Zábranský, David: Láce

Zábranský, David
Láce

sloupek beletrie česká

Greta Thunberg má pravdu a její činnost zpětně legitimizuje skandinávský model, který mnohým doteď mohl lézt na nervy. Trvalo to, ale dočkali jsme se, stát sociálního blahobytu a kulturní namyšlenosti konečně vydal hmatatelný plod v podobě globálního ováda v tom nejlepším Sókratově smyslu.

Láce

Greta je Trump pro děti a pro liberály, ale kdo říká, že je na Trumpovi všechno špatně. Dokonce pouhé koketování se změnou je v naší situaci krok správným směrem. Díky Švédsku za Gretu i za mašinerii, která se za ní nepochybně už dávno roztočila. Její emo projev v OSN věci globální akce asi neprospěje, ale já osobně bych proti obsahu a stylu toho projevu neřekl ani popel. Greta je třeba. Tenhle sloupek ale nemá být přímo o Gretě a její agendě, nýbrž o Gretině a tak vůbec naší angličtině.

Před pár dny jsem v souvislosti s tímhle jazykem znovu málem vyletěl z kůže. Šel jsem po ulici v naší čtvrti v Aténách a najednou jsem ze strany koupil do ucha šlehu v podobě následující věty: „Wow, so cheap!“ Nějaký mlaďoši, páreček, v ruce drželi leták. Jejich věta – tyjo, to je tak levný – se v Aténách mohla týkat čehokoli od kebabu po byt. Neměl jsem s tou dvojkou nic společného, zaslechl jsem náhodou kus jejich slovní výměny, ale cítil jsem, že mě tou anglickou větou vtáhli mezi sebe, mezi nás všechny. Co jsem s tím párkem imperialistických trdel měl dělat? Zastřelit je? Za větu „wow, so cheap“ by se v roce 2019 mělo přinejmenším vylučovat. Mít tady spravedlivé zřízení, člověk by za tu větu dostal červenou kartu, načež by si šel aspoň na den sednout na trestnou lavici s flaškou ticha. Úžasně levný věci už dneska neexistují a myšlení ve stylu „wow, so cheap“ je děsivé retro. Člověk by se měl stydět, pokud tak myslí. Nic není úžasně levný, naopak. Kvůli hrozící globální katastrofě by nám dneska všechno mělo připadat drahé. Hodnota by se už dávno neměla měřit penězi.

Angličtina jako by dodnes byla nasáklá duchem průmyslové revoluce, kořistnictví a duševní nemoci, které se říká touha po růstu. Co je ještě horší, ten jazyk přispívá k dojmu, že se s planetou a námi nakonec zas tak nic neděje. Přijedete do Indie, řeknete si anglicky o wow, so cheap jídlo a automaticky předpokládáte, že se všechno nějak vyřeší, neoteplí se a tak dále. Angličtina je naše pevnina, ze které bohužel není vidět na stoupající moře. Sám ten jazyk zbožňuji a neobejdu se bez něho, čtu prakticky už jenom v angličtině.

Angličtina je odporná pouze v mluveném projevu. Ať už jde o ty dvě paka v Aténách, o Trumpa, nebo o podcasty New York Times, nedá se to poslouchat. Angličtináři jsou agresivní, morálně povýšení, zlí a zbytečně suverénní. Anglická mluva leze strašně moc na nervy. Knížky v angličtině jsou na druhé straně lehce stravitelné, v nich ten jazyk ještě zná míru, papír ho drží na uzdě. Greta asi ještě chvíli bude muset mluvit anglicky, ale až se nám podaří anglicky dohodnout, jak nás zachránit, pak navrhuji přejít k dalšímu akutnímu globálnímu problému: k zapouzdření toho ambivalentního jazyka. Představuji si to zhruba tak, že by angličtina zaplula pod hladinu jako Moby Dick. Zůstala by pouze v psané formě, v knížkách, ale anglicky by se už nemluvilo. Trump by kolem mluvené angličtiny mohl postavit zeď nebo by mohl uvalit na používání angličtiny clo. Boris Johnson by mohl vytáhnout angličtinu z EU. Najednou by bylo ticho. Lidé by se museli domlouvat rukama nohama a věci by zas možná pomalu začaly nabírat aspoň nějakou cenu.

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Tetry nervózní
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí

 

© David Zábranský
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložil: Nevím, 16.10.2019 10:08
Zábranský, David: Láce
To je od autora takový test, ne? Jestli literární časopisy otisknou opravdu cokoli, co vyplodí... ??
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 735x

Inzerce