Haklová, Marie: Pohádky pro nemocné medvědy

Haklová, Marie
Pohádky pro nemocné medvědy

recenze dětská

Sympaticky sebevědomá sbírka 120 nápadů na obyčejné rodinné hry s malými i většími dětmi – doplněná novými autorskými pohádkami, které pro přehlednost aktivity v knize tematicky třídí, – přináší jako bonus radost ze společně stráveného času.

Nechte se nakazit dobrou náladou
Marie Haklová a kol.
: Pohádky pro nemocné medvědy. LittleBears, Praha, 2019, 248 s.

Říká se dětem u vás doma broučci, myšky nebo čudly? Na tom nesejde. U Haklů mají medvědy, malé medvědy Oldíka a Mikuláše, a právě jim – ale také všem ostatním, malým i velkým, které máme rádi – věnovala Marie Haklová a pár jejích známých knížku osobitých autorských pohádek a pelmel nápadů, jak smysluplně trávit společný čas, když na děti dolehne nemoc.

Barevně ilustrovaná vázaná kniha středního rozsahu je splněným snem mámy a jednatelky rodinné firmy LittleBears, která od roku 2015 nabízí ručně vyráběné interaktivní hračky ze dřeva a puzzle skládanky. Loni rozšířili svůj záběr i o dva knižní tituly – po úspěchu motivicky pestrých Pohádek pro nemocné medvědy následovaly Zachumlané pohádky se zimní a vánoční tematikou.

Klasický žánr vyprávění si zřejmě autorská parta LittleBears oblíbila, už několik let píší krátké příběhy pro poučení i pro zasmání do prosincové kolekce Adventních pohádek. U dětí, dnes uvyklých spíše na volné vypravování „příběhů ze života“ (zvířátek, věcí), má přehledná pohádková struktura (se zápletkou a šťastným koncem), základní vyprávěcí figury (jako trojí opakování a gradace, protiklady) a pochopitelně i inventář tradičních postav (princezny, čarodějové či vlci) až nečekaný úspěch. V pohádkovém světě se nemusí všechno vysvětlovat: tak to prostě je, je to pohádka. A kdy nejraději unikáme do světa fantazie, než když se po těle necítíme právě nejlíp?

Úskalím kolektivních prací bývá neutříděnost, někdy jistá rozevlátost a pro čtenáře pak neuchopitelnost a dojem, že se semlelo páté přes deváté. Pohádky pro nemocné medvědy, které nabízejí čtrnáct příběhů a více než sto doprovodných aktivit, zdá se tomuto riziku unikly díky jasnému organizačnímu principu – pohádky jsou natištěny na bílý papír, aktivity na barevný, v jemně pastelovém tónu, který při čtení ani listování knihou neruší. Stručné názvy pohádek napovídají, k jakému tématu se nejspíš bude vztahovat děj i připojené nápady na hry a společnou zábavu: Zauzlovanou pohádku následují popisy, kterak uvázat dračí smyčku nebo škotový uzel, pohádka nazvaná Svatební koláčky nás zavede do kuchyně, Potulný hvězdář inspiruje k výrobě domácího planetária a stavbě rakety, Alchymistův učeň k pokusům s cukrem a solí, živočišným uhlím a ohněm. Kromě toho barevný otisk medvědí tlapy v obsahu poradí, jakou pohádku nalistovat, když potřebujete udržet marody v posteli, anebo naopak upustit přebytečnou energii – aktivity jsou roztříděné do šesti kategorií na akční, tvořivé, poznávací a vzdělávací, uklidňující, povídací a kulinářské. U většiny pak najdeme i obměny ve stupni obtížnosti, aby se mohly zapojit děti různého věku. A pro nejednoho rodiče může být lákavá i výzva vyměnit si role – nechat se při hře vést dětmi.

Ilustrace Kateřiny Špirochové nejsou prvoplánově líbivé, ty kolorované odrážejí atmosféru pohádek, kresbu tužkou výtvarnice uplatnila při schematických nákresech, které při vysvětlování aktivit objasní víc než dlouhá řada slov. Výtvarný styl dává tušit rozmanité inspirační zdroje, zapadá však do konceptu, který knížka podprahově razí: jít si svou cestou.

K popisům aktivit je občas připojen i výklad obyčejných věcí kolem nás, na které se zvídavé děti ptají, ale každý dospělák – ruku na srdce – možná hned nevysype z rukávu, že těsto kyne tím, jak kvasinky přeměňují cukr v oxid uhličitý (jako všechny živé organismy při dýchání), což se projevuje tvorbou bublin, jež zvětšují objem těsta. Anebo odjinud: Planet je od roku 2006 už jen osm, Pluto mezi ně už nepatří, řadí se mezi planetky neboli trpasličí planety. A věděli jste, že umami označuje pátou chuť, kterou člověk kromě sladké a slané, kyselé a hořké dovede rozpoznat? Název prý pochází z japonštiny a znamená lahodný, delikátní.

Doporučované aktivity nejsou bůhvíjak složité a sofistikované, společným jmenovatelem je akce, upřímné nasazení a opravdová chuť něco se dozvědět, dobře se pobavit, užít si společný čas. Pochvalu si zaslouží praktický rozměr knížky – s obyčejnými věcmi kolem nás se dá doslova kouzlit, spoustu toho děti – ale i sebe – naučíme jen tím, že budeme trpělivě vysvětlovat a naslouchat, „kvalitní“ hraní negarantují drahé hračky. Knížka pro nemocné medvědy nezastírá, že vznikala z upřímného zaujetí pro věc, které autorka konceptu intuitivně formuluje hned na první stránce: „Nejednou mě napadlo, jestli to, co skutečně děti léčí, není právě ta pozornost, kterou jim při jejich stonání dáme.“

 

© Jitka Nešporová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 20 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   68%čtenáři

zhlédnuto 889x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce