Vybíralová, Sára: V Arles – na cestě za světlem

Vybíralová, Sára
V Arles – na cestě za světlem

rozhovor překlad

Spisovatelku a překladatelku Sáru Vybíralovou jsme zastihli v jihofrancouzském městě Arles, kde trávila první tři zářijové týdny na rezidenčním pobytu pro překladatele. Pracovala právě na překladu knihy Debout-Payé od autora, který si říká Gauz. Vyprávěla jak o pobytu samotném, tak o přínosu této své cesty do Francie.

Sára Vybíralová v Arles – na cestě za světlem

Sára Vybíralová (1986) vydala v roce 2015 povídkovou sbírku Spoušť a takřka zároveň se představila i jako překladatelka z francouzštiny. Její jméno je prozatím spojeno s tituly Édouarda Levého (Sebevražda, Díla a Deník; vydává Rubato), Leily Slimani (Něžná píseň, Sex a lži; Argo), Liliane Giraudonové (Srstí; Rubato) a Édouarda Louise (Skoncovat s Eddym B., Dějiny násilí; Paseka).

iLiteratura: Jak jsi objevila možnost odjet na překladatelský pobyt právě do Arles?
Sára Vybíralová: Přiznávám, že jsem po rezidenčních možnostech aktivně pátrala. Princip tvůrčího rezidenčního pobytu jsem znala z jiných oblastí, dříve už jsem absolvovala jeden autorský. A taky z jiných zemí – nově se rezidenční pobyty pro zahraniční překladatele ostatně organizují i u nás. Zjistila jsem, že pro francouzštináře se nabízí pobyt v Arles a v překladatelských domech v Belgii nebo ve Švýcarsku, ale dlouho trvalo, než jsem si troufla podat žádost. V Arles tyto pobyty už od roku 1987 provozuje CITL (Collège International des Traducteurs Littéraires) a já je – když jsem se podívala na bibliografie některých rezidentů – považovala za nedosažitelnou metu. Letos jsem se poprvé zkusila přihlásit, protože jsem se chystala překládat knihu, na kterou jsem se těšila a za níž jsem si stála.

iLiteratura: Jak se na takový pobyt hlásí?
Sára Vybíralová: Pokud vím, tak CITL žádosti přijímá průběžně celý rok a periodicky je vyhodnocuje. Pošlete přihlášku, životopis a svůj projekt a následně se nabízí několik možností. Překladatel si buď může pobyt sám hradit (cena ubytování je však velmi přátelská), nebo může požádat o odpuštění poplatku, anebo i o stipendium v podobě kapesného, které mu po dobu pobytu pokryje životní náklady. Pro velké a důležité projekty je ideální spojit žádost se stipendiem, které uděluje francouzské Národní centrum knihy (CNL), což řada překladatelů využívá.

iLiteratura: Jak rezidenční dům v Arles vypadá?
Sára Vybíralová: V překladatelském domě je nás celkem deset, osazenstvo se průběžně obměňuje a pochází doslova z celého světa, ačkoli za dobu mého pobytu tu náhodou vznikla slovanská převaha. Podmínkou je, že cílový nebo zdrojový jazyk překladu, na němž tu chcete pracovat, musí být francouzština. Rezidence je součástí příjemného prostoru Espace Van Gogh v centru Arles. To je budova z 16. a 17. století, v níž býval špitál. V 19. století se tu dokonce chvíli léčil i Vincent Van Gogh při jednom ze svých záchvatů a krásný vnitřní dvůr je známý z jednoho z jeho slavných obrazů. Rezidenci spravuje Asociace literárních překladatelů, která tu má kancelář a nádhernou tematickou knihovnu, kam většina překladatelů chodí pracovat a kde údajně trochu straší. V podkroví jsou pokoje, společný prostor a terasa, kde se člověk až příliš snadno dlouze zapovídá…

iLiteratura: Na čem tady pracuješ ty?
Sára Vybíralová: Překládám román Debout-Payé od autora, který si říká Gauz. Je to jeho prvotina, ve Francii vyšla v roce 2014. Narazila jsem na ni u kamarádky na stole – o knize se po jejím vydání dost psalo a dobře se prodávala, ale kamarádka ji shodou okolností měla doma, protože autora zná. Když jsem si ji přečetla, hned jsem věděla, že by mě bavilo ji překládat. Pracovně jí říkám Placený za stání, i když o názvu ještě budu s nakladatelstvím diskutovat. Je to román o několika generacích hlídačů afrického původu (sám autor pochází z Pobřeží slonoviny). Dějovou linku prokládají drobné prozaické skeče, aforismy a pseudo-slovníkové definice ze života sekuriťáků v mainstreamových buticích v dnešní Paříži, takže je to něco mezi románem a útržkovitou, kousavě humornou esejí. Osobně mě velmi baví pasáže z obchodu Sephora na Champs-Elysées, turistické ikony Paříže, která ve skutečnosti městu už vůbec nepatří. Odosobněný prostor nadnárodního řetězce navštěvovaný všelijak bizarními postavičkami odráží společnost pozdního kapitalismu a její absurditu.

iLiteratura: Jaký konkrétní překladatelský problém můžeš řešit právě tady?
Sára Vybíralová: Určitě je výhoda, že mám kolem sebe víc rodilých mluvčí než v Praze, takže s nimi můžu častěji konzultovat. Někdy třeba nedokážu odhadnout, do jakého registru jazyka spadají určitá slova, jestli je některý výraz neutrální, nebo už příznakový (třeba nářeční, do jaké míry zastarává apod.). Zrovna na Gauzově románu jsou ale nejsložitější všudypřítomné slovní hříčky, navíc pevně zakořeněné nejenom ve francouzštině, ale i v pařížských reáliích. Je velká výzva pokusit se ten humor nějak zprostředkovat, ale tomu nepomůže nic jiného než čas a neuspěchané přemýšlení.

iLiteratura: A právě v tom je největší přínos překladatelských rezidencí?
Sára Vybíralová: Samozřejmě, asi není nic nového, že mít příjemný prostor a čas, kdy člověk nemusí dělat nic jiného a může se soustředit jen na překlad, je velký luxus. Pjři dnešních běžných cenách za přeloženou stránku pracují překladatelé často v časové tísni, aby se nějak uživili. Je velmi příjemné, když člověk může na chvíli vystoupit z „provozu“ s jeho nároky a v tomhle darovaném čase pracovat beze spěchu. Vedle toho bych ale řekla, že člověk, který překládá z jazyka země, v níž nežije, potřebuje čas od času v té zemi strávit nějakou ucelenější dobu. Jazyk se vyvíjí jako živá bytost, kterou je třeba navštěvovat pravidelně, abychom ji neztratili, nebo se pak nedivili, jak moc se změnila. Já jsem tu jen na necelé tři týdny, ale i tak je to skvělé, každý den se něco naučím.

iLiteratura: A jak se ti líbí Arles?
Sára Vybíralová: Jak by se mi tu mohlo nelíbit! Krásné město mnoha vrstev, které má na svou velikost překvapivě bohatý kulturní život, navíc za humny je přírodní rezervace Camargue a moře. Líbí se mi obrovská Rhóna a její celkem liduprázdné břehy, kde se dá posedávat a pozorovat světlo, které je úplně jiné než u nás.

Na podobné téma:

Překladatelská „vychytávka“, o které je dobré vědět

 

© Magdaléna Rejžková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 619x

Inzerce
Inzerce