Borkovec, Petr: Vesnický book club

Borkovec, Petr
Vesnický book club

sloupek beletrie česká

Na první setkání louňovického book clubu „v anglosaském stylu“, které se konalo pátého listopadu 2019, přišli do hostince U Šafratů tři čtenáři.

Vesnický book club

Vlastně pět, ale učitel na penzi Hirsch si na poslední chvíli věc rozmyslel a zapadl za výčep k Frantovi Kopečků. A hospodský Josef Effenberg se jaksi nepočítá, protože ten naložený muž sice pravil, že „tady se slečnou si rád pošpekuluje vo čemkoliv, třeba i vo knížkách“, ovšem u toho musí, dodal, točit pivo.

 „Doba nejni zlá,“ pronesl pronikavě, „ale člověk by stejně neměl moc blbnout.“

„Slečnou“ myslel učitelku češtiny na místní základní škole, knihovnici a redaktorku věstníku Pod Blaníkem Jitku Holou, která ten čtenářský podnik vymyslela. Učitelka měla slavnostní náladu, jásavě červenou rtěnku a kuráž.

„Přátelé,“ zahájila, „není nás tu mnoho, ale časem se jistě přidají další. Náš čtenářský klub se bude konat, jak jsem psala, každé první úterý v měsíci. V sedm. Vždy se dohodneme, jakou knížku za měsíc přečteme. A pak si o čtenářských zážitcích popovídáme. Každý ostatním řekne, proč se mu kniha líbila. Nebo nelíbila. Jakou postavu si oblíbil. Jaká scéna mu zůstala v paměti. A já si pro vás nachystám nějaké podrobnosti o autorovi, jeho životě a díle. Důležité je, drazí přátelé, abyste přicházeli pravidelně a aby každý z vás vybranou knihu přečetl.“

„Celou?“ optala se farní hospodyně Marie Veselková. „Od samého začátku až do úplného konce,“ odpověděla paní učitelka a opravdu mile se na hospodyni usmála.

„Co když to nestihnu?“ ozval se odborník na kácení stromů a amatérský herec Houdek.

„Pane Ondřeji,“ nezaváhala slečna, „stihnete. O to se už postarám.“

Farní kuchařka a paní Hana Diettrichová, manželka podnikatele a dlouholetého louňovického starosty, po sobě koukly.

„A teď se domluvíme,“ pokračovala melodicky učitelka, „jakou knížkou začneme. Kdo má nějaký návrh? Já sama, abych byla upřímná, mám hned dva!“

Buďme spravedliví a zaznamenejme, že příznivý začátek knižního klubu, který svědčil o tom, že Louňovice mají obstojné duchovní základy, zkomplikoval přesně v tomto okamžiku hostinský Effenberg. Nejspíš měl při roznášení piva dlouhou chvíli a taky se předváděl před slečnou Jitkou. Se čtyřmi pivy v každé ruce přikvetl ke stolu a skočil učitelce do řeči:

„A co veršíky, slečno? Na ty já byl vždycky kádr. Věřila byste?“

A nežli učitelka stihla proměnit svůj úsměv v cokoli jiného, uklonil se a zahřměl:

„Karel Hynek Hácha,
Máj.
Slunce svítí jako prase.
Na palouce sere pes.
Je jaro!“

A vítězně se rozhlédl po sále. Několik chlapů se zasmálo. Od výčepu se ozval vždy jízlivý, už opilý učitel Hirsch:
„Jen jim to nandej, Pepíku!“
Učitelka zbledla, ale opanovala se. Neblahou situaci pak uzavřela nečekaně pádně.

„Dala bych si ještě jedno malé, vy Seiferte!“
A book club mohl pokračovat.
„Já bych rozhodně navrhovala tu Mornštajnovou,“ vážně pravila paní Hana Diettrichová. „To jsou tak krásný příběhy. Je to nejlepší česká spisovatelka. A prodává se!“
„To, že se něco prodává, ještě nic neznamená,“ poznamenal Ondřej Houdek a zadíval se na paní učitelku.
„A copak jste od paní Mornštajnové četl, mladý muži?“ optala se ostře paní starostová.
„Tu její poslední slátaninu. Máma to má doma. Dyť je to červená knihovna pro – neuražte se – stydlivý paničky. Ta dáma neumí ani popsat, jak se dva lidi líbaj. Kvůli tomu se tady snad nescházíme.“
„No dovolte! A co byste tedy navrhoval vy?“
„Nevím. Třeba Hrabala,“ odpověděl odborník na stromy.
„A to je kdo?“ zeptala se paní Hana Diettrichová. „Ten režisér?“
Ondřej Houdek obrátil oči v sloup.
„Přátelé,“ vložila se do hovoru učitelka, „přece se hned nebudeme hádat. Já bych doporučila Petru Soukupovou. Anebo Pavlu Horákovou. To jsou taky knihy ze života. Ale současné a nesentimentální.“
„Soukupová? Ta rozčepejřená, co dělá Ulici? Jen přes mou mrtvolu,“ pronesla paní starostová.
„A co Agatha Christie?“ řekla zničehonic tiše farní hospodyně Marie Veselková. „S panem farářem ji čteme pořád dokola. A pořád je to napínavé a chytré počtení. A víte, co máme na jejích knihách nejraději? Že na konci těch báječných mordů se vždycky z příběhu vymotají dva mladí úplně nevinní lidé a jsou si navzájem sympatičtí. Paní Christie je krom jiného výborná dohazovačka.“
Po této větě zavládlo u stolu ticho.
Louňovický book club v anglosaském stylu byl založen.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Messi v Praze
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Tetry nervózní
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Tržiště Sándora Máraiho
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Zachovat téma…
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2018)
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2019)
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Město starých psů
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Láce
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
David Zábranský: Chvála zdi

© Petr Borkovec
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 859x

Inzerce
Inzerce