Sweterlitch, Tom: Terminus

Sweterlitch, Tom
Terminus

recenze sci-fi

Tom Sweterlitch je zatím znám spíše svou účastí na krátkých filmech, na nichž se podílel režisér Neill Blomkamp. Ten by měl zfilmovat i autorův druhý román – Terminus. Jedná se o ukázkový příklad moderní fúze sci-fi a temného, až hororově laděného trhilleru, který by neměl uniknout pozornosti fanouškům obou žánrů.

Temný případ konce světa
Tom Sweterlitch
: Terminus. Přel. Michael Talián, Martin Královec – Planeta 9, Praha, 2019, 428 s.

Agentka Shannon Mossová z Národní vyšetřovací služby je jednoho dne v roce 1997 přizvána k vyšetřování brutálních vražd v domě bývalého mariňáka Patricka Mursulta, který se stává hlavním podezřelým. Zanedlouho je však i on nalezen mrtvý a Shannon se upne na záchranu posledního člena rodiny – dospívající dívky Marian, kterou pravděpodobně skutečný vrah unesl. Krvavý, nicméně v rámci současného trhilleru vlastně poměrně konvenční případ několikanásobné vraždy se ovšem komplikuje. Shannon je totiž jedna z mála lidí, kteří vědí, že vláda Spojených států už nějaký čas organizuje cesty ke vzdáleným hvězdám, a dokonce do budoucnosti. A Patrick Mursult měl být účastníkem jedné z těchto výprav – konkrétně lodi Libra, která však před lety záhadně zmizela. Jak je tedy možné, že jeden člen její posádky si v klidu žil ve středostavovském domě v podstatě všem na očích?

Tom Sweterlitch vystavěl svůj román na několika zajímavých premisách, přičemž sci-fi motivy přirozeně akcentují postupy thrillerů. Například oblíbený deadline vyšetřování spojený s vědomím, že od určité chvíle už prostě není možné unesenou oběť zachránit, se prolíná se skutečností, že k lidstvu se blíží tzv. Terminus. Což je označení pro mysteriózní konec světa, kdy se nad planetou rozzáří bílá díra, lidé se masově zblázní nebo je jakási síla doslova ukřižuje na nebi. Problém je, že k Terminu mělo původně dojít v daleké budoucnosti, avšak každá výprava v čase odhaluje, že se blíží. A vypadá to, že vyšetřování Mursultova případu jeho příchod dokonce ještě urychluje.

Shannon, která kdysi při výcvikové misi ztratila nohu, se proto opakovaně vydává do sedmnáct let vzdálené budoucnosti, aby se zde seznámila s okolnostmi případu, které jí v roce 1997 ještě nejsou známy a které by jí po návratu mohly pomoci případ uzavřít. Jenže tyto cesty mají nejeden zádrhel. Například se nemůže spoléhat na pomoc od oficiálních úřadů, protože daná budoucnost s jejím návratem na „pevninu“ (tedy do výchozího času) zanikne. Je tedy běžnou praxí případné cestovatele časem chytat a věznit, aby si časová linie udržela svou existenci. Navíc ten, kdo je v jedné linii spojencem, může být v jiné nepřítelem – Shannon si nikdy nemůže být jistá, jaké události koho formovaly a na jaká rozcestí je zavedly.

Sweterlitch je mistrem ve strohém, na prvním pohled odtažitém stylu, jímž referuje o vyšetřování i o výpravách do hlubin času (a kterému odpovídá i řada obrazů zimní nebo mrtvé krajiny, stejně jako povedená chladná grafická úprava knihy). Brzy je však jasné, že tento odstup odráží psychiku hlavní hrdinky, která se musí vyrovnat s nejedním traumatem a paradoxem. Shannon, mimochodem nadšená fanynka Akt X, například jako dospívající dívka často pobývala v domě, v němž po letech došlo k vyvraždění Mursultovy rodiny – právě zde totiž navštěvovala kamarádku, jejíž brutální a nesmyslná vražda ji nakonec přivedly do Národní vyšetřovací služby. Zároveň se musí vypořádávat se skutečností, že pro své okolí je stále stejně stará, přestože třeba zrovna strávila rok v budoucnosti. Největším zápřahem na psychiku je však skutečnost, že budoucnost není daná – to, co se v ní stane, nelze brát za bernou minci v přítomnosti. Jenže stejně… Jak se zachováte, když víte, že někteří lidé spáchali hrozné věci a že někteří další se stali oběťmi ještě strašlivějších věcí? A jsou to vesměs lidé, se kterými musíte spolupracovat, kterým byste měli v zájmu případu absolutně důvěřovat. Shannonina psychika je tak poznamenaná paranoiou, obavami a nedůvěrou. Ale přesto se stále snaží za každou cenu případ vyřešit. Její mantrou je „jiní by to už vzdali“. Ale ona ne.

Sweterlitch umí perfektně vystihnout okamžiky, kdy se ve vyšetřování i v lidech cosi zlomí. Stejně zvládá i umění perfektního načasování výbuchů násilí nebo práci s falešnými stopami. A jako bonus propojuje Shannonino vyšetřování s temnou vikinskou mytologií. Mursultův vrah je například posedlý pověstí o drakkaru z nehtů mrtvých a kdesi v amerických lesích je místo, kde lze proniknout do jiných realit. Při pouhém popisu děje několika prvních kapitol by se mohlo zdát, že si ukousl příliš velké sousto a snaží se udržet ve vzduchu příliš mnoho míčků.

Ve výsledku je ale Terminus jedna z nejpůsobivějších sci-fi, jaké u nás v posledních letech vyšly. Z hlediska „tvrdé“ podoby žánru se sice celá koncepce cestování časem a vesmírem moc nevysvětluje, avšak v rámci jednoduše vysvětlených pravidel dokázal Sweterlitch vystavět neuvěřitelně vtahující příběh, který neustále graduje a jeví se čím dál bezvýchodnější. A jak se v případu odhalují další a další skutečnosti, potápí se Shannon hlouběji a hlouběji do noční můry svých osobních traumat. Román si pak rozhodně zaslouží pochvalu, že ani v samotném závěru nesešel z vytyčené cesty – Terminus uzavře všechny linky i paradoxy a nemusí se uchylovat k žádnému lacinému happyendu. Pro Planetu 9 se jedná o ideální titul, kterým se může zaháčkovat u mainstreamových čtenářů a zároveň zabodovat i u ostřílených znalců žánrů. Právě takto by totiž mohl vypadat populární seriál Temný případ, pokud by jej psal Philip K. Dick ve vrcholné formě.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 15 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 479x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce