Dějiny jsou vyprávěny jako příběh či skupina dílčích příběhů. Dominantním médiem pro jejich předávání je v současnosti stále text, byť minulost je komunikována všemi možnými způsoby. V akademickém prostředí platí nadvláda textu téměř totálně. Je však nadmíru přínosné co nejčastěji měnit perspektivu, kterou na krajinu minulých dějů nahlížíme. Jen tak získáme ucelené porozumění. Platí to, ať už jsme vědci, pedagogové či amatérští zájemci o historii. Spolupráce kartografa a historika slibuje promítnout dějiny do prostoru: autorský tým složený z odborníků Historického ústavu Akademie věd ČR, katedry geomatiky Fakulty stavební ČVUT a katedry sociální kartografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK se tímto směrem ubírá dlouhodobě. Na jeho kontě je již řada publikací včetně několika svazků ambiciózního projektu s názvem Historický atlas měst České republiky či Akademického atlasu českých dějin. Podobně laděná práce vyšla naposledy před více než padesáti lety – v roce 1965 vytvořil tým kolem Jaroslava Purše akademický Atlas československých dějin – a pochopitelně si zaslouží revizi. Zatímco zmíněný pokus o nové uchopení českých dějin jako celku má povahu přehledu všech období od pravěku do konce 20. století, nyní je zpracované téma mnohem sevřenější.

Časové vymezení představuje výseč od první světové války do současnosti. Zejména prolomení roku 1989, který často tvoří horní hranici pomyslné časové osy, lze vnímat jen pozitivně ve smyslu protažení výkladu dějin blíže k žité realitě čtenáře. Nicméně toto rozmezí slouží v podstatě pro vytyčení rámce, v němž se autoři pohybovali, svoji práci totiž člení dle logiky tematické. Nabízejí tři oddíly, na něž odkazuje slovo „kapitoly“ z názvu publikace: oddíl nazvaný Prostor se zabývá územním vymezením státu a jeho začleněním do mezinárodních struktur, vývojem samosprávných celků či krajiny. Oddíl Čas se věnuje důležitým událostem a obdobím z vojenských a politických dějin, běžně považovaným za přelomové. Oddíl Společnost je zaměřen na témata migrací, národnostní, vzdělanostní a náboženské diverzity. Jednotlivá témata uvozuje studie z pera Jitky Močičkové, představující čtenáři zobrazování dějin na mapě jako stovky let starou praktikou s vlastním technologickým i intelektuálním vývojem.

Trojčlenka: mapa, text, fotografie

Každé dílčí téma obsahuje text, mapy a fotografie. Text přehledově uvádí čtenáře do problematiky. Za ústřední prvek je potřeba považovat mapu, která informace různého charakteru přenáší do rozhraní pracujícího s prostorem. Dobové i současné fotografie pak slouží čistě k ilustrativním účelům. Zatímco na mapách je dobře patrná vysoká úroveň zpracování a jistá vynalézavost v práci s diagramy a symboly, umožňujícími zobrazit statistické údaje a množství dalších informací, texty s nimi často nekomunikují na dostatečné úrovni. Autor čtenáře zpravidla neupozorňuje na obsah mapy a ne vždy jej plně vysvětluje. Otázky vzbuzuje také výběr mapového podkladu pro zpracování jednotlivých témat. Autoři používají mapu světa, mapy Evropy, střední Evropy, Československa či jen České republiky. Většinou čtenář intuitivně chápe zvolené měřítko, nicméně zvláště u nahodilého střídání mapy Československa a České republiky nemusí být volba autorů úplně jasná a není obnažena v žádném z doprovodných textů. Dobové fotografie, zpravidla citlivě vybrané a svým sdělením velmi silné, dokreslují představované téma. Podobnou funkci plní i historické mapy, které také tvoří součást zpracování některých témat, jsou však často natištěny v takovém rozměru, který neumožňuje čtenáři jejich plnohodnotné využití.

