Gavran, Miro: Vysněná učitelka

Gavran, Miro
Vysněná učitelka

recenze dětská

Romantický příběh žáka osmé třídy a jeho třídní učitelky, v němž oba touží najít si partnera. On, adolescentní chlapec se zájmem o karate a holky, ona s láskou k literatuře, věřící na prince z pohádky. Dělí je devět let a několik málo e-mailů, které jim nakonec pomohou najít to, co hledají.

Chorvatská romance pro náctileté
Miro Gavran
: Vysněná učitelka. Přel. Dana Čepková a Hana Jirásková, Altenberg, Praha, 2019, 127 s.

Miro Gavran (nar. 1961), dramatik a spisovatel žijící v Záhřebu, má své příznivce nejen mezi čtenáři v Chorvatsku, ale v celé Evropě. Titulem Vysněná učitelka, vydaným loni také česky, se pouští do lehčího tématu: odhaluje duši pubertou zmítaného chlapce, který se zamiluje do své učitelky. Gavran se tak českým čtenářům poprvé představuje jako autor knihy pro mládež.

Příběh čtrnáctiletého Iva se odehrává v chorvatském Záhřebu, kam se z finančních důvodů před nedávnem přestěhovala chlapcova rodina. Osmák Ivo by rád prožil nějakou tu první lásku (v jeho pojetí: prostě potřebuje holku), jenže žádné šance nepřicházejí. Ze zoufalství si začne psát deník (pro chlapce spíše netradiční metoda, jak se se svými strastmi vyrovnat) – autor ho využil jako vyprávěcí formu románu. Ivovy představy rozdmýchá zejména příchod nové krásné třídní učitelky Stely, která je podle bohatého popisu idolem nejen žáků základních škol, ale i mnoha dospělých mužů. Stela je krásná, chytrá a přitažlivá – poněkud trýznivá kombinace pro citlivého Iva, jenž pod tíhou dojmů propadne snu o společném životě s učitelkou, bez ohledu na to, že je o devět let mladší než ona.

Když Ivo náhodou vyslechne rozhovor, v němž si Stela před svou kolegyní posteskne, jak je osamělá, neváhá a pošle jí e-mail od neznámého ctitele. Žádný originální nápad, avšak větší potíž představuje to, jak ho autor nevěrohodně zpracoval. Ivo si poměrně dlouhý rozhovor pamatuje slovo od slova a dokáže přesně zacílit na emoce učitelky, která samozřejmě záhy odpoví.

Aby se mladý čtenář u knihy nejen pobavil, ale také vzdělal, zařadil autor do děje i lekce literatury. Zaměstnal tak mladého Iva a mírně nuceným humorem připomněl čtenářům jména jako Čechov, Dostojevskij nebo Turgeněv. Zamilovaný Ivo zapomíná na svého kamaráda, opouští oblíbený kroužek karate, překonává sám sebe a učí se, čte, studuje i pro něj nezajímavé obory a netuší, že ho děj z příštích stránek románu povede jiným směrem. Koloběh příhod, v mnoha případech bohužel předvídatelných, nakonec vyústí v milostná klišé, která nejspíš zklamaný čtenář zhodnotí slovy „to se dalo čekat“.

Ivo není jediný, kdo se potýká se vztahovými problémy. Neklape to ani mezi jeho rodiči, nespokojená je také učitelka Stela nebo třeba učitel Zvonek. Vedle hlavní příběhové linie tak do románu vstupují zásadní společenská témata, na která mladí v životě narážejí – rozvody, hádky, urážky a v neposlední řadě smutek a slzy potomků nad rozlitou kávou mámy a táty. „Ty jseš opravdu jenom koza pitomá… No a pak se ten zneuznanej ‚hollywoodskej kadeřník‘ s tou zneuznanou ‚doktorkou‘ začali zasypávat takovejma sprosťárnama a urážkama, jaký neuslyšíte ani ve výčepu čtvrtý cenový.“ Gavran do deníkových zápisků svého protagonisty zapojuje žargon náctiletých, postavám se zdají pubertální sny, soustředí se na první fyzické doteky. Tematicky je tedy cílové skupině čtenářů blízký, nezvládnutý je však jazyk, který autor používá. Vedle surových a myšlenkově mělkých popisů mnoha situací z textu trčí například dopisy učitelce Stele s nadnesenými a nepřirozenými obraty („považoval za nečestné“, „jsem okouzlen Tvou krásou“, „v hloubi duše nalezneme vzájemné porozumění“).

Také charaktery některých postav se zdají být neúměrně vyspělé. Například Eva, Ivova kamarádka, je výborná žačka, talentovaná zpěvačka a uvědomělá slečna, která má podle všeho víc rozumu než její rodiče. Marné je očekávat jakékoliv její „uklouznutí“. Podobně Zoky, Ivův spolužák a kamarád, dokáže hodnotit vztahy svého otce jazykem zkušeného psychologa. Takové a další příklady dětské dospělosti devalvují plynulost a přirozenost děje, jenž je i tak poměrně schematický. Zklamáním je předvídatelnost a strojenost některých situací, přesto má příběh spád a nechybí v něm humor a nadsázka. Je zcela evidentní, že se Gavran snaží přiblížit mladým čtenářům i jazykovým projevem, nelze však přesvědčivě říci, že se mu to daří. Zejména do hlavní postavy promítá osobnost a myšlení dospělého, a vzápětí jako by si uvědomil, že musí být „tím puberťákem“, navrací postavě její pravý věk a neúspěšně se pokouší napodobit i mluvu mladých. Gavranova prvotina pro mládež tak mezi jinými tituly young adult literatury spíše propadá.

 

© Zuzana Zátopková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 765x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce