Hakl, Emil: Zachovat téma

Hakl, Emil
Zachovat téma

sloupek beletrie česká

Dělalo mi to velký problém už jako píšícímu elévovi v různých časopisech. Možná proto, že téma je umělý produkt. Důvody, proč jeden sedne a píše, jsou různé, nicméně v reálu jsou asi tři. Buď je píšící jedinec cvok, který potřebuje dát uniknout přebytečné energii, nebo cvok není a potřebuje ventilovat energii zrovna tak.

Zachovat téma

Jediný problém, který se v případě psavého ega nedá obejít, je, že aby člověk cokoliv kloudného naťukal, musí napřed taky trochu žít. Jenže jak má žít, když ve finále rotuje po redakčních schůzích, případně po prezentacích, akcích a grantech a mezitím, když vyšetří chvilku, buď píše své opus magnum, nebo s někým bohaprázdně plká u kafe.

Málokdo se kvůli tomu, že mu to nepíše, zastřelí, ale taky málokdo přizná, že už nemá dohromady co sdělit, čili by už s tím mohl zlehýnka přestat. Nemám na mysli nikoho konkrétního, respektive ano – zhruba pětadvacet lidí. Ale nejlépe je vždycky začít u sebe.

Všechno, co jsem potřeboval napsat, jsem napsal, nic dalšího tam není. Po láhvi vína se někdy zdá, že se tam ještě zbytky nějakých témat mrcasí, ale to obratem zmizí a s klidným mozkem je už zase nabíledni, že opravdu není o čem. To je ten třetí důvod – aby jeden nemusel přiznávat, že má v hlavě vymeteno, předstírá vnitřní pnutí.

Hodně lidí (nejen z tvůrčí sféry, nicméně kvůli zachování celistvosti mluvím o nich) to dneska dělá tak, že brousí od rána do večera sítě a čerpá témata z nich. To je určitě neblahé, protože jde o zprávy už předžvýkané, prošlé něčím trávicím systémem, zkrátka neautentické. Informační zdroj však následně nikdo neidentifikuje, jelikož různé sítě brousíme všichni. Extrémně tupý Instagram to pak všechno srovná. Žít se nám zachtělo, holoubkové. A zapomněli jsme, jak se to dělá.

Odbočka: zpráva z webu. Na jihu Francie vyoral jakýsi sedlák na poli hroudu rezavého železa. Z nějakého důvodu ji nezahodil, nýbrž se časem dostala ke znalci, který v ní rozpoznal dočista zrezavělý, svého času běžný, ba spotřební revolver systému Lefaucheux. Tedy stejný, z jakého se kdysi na tomtéž poli zastřelil Vincent van Gogh. Vrak zbraně šel do muzea. Nikdo se už nikdy nedozví, proč se osudem uvláčený Gogh rozhodl zvolit toto řešení. Možná už toho měl zkrátka plné kecky. Byl věrný sám sobě, nesnažil se nikomu zalíbit. Pracoval, oddán tématu, které bylo hluboko v něm. To je koneckonců čtvrtý důvod, proč tvořit. Mít co říct všemu navzdory a hledat, jak to říct. Důvod velmi vzácný a zvenčí zhusta nepochopitelný. Vincent za celý svůj život prodal jenom jediný obraz. Když šel malovat na pole, míval dilema, jestli si koupit láhev vína, nebo raději kus chleba, protože na obojí občas neměl.

Každopádně je fakt, že se zrezlý křáp systému Lefaucheux vydražil letos v červnu na aukci v Paříži za 162 500 eur, to jest za čtyři mega. Taková je zhruba logika života, který žijeme. Tím dneska končím a jdu zase mydlit román, na nějž jsem si už vyzvedl zálohu, čili ho musím dopsat, i kdyby čert na koze jezdil.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Tetry nervózní
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Tržiště Sándora Máraiho
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Láce
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
David Zábranský: Chvála zdi

 

© Emil Hakl
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 712x

Inzerce
Inzerce