Motýl, Petr: Z růže kvítek vykvet nám

Motýl, Petr
Z růže kvítek vykvet nám

sloupek beletrie česká

Heslo „v adventu se nametu“ bylo letos v Česku opět vrchovatě naplněno. A jsou tu Vánoce. Připomeňme si některé z nich: od Sametu po dnešek.

Z růže kvítek vykvet nám

Tentokrát si sloupek maličko zjednoduším, jelikož jsem advent prožil věru nepostně a namísto trpělivého očekávání příchodu Mesiáše jsem netrpělivě čekal na příchod číšníků s pivem a panáky k hospodskému stolu. A tak mi hlava maličko vynechává.

A přitom jsem se na advent tolik těšil, jako se těším každý rok, a v postních barvách jsem si ho maloval.

Inu, nebylo ale po celý advent jen rozmarně. I na roráty jsem brzy po ránu zašel a zanotoval si: „Ejhle Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním…“ A v kostele svítily jenom svíčky, žádná elektrika, která nám – civilizovaným – vzala adventní tmu a adventním svícím radost ze světla, které do té tmy zářilo.

Ach, ale ty večírky, ty předvánoční přípitky… Hlava mi vynechává… Pomohu si tedy po kolejích adventu posouvanými citacemi z knížky, která mi v prosinci vyšla a která s mým sněním o půstu pěkně vyběhla. Bylo třeba oslavovat. Ona se záminka najde každý rok znovu…

Ta moje knížka se jmenuje Bohemiana a zabývá se marginálními i úplně zásadními a zásaditými dějinnými skutečnostmi, které se navrstvily od Sametu do dneška.

Vánoce roku 1989 jsem v knížce ale odbyl:

29. prosince byl zvolen československým prezidentem Václav Havel.

Vánoce byly mrazivé a na sněhu, silvestrovské oslavy bouřlivé.

Hm, nic moc. Přitom to byly první Vánoce po čtyřiceti letech, kdy se lidé nemuseli bát jít do kostela, ve smyslu, že policie o těchto Vánocích přestala perzekvovat katolíky i evangelíky za to, že jimi jsou.

A co bylo dál? Budu se zase citovat:

1990:

Na území republiky působilo o Vánocích 6 000 cestovních kanceláří. Nabízely i vánoční zájezdy s grogem, punčem a zpívanými koledami: „Z růže kvítek vykvet nám, radujme se!“

1992:

Na Štědrý den dopoledne se nesla nadílka medvědům do českokrumlovského zámeckého příkopu. Vánočky chutnaly medvědům ze všeho nejvíc. A 31. prosince ve 24.00 hodin Československo zaniklo a vznikla Česká republika a Slovenská republika.

1993:

Česká televize slavnostně založila tradici, která už neuhasla. Na Štědrý den večer se v premiéře začala vysílat pohádka vytvořená zlatýma českýma rukama. Pro začátek: Sedmero krkavců.

2021:

Ale takové datum ještě nenastalo, ne? Ovšem, ale bylo třeba to citování sebe sama nějak zarazit. Přeci nevyplýtvám na fejeton to nejlepší z mojí knížky, totiž čas vánoční, kterým se kapitolka každého roku uzavírá u vědomí, že každý ten konec je novým začátkem, novým narozením.

Takže fejetonu na závěr?

2017:

A byly Vánoce. V televizi dávali Tři Woříšky Wod Worlíčka.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Messi v Praze
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Tetry nervózní
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Tržiště Sándora Máraiho
Petr Borkovec: Vesnický book club
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Zachovat téma…
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Prskavky a ohňostroje
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2018)
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách (2019)
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Město starých psů
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Svět na mém klíně
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Láce
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
David Zábranský: Chvála zdi

© Petr Motýl
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.