pršet (nebude) nebo zda sbíječky od sousedů přestanou vrtat (nepřestanou). Dopřeju jí parádní výhled k nám a já zas budu zírat na ni. Táhnu několik litrů octa, abych dostala pryč vodní kámen nalepený po stranách skel mojí budoucí sladkovodní věštírny. Kyselý odér louhuje náš byt až do rána. S východem slunce je naše staré akvárium dokonale čisté. Nikde ani šmouha. Až na ten hluboký deseticentimetrový škrábanec dole. Včera tam nebyl. Zrada, která může pod tíhou vody kdykoli prasknout. Nebylo by to poprvé. A já už NIKDY nechci zažít, jak to praskne. A vyteče na Jungmannův pětisvazkový slownjk. Takhle by to nešlo, projekt moudrá ryba bude tentokrát dokonalý. Táhnu na zádech zbrusu novou, a dokonce ještě větší nádobu. A k tomu rostliny, filtr, topení, moderní dekoraci, a dokonce i lepidlo a romantické pozadí, kterému jsem se celý život bránila. Pořídím jí všechno nové, potvoře. Na oplátku ona mně vysvětlí fungování světa. Já jí dám! Už pro ni vyvařuju písek. Vařili jste někdy písek? Strašně to smrdí. Pak už napouštím vodu. Nejkrásnější fáze. Liju to opatrně, zatím jen hrnečkem, abych neponičila čerstvé uspořádání interiéru. Jsem trochu nervózní, bude to krásný podzim. Pak omylem bouchnu hrnkem o stěnu, nádrž je veliká a prostě nemám odhad. Proč se nerozbil raději hrnek? Zírám na naštípnutý okraj přední stěny a nevěřím tomu. Rozbila jsem i to druhé. Co by na to řekla ona? Můžu pokračovat v napouštění, nebo to praskne a vyteče nám to do postele? Věštírnu je třeba mít hned u hlavy, takže jestli to nastane, utopí se nejdřív manžel. Nebudu mu tuto prognózu sdělovat.

Dívám se do napuštěného, neobydleného akvária. Na přední straně se odráží můj obličej. Můžu se sama sebe na cokoliv zeptat. Třeba kdy sakra obchodníci naskladní nové ryby! Ve zverimexu byly všechny nádrže prázdné. Jako když tu vypukl mor. „Vypukl tu mor?“ ptám se prodavačky. Slyšela mě, ale ignoruje mě. Raději odcházím, taky je nakažená. Po několika dnech už to nevydržím, nesnesu nemít ryby. Z nouze ubytuju hejno červených teter. Měly být mírumilovné, ale jsou nervózní. Málo žerou a pořád škubou tělem. Nic moc podívaná. Navíc mi neodpovídají. Jsou hloupé a panikaří. Pokaždé když vylekaně vystřelí do prostoru, leknu se taky. Jak mám začít relaxovat, když se v nádrži děje tohle? Aby se jim tak zachtělo vyskočit! Nebo prorazit poničené přední sklo! Zatím je letošní podzim ve znamení vznětlivých teter, ale zkusím být trpělivá. Možná je chyba v potravě. Musím otevřít pikslu a barevné vločky ochutnat. Přichází touha bouchnout hlavou o sklo.