Platzová, Magdaléna: Svět na mém klíně

Platzová, Magdaléna
Svět na mém klíně

sloupek beletrie česká

Letadlo nad Paříží hrká a trochu se natřásá. Mám zavřené oči, na klíně držím knihu. Svírám ji prsty, tepe.

Svět na mém klíně

Vracím se domů do Lyonu přes Paříž ze švédského města Malmö, kde jsem vystupovala spolu se třemi českými spisovatelkami na večeru věnovaném české literatuře. Byla tam Sylva Fischerová, Radka Denemarková, Petra Hůlová s dcerou Irmou a já – s touhle tepající knihou. Návštěvnost byla dobrá. Byly i dotazy. A nikdo v publiku se ani nepozastavil nad tím, že českou literaturu, kterou v celosvětové konkurenci zviditelňují výhradně mužská jména (Kafka, Havel, Kundera, pro pokročilé Hašek a Hrabal), tu reprezentují čtyři ženy a pátá moderuje.

Pod bříšky prstů vnímám lehounký tep a jakoby hemžení.

Tělo těla, krev krve.

Celý jeden svět tu držím na klíně. Lze do něj vstoupit téměř v každém místě, ale rozhodně ne v každé chvíli. Ta moje přišla teprve před týdnem, když jsem se na počátku listopadu ocitla na skok v Praze.

Různé knihy Daniely Hodrové jsem samozřejmě držela v rukou již dříve. Dokonce jsem je i otvírala a luštila jejich potištěné stránky. Ale nedařilo se mi do nich vstoupit. Jak to, že teď to jde? Změnil se Danielin způsob psaní? Myslím, že ne. Změnila jsem se tedy já?

Snad když jsem v minulosti odcházela od jejích otevřených dveří, nevěděla jsem ještě dost o „blízkosti“. Ba ani o té nejsladší extázi středu, ve kterém se všechno sbíhá se vším.

Už to, jak mi Daniela Hodrová svůj nový román Ta blízkost přinesla. Necítila se dobře, a večerní cesta do centra Prahy pro ni dokonce představovala jisté nebezpečí. A přece přišla. Tušila snad, že nastal okamžik pozvat mne dál, ale je třeba to provést osobně? Bylo tohle pozvání už součástí tkaniny, té látky, kterou Daniela svým psaním vytváří a která pokračuje téměř beze švů z jedné její knihy do druhé?

Daniela je podivná sudička. Nepřede budoucnost, ale širokou, do nekonečna se rozbíhající, dávnou i docela blízkou minulost, do níž pak zasazuje přítomný okamžik (letadlo nad Paříží, zavřené oči) jako drahokam. Nebo spíš jako rostlinku vybavenou tisícem jemných kořínků. Nebo jako domov.

Ano, domov, to asi vystihuje můj pocit nejlépe. Přítomný okamžik, který nezakotveně plandal mezi vágní minulostí a neexistující budoucností, se náhle – díky všem souvislostem, kterými jej Daniela obdařila – stal domovem. Jistě, není to můj domov. Není to můj svět, jsem v těchto místech jen na návštěvě. Ale o to přece nejde. Jde o zážitek celistvosti a ten si lze odnést s sebou.

Danielin svět – kniha na mém klíně – skutečně pulsuje. Rozšiřuje se a vzápětí smršťuje do jediného bodu a tak stále dál. Nádech, výdech.

Živí lidé se tu setkávají s mrtvými, mezi životem a záhrobím vede tenká, prostupná hranice. Přátelé a příbuzní jsou literárními postavami a naopak, přečtené texty se stávají živou tkání. Stejně jako loutky, zrcadla, kusy nábytku, hrnečky, obrazy a polštářky. Žijí a umírají tu rovněž stromy: akát, jeden stříbrný smrk, uschlý smrk v lese a nakonec ořech, po kterém nezůstane ani pařez. Tenhle svět obývají (a trochu i ovládají) různá božstva: Artemis, Athéna, Nox, Amor, Mót, Ba’al. Avšak známý bůh na kříži tu chybí, nepochybně by pestrou nádheru porušil. Objeví se jen v neškodné podobě jezulete v chlévě, na scéně loutkového divadla.

A všichni ti lidé, kteří se – často v tělesných bolestech a o holích – belhají románem Daniely Hodrové (hůlky odhazují až na asfodelové louce, kde se po smrti procházejí) jsou tu milovaní. A také všechny ty stromy a předměty – dokonce i plastové láhve pohozené v trávě za plotem – jsou milované. Všechno si to spisovatelka zve domů, zahrnuje do svého universa. Nic není moc malé nebo obyčejné, aby to Daniela nechala stranou – ano, i na záchodě lze dojít osvícení.

Co se konce týče, tenhle svět žádný konec nemá. Žádné rozuzlení, které by nás nechalo s prázdnýma rukama. Konec, to je snad jen konec psaní a i to se teprve uvidí! Nekonečno se neotvírá někde za okrajem, ale přímo zde, nablízku, uprostřed středu.

Daniela se ráda toulá. Vydává se do nejzazších končin zdánlivě nesouvisejících krajin a trpělivě tam sbírá motivy, emoce a významy, aby je pak nechala explodovat v nejbližším detailu: gesto, se kterým se neznámý muž v čekárně u doktora sehne, aby svojí nemocné ženě dopnul zip na zimních botách. Bosá chodidla milovaného člověka. Pohlazení po vlasech, když se už (nejen venku) smráká.

Pokud mi vytryskly při čtení slzy, bylo to vždy naprosto nečekané. A nebylo to nějakým sentimentálním dojetím, ale silou okamžiku, který se dlouho (v těch vzdálených krajinách) připravoval.

V Danielině světě spolu všechno souvisí. Vše je provázáno, jako to snad bývalo ve starověku, předtím, než se celistvost rozpadla na to lidské a ostatní. Pracují tu sice odstředivé síly temnoty a chaosu, ale proti nim vystupuje láska, která drží věci pohromadě.

Co jiného by to nakonec mohlo být?

„Všechno je láska, nepochopitelná…“ píše Daniela.

A u toho, zatímco letadlo s hrkáním ještě stále klesá nad Paříž, pro teď zůstanu.

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Messi v Praze
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Tetry nervózní
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Tržiště Sándora Máraiho
Petr Borkovec: Vesnický book club
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Zachovat téma…
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2018)
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2019)
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Město starých psů
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Láce
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
David Zábranský: Chvála zdi

© Magdaléna Platzová
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 463x

Inzerce
Inzerce