Nejedlý, Jan: Hororová čítanka

Nejedlý, Jan
Hororová čítanka

recenze dětská

Hororová čítanka autorské dvojice Jan Nejedlý a Jaromír Plachý ukazuje horor jako nevážný žánr, u kterého se lze i zhusta zasmát. Na své si přijde každý „malý hrůzožrout“. Soubor graduje od strašidelných legrácek k delším hororovým povídkám, z nichž některé svou brutalitou míří spíš na dospělého čtenáře.

Lidové horůrky a horory
Jan Nejedlý
: Hororová čítanka. Meander, Praha, 2019, 135 s.

Když se řekne novodobý folklor, naskočí dospělým čtenářům jméno etnografa Petra Janečky, který se proslavil populární knižní sérií Černá sanitka, dětem zase učitel, novinář a spisovatel Jan Nejedlý. Novodobou dětskou lidovou slovesnost pokrývá společně s ilustrátorem, filmařem a animátorem Jaromírem Plachým, který dodává knihám vycházejícím v nakladatelství Meander jednotnou, nezaměnitelnou výtvarnou podobu. Po čistě humorných souborech Tři naháči na tryskáči, Malý humorista a Mistr sportu skáče z dortu se tato autorská dvojice prvním dílem knihy Hororová čítanka přesouvá na pole hororu, přičemž dokazují, že humor a hrůza často nerozlučně patří k sobě.

Petra Janečku nelze v této oblasti opominout, a tak jeho díla Černá sanitka a Krvavá Máry a jiné strašlivé historky představují pro Nejedlého přiznaný inspirační zdroj. Sám Nejedlý jako výborný vypravěč a humorista dodává mezi lidmi tradovaným hororům šmrnc a dovede je přizpůsobit dětskému čtenáři. V knižním souboru Hororová čítanka je doplnil také autorskými příběhy. Průvodcem je lidový vypravěč, který s dětmi navazuje kontakt jako v ústním vyprávění. Osloví je, varuje před strašlivým příběhem, který děti čeká, při delších příbězích v místech největšího napětí děj přerušuje legráckami typu: „Ale to je vlastně jedno, co tam uviděla, už těch hrůz bylo dost, pojďte děti, raději si dáme pár dřepů, ať přijdeme na jiné myšlenky, ale no tak, uklidněte se, dětičky, a přestaňte mě mlátit, tak já vám to tedy dopovím.“

V textech, pohybujících se na pomezí hororu a grotesky, nechybí kapající krev, mrtvé babičky, obludy, úchyláci, hřbitovy, ale třeba také skřípnutý pindík. Výběr je to stejně jako v předešlých souborech zdravě nekorektní. Autor tuší víc než rodiče, co děti tak od pěti do deseti let pobaví. Milovníci slizů, fekálního humoru a barbín Monster High se podle autora touží bát, Perníková chaloupka už jim nestačí. Úvod nahrazuje rozhovor s vypravěčovou dcerou u ohniště, která tátu přemlouvá k vyprávění: „… aspoň jeden horor, hororeček, hororečíček!“

Kniha je rozčleněna na čtyři části – graduje délka textu, forma a přitvrzuje i násilnost. Na rozjezd se objevují kratší texty říkankového charakteru a spíše strašidelné legrácky, které obsahují napětí, ale končí vtípkem a rýmovačkou, ve skříni se třeba skrývá opice, ne vrah, loupe banán a říká: „Stáhnu tě z kůže, pak tě sním, pak tě z okna vyhodím!“ Hlavními hrdiny jsou vesměs děti, které zůstaly samy doma nebo udělaly přesně to, co jim rodiče zakázali. Objevuje se i klasický hororový motiv zvonícího telefonu, pravděpodobně pevné linky, a hlasu z rádia – tady jako by prostřednictvím poněkud zastaralých nosičů odsunoval hrůzu do minulých časů. Od druhé části už jsou to vraždy, úmrtí a „kruťárny“, i s vtipnou pointou, jako třeba historka o srdci dívky ukrytém ve fotbalovém míči. Dívka neměla zájem o zamilovaného fotbalistu, řečeno lidově „odkopla ho“, a tak jí to chtěl vrátit, na hřišti si do jejího srdce kopli všichni. Nechybí ani hrůzy pro rodiče typu pískoviště, které se změnilo v bahno a utonulo v něm pět dětí, nebo had ukrytý v kolotoči, jenž uštknul malého chlapce. Často je to představivost, která vede ke katastrofě. Na stezce odvahy chlapec dojde až do márnice a zabodne nůž do rakve, přitom si omylem přibodne i cíp kabátu. Myslí si, že ho chytila mrtvola a umře hrůzou.

Barevné bizarní a hravé ilustrace – plné ohebných oblud a lidí s otevřenými ústy, tmavými jako černá díra – od Jaromíra Plachého jsou často stejně děsivé jako text. Autor originálních her Botanicula, Machinarium nebo Chuchel si vytvořil jedinečný groteskní výtvarný styl. S texty Jana Nejedlého více než souzní a nápady obou tvůrců se tak setkávají v černočerném humoru, v tomto případě docela překvapivě určeném dětem. Plachý, sám autor nebezpečně vtipného komiksu Koule a Krychle, dostal v rámci Hororové čítanky také prostor k vytvoření krátkých, ale výrazných komiksů.

Hororová čítanka je vyvedená do detailu, na rubu titulní strany najdeme třeba logo edice Vraždící dudlík (svazek vyšel ve skutečné edici Modrý slon). To ocení i ten, kdo se bojí nerad – podobně jako autorovo evidentní nadšení z procesu vyprávění. Část strašidelných příběhů však svou brutalitou překračuje tenkou hranici děsu a posouvá je spíše k hororům určeným dospělému čtenáři, humor se vytrácí a nepomůže ani úvodní zlehčující fráze či varování před větší dávkou násilí. Rodič ví, jak moc velkého požírače hororů má doma, a i „malý hrůzožrout“ si přijde na své. A pozor: kdyby se kniha náhodou někomu nelíbila, na zadní obálce ho čeká upozornění, že dostane „kladívkem do hlavy!“

 

Na podobné téma:
Petr Janeček: Krvavá Mary a jiné strašidelné historky

 

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Jan Vaněk jr., 03.04.2020 23:04
Nejedlý, Jan: Hororová čítanka
Pro tip redakci: čtenářům, kteří neviděli Černou sanitku jen z rychlíku, se vybaví, že autor se nejmenuje Janečka, ale Janeček (a příslušně skloňuje).
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.