Zidrou; Jongh, Aimée de: Nevyhnutelná opotřebovanost citů

Zidrou; Jongh, Aimée de
Nevyhnutelná opotřebovanost citů

recenze komiks

Nevšední romantický a křehký příběh o stárnoucích tělech a duších bažících po lásce se vším, co k ní patří, zdařile balancuje na hraně reálného a pohádkového archetypálního příběhu.

Podzimní romance
Zidrou
; Aimée de Jongh: Nevyhnutelná opotřebovanost citů. Přel. Ondřej Hrách, Argo, Praha, 2019, 141 s.

Sex, flirt, nový začátek… To jsou slova, která si se stářím většinou nespojujeme. Komiks Nevyhnutelná opotřebovanost citů sedmapadesátiletého belgického scenáristy Zidroua, jehož vlastní jméno je Benoît Drousie, a jednatřicetileté Aimée de Jongh z Nizozemska, která komiks nakreslila, ale podílela se i na scénáři, jde v tomto ohledu proti hlavnímu proudu. Spláchne s sebou všechny stereotypy spjaté s pokročilým věkem.

Základní linka je vcelku banálně romantická: setkají se dva osamělí lidé a vzplanou k sobě touhou, ona svádí jeho, on ji, flirtují spolu, prožijí první společný sex, svou okatou zamilovaností provokují ostatní, plní si své sny… Jen kdyby jí nebylo dvaašedesát a jemu devětapadesát.

Civilnost nabourávají i nevšední jména hrdinů předestírající silné individuality, Méditerranée a Odysseus. Kouzelná, ač prvoplánová slovní hříčka, Středozemní moře a ten, který rozhněval boha moří Poseidona. K tomu Méditerranée během života nevykonávala zrovna obvyklé povolání, pracovala jako modelka. Jako nedílná součást kultu krásy se musí mnohem výrazněji vyrovnávat se svým stárnoucím tělem, stářím a smrtí obecně. To vše ji naplno zasáhne po smrti matky, kdy se Méditerranée stává „nejstarší ze Solenzových“. Jinými slovy: je na řadě. Autoři komiksu tohoto faktu zdařile využili v jedné z tematických kapitol: vedle sebe v ní staví fotografii mladého hrdinčina těla otištěného na titulní stránce časopisu LUI a obrazovou mozaiku tělesných projevů stárnutí ženského těla.

Méditerranée od mala pronásleduje zlá čarodějnice z filmu Sněhurka, její strach se v komiksu zhmotňuje v červeném jablku. Ve chvíli ztotožnění se s královnou jako by hlavní hrdinka svou bílou pletí, šedivými vlasy a načervenalými rty získala podobu někde na pomezí mezi ní a Sněhurkou.

Odysseus je vdovec a pracoval celý život jako stěhovák, čtenáři se s ním setkají v době, kdy je nucen odejít do důchodu, protože zaměstnavatel snižuje stavy. Hrdinové se tedy setkávají v momentu zlomu, na oba udeří jakýsi druh prázdnoty spjatý se stárnutím, bez naděje na lepší budoucnost. Ale objeví se princ, který políbí Sněhurku uvrženou do spánku starou čarodějnicí. A Odysseus nalezne moře, po kterém může znovu plout. S dějovým posunem se mění forma textu, vnitřní monology postav přecházejí v dialogy. Lze vysledovat i změnu prostředí, déšť ustává a vychází slunce. Všechny tyto detaily se slévají v promyšlený celek, který svou okatostí neuráží.

Podobně atmosféru dokresluje přemíra námořnických metafor, písní a odkazů na Homérovu Odysseu – konkrétní stejnojmenná kniha, kterou Odysseus a jeho žena Penelopé dostali jako svatební dar, najde v příběhu své praktické využití. Autoři odkazy na pohádky a mytologii mistrně balancují na hraně reálného a pohádkového archetypálního příběhu. Vědomi si, že příběh, který vyprávějí, není zase tak běžný. Připravují si živnou půdu pro senzační vyústění komiksu: nový začátek dvojice se konkretizuje v těhotenství Méditerranée.

Realistická kresba v jemných pastelových tónech ohraničená pečlivými černými čarami tuší je velmi povedená, spolu s mírností zračící se ve výrazu postav podporuje něžnou a poněkud zádumčivou náladu podzimu života. Při zachycení sexuálního aktu se mění, přechází do dynamických tahů štětcem, do dvou dvoustran zaplněných řadami skic. Jednoduchá a přitom vábná obálka se nese ve stejném duchu jako komiks uvnitř béžových desek s dvojicí sedících nahých těl ústředních postav. Tělesnost, křehkost. A ve vzduchu visí neviditelná otázka: opravdu se to stalo?

Komiks působí mile a láskyplně, přitom se dotýká kultu mládí, ideálu krásy a ženského těla, problematiky starých rodičů (či spíše ženy) a dalších fenoménů současnosti. V šedesáti lidé často ještě ani nedosahují důchodového věku, jsou aktivní, ale o intimním životě se už příliš nemluví. To, co však může v příběhu Méditerranée a Odyssea zarazit, je právě jeho vyústění. Krvácení zde nevěští smrt, ale život, i ve věku po šedesátce. Nevyhnutelná opotřebovanost citů je trefně napsaný a nakreslený komiks o těle, které stárne dřív než duše, a o potřebě citu, která nezná tělesné hranice.

 

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 23 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

90%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 1186x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce