Ono ekologické hnutí neprezentuje Toby Hemenway jako alternativu k současné průmyslové mašinerii, ale jako jedinou dlouhodobě udržitelnou cestu k nápravě škod na životním prostředí. Nejedná se ovšem o dogmatický, eko-fanatický manifest. Neútočí na čtenáře deprimujícími statistikami, dokumentujícími rychlou a rozsáhlou likvidaci planety. Nevytváří v něm špatné svědomí, jak velkou ekologickou stopu po sobě zanechává a zda má vůbec právo na takovou existenci. Naopak, publikace se zaměřuje se na pozitivní tvorbu a snaží se ukázat směr přinášející prospěch všem. Autorovo představení permakulturních cílů je vlídné a oceňuje i malé kroky, které jsme schopni v jejich rámci udělat. Důležitý je záměr, a pak i drobné změny, začínající na prahu našeho domu, mají sílu proměnit směřování tohoto světa.

Zahrada Gaii je syntézou permakulturních tezí a postihuje je obsáhle a detailně. Byť se autor omlouvá, že nemohl jít do takové hloubky, je kniha dostatečně podrobná i pro pokročilé znalce oboru. Podává svědectví o poctivém a většinou v praxi vyzkoušeném hospodaření v souladu s přirozeným rytmem a je doslova nabita praktickými metodami i funkčními postupy. Je dobré je znát a není potřeba se děsit jejich složitosti. Příroda nám bude ochotným pomocníkem, mnohé zvládne sama jen na základě počátečního impulzu. Učme se nebojovat, ale napodobovat a obnovovat přirozené ekosystémy. Právě ony mají velkou schopnost regenerace a samoorganizace.

Dynamický celek vytvořený z živoucích prvků

Zvolíme-li vhodné rostliny tak, aby plnily mnoho funkcí v propojené polykultuře, bude výsledkem dlouhodobě udržitelné společenství, vzájemně se podporující na mnoha úrovních. Povede k péči o zemi, k uctívání její hojnosti a k udržitelnému nakládání s krajinou a potravinami. Vše plní svoji úlohu a je nenahraditelným článkem řetězce. Ve funkčním mikrokosmu podpoříme jeden komponent a automaticky pomůžeme všem dalším. Například zkvalitníme a zamulčujeme půdu a získáme mnohem chutnější zeleninu, na jejíž vypěstování bude stačit méně vody.

Autor přivádí důvtip živých systémů do domácností, učí, jak taková zahrada, v níž probíhá tisíc životadárných věcí najednou, vzniká a jak se udržuje. Kniha se bude jistě líbit i „klasickým“ zahradníkům. Použitá terminologie zní možná jako současný esoterický výmysl, v podstatě je to však návrat k hospodaření našich předků, dovedenému do posledního detailu, aby byly funkce každé součásti budovaného ekosystému využity naplno. Je tu pro „moderní“ lidi odtržené od skutečného života, kteří se učí chápat děje v přírodních společenstvech a využít je ve svůj prospěch i užitek všech ostatních organismů na pozemku. Radí, jak vytvořit soběstačný celek, jenž poskytuje dostatek zemědělské produkce, je oázou pro živočichy a maximálně využívá konkrétní vlastnosti daného pozemku, jeho vodní zdroje, kvalitu půdy a možnosti získání energie.

Základy krok za krokem

Kniha pokrývá principy, techniky a jednotlivé fáze krajinářského designu. Obsahuje spoustu tabulek a designových vzorů, dobře využitelných při plánování a zakládání zahrady. Snadno se čte a dokáže nadchnout. Autor má ekologické vzdělání, rozhled, skvělé postřehy, přesvědčivou a logickou argumentaci. Zahrada Gaii je světově nejprodávanější kniha o permakultuře a je jednou z nejpovedenějších základních příruček pro mírné pásmo. Zcela očekávatelně skýtá pro naše čtenáře nevýhodu, totiž že pracuje s druhy původními na severoamerickém kontinentu. Některá konkrétní řešení musí tedy čtenář dohledat v naší tematické literatuře, například u Jaroslava Svobody či Heleny Vlašínové. Autor také neuvádí úskalí a možné nevýhody doporučovaných řešení – typicky třeba bylinkové spirály. Je otázka, zda je to způsobeno nedostatkem vlastních praktických zkušeností, nebo snahou nekomplikovaně předat nadšení pro obor a co nejširší přehled metod a postupů.

Oproti prvnímu vydání Toby Hemenway rozpracovává i možnosti permakulturního snažení na malém pozemku a v městských podmínkách. Sám pobyt na venkově po několika letech opustil a vrátil se do města. Principům však zůstal věrný a hledal, jak je naplnit i v tomto specifickém prostředí. Možná v tom je jeho kniha největším přínosem pro budoucnost – vždyť více než polovina lidí na této planetě města obývá a jejich podíl se bude pravděpodobně stále zvyšovat.

Permakultura je návod, technika, způsob myšlení i životní styl v jednom. Publikace nám bude dobrým průvodcem na cestě k jejímu poznání. Může nás dovést jen k drobným, byť podstatným změnám, nebo k zásadní revoluci v hodnotách a v postojích. V obou případech budeme inspirací pro ostatní, aby se i oni cítili živější a propojenější se zemí, po které kráčíme a která nám dává výživu v tom nejširším slova smyslu.