Autoři do jisté míry rezignovali na snahu představit témata komplexně. Úkol propojit jednotlivé komponenty kapitol leží téměř výhradně na čtenáři samotném. Úvodní pasáž, která definuje termín střední Evropa, sice nabízí jakýsi příslib syntetického pojetí dějin v konkrétním místě a čase, celek publikace tomu však neodpovídá. Výjimku tvoří velmi zajímavé téma migrací, které působí mnohem koherentněji než ostatní kapitoly. Odráží totiž práci na úžeji vymezeném tématu – předchozí výzkum autorského týmu, publikovaný v několika anglicky psaných svazcích. Za všechny uveďme alespoň nejvýraznější z nich, nazvaný Frontiers, Massacres and Replacement of Populations in Cartographic Representation Case Studies (15th – 20th Centuries). Určitá roztříštěnost celé knihy však vychází ze zvoleného žánru a nelze ji tedy zveličovat.

Co čtenář očekávat může a co nikoliv

Kniha opravdu nenabízí vyprávění o dějinách 20. století. Má spíše encyklopedickou povahu kompendia různých témat a tematických celků, souvisejících spolu spíše volně. Platí to i pro část věnující se významným událostem: uspořádání je sice chronologické, ale nelze v něm vysledoval nějakou silnou linku, jež by určovala výběr či povahu zpracování jednotlivých hesel. Nicméně v selektivním pohledu se jedná o svazek nabitý velice zajímavými jednotlivostmi a dílčími tématy. Pozoruhodná je zejména podkapitola věnující se pohybu obyvatel z venkova do měst, která se nebojí srovnání vývoje ve 20. a 30. letech se stavem v roce 2011. Proces urbanizace a suburbanizace je v tomto zpracování dobře srozumitelný. Právě názornost, s jakou mapa jako zvláštní médium děje zachycuje, je nejsilnější stránkou celého svazku.

Obecně platí, že se autoři snažili zohlednit v nejvyšší míře aktuální problémy a naznačit jejich historický rozměr. Problematika migrace byla již zmíněna výše, ale významně aktualizační potenciál má i srovnání vývoje krajiny, hospodářský rozvoj či problematika ochrany přírody a památkové péče. Opomenuta nejsou ani témata, jež byla po roce 1989 vytěsňována, příkladem může být příběh Slovenské republiky rad. Vznikla tak užitečná příručka, jež by neměla chybět v knihovně vážných zájemců o moderní dějiny. Zalistovat v ní bude užitečné jak při studiu úzce zaměřených historických črt, tak při pročítání velkých vyprávění o dějinách Československa. Skvěle se pak hodí pro potřeby přípravy lekcí pedagogů vyučujících dějiny na středních i vysokých školách. Využití jednotlivých map při dodržení správného didaktického postupu má velký potenciál v prezentaci dějin ve vzdělávání.

Charakter příručky vychází z média mapy, která se čte jiným způsobem než běžná kniha členěná do kapitol. Je však ještě zvýrazněn jednotlivými texty. Jsou doslova nabité faktografickými informacemi, zejména jmény a čísly. Pokud obsahují nepříliš zvýrazněné hodnocení minulých jevů, vycházejí z obecně sdílených představ o povaze jednotlivých období, zvláště pokud se jedná o náhled na dějiny nacismu a socialismu jako na éru temna a stagnace. V tomto ohledu žádná překvapení či náměty pro ostré polemiky nepřinášejí. Lze však konstatovat, že svůj cíl jakéhosi úvodu do problematiky splňují.

Vytáhnout za hřbet tento objemnější svazek z regálu prezenčního fondu knihovny či jeho uložení do domácí knihovny se tedy vyplatí. Zvláště tomu, kdo by rád pracoval s aktualizovanou verzí map, na nichž jsou zanesena data související s minulostí. Očekávání, která vyvstanou v mysli, když se řekne „historický atlas“, tato práce zcela splňuje, zároveň nijak nevybočuje ze zavedených standardů tohoto žánru. Určité naděje na posílení uživatelského komfortu si můžeme slibovat od převedení map do webového rozhraní, které by mohlo umožnit detailnější práci s výřezy a další funkce. Autoři slibují spuštění takového portálu na konci roku 2020. Tuto duplicitu „papíru“ a digitálního prostředí můžeme vnímat jako podnět k promýšlení efektivity různých technických řešení podobného typu publikací.