Šanda, Michal

Šanda, Michal

rozhovor beletrie česká

„Shodou okolností se to seběhlo tak, že jsem v uplynulé dekádě vydával jednu knihu za druhou, což z mnoha důvodů není úplně šťastné. Teď takzvaně nabírám na sádlo, jak říkávala Bohunka Grögerová,“ líčí Michal Šanda důvody, proč si aktuálně dává od psaní pauzu.

Lidi už si neumějí v hospodě povídat

Na otázky týkající se vybraných stránek dnešní spisovatelské praxe odpovídá básník, prozaik a dramatik Michal Šanda (nar. 1965). Autor řady básnických sbírek a prozaických knih i několika divadelních her byl dlouholetým redaktorem a posléze též šéfredaktorem internetového měsíčníku Dobrá adresa, pravidelně publikuje v Salonu Práva a ze slovenštiny přeložil Ballovu novelu Ve jménu otce. Za povídkový soubor Hemingwayův býk byl v roce 2019 nominován na cenu Magnesia Litera.

iLiteratura: Co vás nasměrovalo na literární dráhu?
Michal Šanda: Na gymnáziu jsem po vyučování chodíval do dnes už neexistující hospody U Pavlánských. Výčepní samozřejmě věděl, že mi zdaleka není osmnáct, ale nalil mi. Za různé protislužby, jako třeba že jsem před otevřením umyl podlahu nebo jsem chodil dolů do sklepa narážet sudy. Potom jsem seděl, pil pivo a zíral do nikam. Abych se nenudil, začal jsem psát cosi jako básně.

iLiteratura: Jak jste hledal nakladatele pro svůj první rukopis?
Michal Šanda: Brněnský magistrát vyhlásil v televizi soutěž, že za peníze zrušeného Socialistického svazu mládeže mimo jiné vydá knihu debutujícímu autorovi. Soutěž jsem vyhrál a v roce 1994 vyšla útlá sbírečka Stoa.

iLiteratura: Kolik už vám vyšlo knih?
Michal Šanda: Přibližně pětadvacet. Ne že bych je nedovedl spočítat přesně, jenom nevím, které brát za plnohodnotnou knihu.

iLiteratura: Kdy a kde nejčastěji píšete?
Michal Šanda: Zvyk psát po hospodách mi zůstal, nicméně hospody a kavárny se proměnily. Nenajdete podnik, kde by nehrála televize nebo muzika. Lidi už si neumějí v hospodě povídat, nová generace nabyla dojmu, že se do hospody chodí vyřvat. Poslední tři čtyři roky už bohužel píšu doma.

iLiteratura: Jste členem nějaké spisovatelské organizace?
Michal Šanda: Proboha, ne!

iLiteratura: Vyhledáváte osobní kontakt se svými čtenáři?
Michal Šanda: Že bych ho přímo vyhledával, to se říct nedá. Pokud mě ale pozvou někam na čtení, nikdy neodmítnu.

iLiteratura: Kterých literárních akcí se s oblibou účastníte?
Michal Šanda: Dřív jsem chodíval dvakrát, třikrát týdně někam. Především v klubu Obratník se dělo něco pořád. Dneska už chodím na akce sporadicky, jen abych doplnil svůj fotoarchiv básníků a spisovatelů a potkal se s kamarády. Pokud nejsem zrovna na dovolené, jezdím pravidelně každý rok na konci srpna na děčínský Zarafest.

iLiteratura: Jaké množství knih za rok přečtete?
Michal Šanda: Snažím se přečíst, přesněji řečeno pročíst, většinu z české literární produkce.

iLiteratura: Co je dnes zdrojem vaší obživy?
Michal Šanda: Od roku 1991 jsem zaměstnaný jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu.

iLiteratura: Na čem právě pracujete?
Michal Šanda: Je sobota dopoledne, včera jsem koupil v masně nádhernou kližku, tak vařím na víkend guláš. Co se písmenek týká, nemám puzení vyťukávat do počítače další. Shodou okolností se to seběhlo tak, že jsem v uplynulé dekádě vydával jednu knihu za druhou, což z mnoha důvodů není úplně šťastné. Teď tzv. nabírám na sádlo, jak říkávala Bohunka Grögerová.

 

© Petr Nagy
foto © osobní archiv Michala Šandy

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 542x

Inzerce
Inzerce