Uvádí se, že v České republice žije kolem 550 druhů obratlovců, z čehož největší krajíc připadá na ptáky (přes 400 druhů). Po nich s výrazným odstupem následují savci (87 druhů) a ryby (cca 65). Ještě hůř jsou na tom obojživelníci s 20 a plazi s 10 druhy (na samém chvostu je potom třída mihule, která je u nás zastoupena toliko dvěma druhy). Ačkoli snad poslední dvě skupiny nepůsobí tak přitažlivě jako ptáci, blízce jako savci či chutně jako ryby (i když jak se říká, proti gustu…), přece jen se jedná o tvory, kteří si naši pozornost z mnoha důvodů zaslouží, nehledě na fakt, že většina z nich se řadí mezi zvláště chráněné živočichy a může plnit roli důležitých bioindikátorů. Jednou z posledních monografií, která se podrobně zabývala oběma skupinami, byla před více než deseti lety kniha Obojživelníci a plazi České republiky (Grada, 2008) českého herpetologa a batrachologa Ivana Zwacha. Ta cílila na co nejširší okruh čtenářů a vedle přehledu zástupců obou skupin žijících na území našeho státu a nespočtu fotografií i další obrazové dokumentace nabízela též určovací klíč či obecnější texty, jež tyto skupiny uváděly do širších ekologických a evolučních souvislostí.

Na další podobně rozsáhlou, třebaže úžeji zaměřenou publikaci věnovanou těmto dvěma skupinám obratlovců, si zájemci museli počkat až do letoška, kdy v edici atlasů vydávaných nakladatelstvím Academia vyšla kniha Obojživelníci a plazi České republiky předního českého odborníka na obě skupiny, kurátora herpetologické sbírky zoologického oddělení Národního muzea a dlouholetého spolupracovníka časopisu Živa Jiřího Moravce (nar. 1958). Doplňme, že v téže edici již v roce 2015 vyšel výrazně specializovanější svazek Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky autorů Jaromíra Maštery, Víta Zavadila a Jana Dvořáka. Nová kniha, jak už název a určení napovídá, se soustředí především na důkladné představení všech našich obojživelníků a plazů a velmi stručně i vyšších taxonů (rodů a čeledí), do nichž tyto druhy náleží. Obě skupiny jsou nato opatřeny obecnějším úvodem, který čtenáře v krátkosti seznámí s jejich druhovým bohatstvím, morfologií, biologií a současným stavem ohrožení a ochrany v rámci České republiky.

Přestože na našem území moc druhů obojživelníků nežije ani u nás nenajdeme žádné druhy endemické, upozorňuje autor, že „geomorfologie území našeho státu […] stojí za několika zvláštnostmi, které činí naší batrachofaunu (faunu obojživelníků) velmi zajímavou a v mnoha směrech unikátní. U řady druhů totiž naším územím probíhá (nebo se ho dotýká) hranice areálu jejich rozšíření, přičemž se ukazuje, že populace žijící na okraji se mohou chovat jinak než populace nacházející se v jeho vnitřku.“ Dále vyjmenovává druhy, jichž se to týká: čolka velkého, č. dravého, č. dunajského, č. karpatského, č. hranatého, č. horského, kuňky obecné i žlutobřiché, ropuchy krátkonohé a skokanů ostronosého a štíhlého. Něco podobného ovšem platí i u plazů. Územím České republiky totiž probíhá severní hranice hned pěti druhů: želvy bahenní, ještěrky zelené, ještěrky zední, užovky stromové a užovky podplamaté.

Poté už následuje přehled jednotlivých druhů. S každým z nich se čtenář postupně seznámí prostřednictvím šesti, respektive sedmi kategorií – Stavba těla a rozměry, Zbarvení, Vajíčka, larvy a mladí jedinci, Rozšíření, Biotop a Biologie (v případě žab ještě Oznamovací hlas) –, jež mu prozradí veškeré důležité informace, často doplněné o zajímavé postřehy z autorovy bohaté praxe. Vedle textu je atlas samozřejmě vybaven rozsáhlým fotografickým doprovodem, který rovněž z valné většiny pořídil přímo autor. Vzhledem k proměnlivosti (zejména co se zbarvení týče), jaké se naši plazi a především obojživelníci těší, je velkým pozitivem, že fotografie se jednotlivé druhy snaží zachytit v celé jejich fenotypové variabilitě, včetně vzácnějších forem, jako je albinotická rosnička zelená, červenavě zbarvený slepýš křehký či melanistická ještěrka živorodá. Nechybí ani fotografie druhu v různých fázích vývoje (larvální stadium, čerstvě metamorfovaný jedinec, dospělec) či v jeho odlišných sezónních podobách (samci čolků ve svatebním šatu i bez něj). V mnoha případech text doplňuje i fotografie biotopu charakteristického pro daný druh, což méně zkušeným zájemcům poradí, kde tyto organismy vůbec hledat. Vedle toho Moravec průběžně upozorňuje i na některé důležité taxonomické změny, jež se v rámci obou skupin v posledních letech udály (zejména díky rozvoji molekulárně-genetických metod), a lze se tak spolehnout, že atlas je v tomto ohledu opravdu aktuální. To koneckonců platí i pro všechny ostatní uváděné informace. Jelikož je autor aktivním členem akademické obce, doplňuje někdy text i o poznatky, které dosud ani nebyly publikovány formou plnohodnotného článku, ale teprve zazněly například na nedávných zoologických konferencích.

Ačkoli se z definice jedná o knihu v podstatě ryze faktografickou, vzhledem k bohatému fotografickému doprovodu, přehlednosti, četným zasvěceným poznámkám autora i různým dalším zajímavostem o biologii toho kterého druhu přece jen vyčnívá. Rozhodně by proto byla škoda, kdyby skončila pouze v rukou odborníků a již zasvěcených zájemců o plazy a obojživelníky, neboť má potenciál pro tyto pozoruhodné živočichy zaujmout i širokou veřejnost, byť nutným lpěním na biologické hantýrce může být pro laika místy (alespoň zpočátku) méně srozumitelná. Celkově se ovšem jedná o nadstandardní publikaci, která se na dlouhou dobu stane výchozím textem pro všechny zájemce o tato úžasná zvířata.