Sattouf, Riad: Jednou budeš Arab 3

Sattouf, Riad
Jednou budeš Arab 3

recenze komiks

Třetí pokračování vzpomínek na dětství na zaostalém syrském venkově už nepřináší tolik kulturních střetů. Zato hlouběji nahlíží do mentality tamních obyvatel v osmdesátých letech.

Barbar Conan v Sýrii
Riad Sattouf
: Jednou budeš Arab 3. Dětství na Blízkém východě (1985-1987). Přel. Jan Machonin, Baobab, Praha, 2018, 152 s.

Prozatím ke třetímu svazku dospělo české vydávání komiksové série francouzského scenáristy a kreslíře Riada Sattoufa Jednou budeš Arab. V domovské Francii i jinde ve světě již vyšlo pokračování čtvrté a autor nedávno oznámil, že spěje k dokončení finálního pátého dílu.

Čeští čtenáři si tedy aktuálně mohou přečíst o jeho dětství v Sýrii v letech 1985–1987. Třetí svazek přitom již nepřináší takové kulturní šoky a nárazy jako oba svazky předešlé, kde se malý Rijád a jeho matka Francouzka na cestách s otcem rodiny syrského původu seznamovali s bizarní, tragikomickou i hrozivou realitou tehdejších arabských zemí (Libye a Sýrie). Rijád (anebo autor ve svých vzpomínkách) jako by si již zvykl na všední realitu, která má blíže ke středověku než ke konci dvacátého století, a našel vzorce, jak se chovat, aby příliš nevyčníval a neprovokoval. Spolu s matkou si drží zbytky evropské mentality a životního stylu a navenek se tváří, že žije a smýšlí stejně jako jeho vrstevníci. Pomáhá mu v tom značná inteligence, kterou převyšuje děti nejen v Sýrii, ale jak se ukáže, také na francouzském venkově, kam se děti a matka, která čeká třetího potomka, na čas odstěhují.

Spíše než na šokující chování syrských venkovanů (týrání zvířat či vražda ženy, která si dovolila mít vztah bez sňatku) se komiks soustřeďuje na vztahy uvnitř rodiny, kdy matka přestává věřit slibům svého manžela a čím dál usilovněji touží z obhroublého a zaostalého venkova zmizet zpět do Francie. K tomu se přidávají občasné exkursy do místní geopolitické situace – zejména otcovo vyprávění o poměrech v Saúdské Arábii má neobyčejné kouzlo (mísí se v nich obdiv, závist, strach i naštvanost) a je korunováno pointou celého svazku.

Trvalým motivem je ustavičný střet bigotní víry s evropskou rodinou, jejíž hlava sice má za sebou doktorát na Sorbonně, zároveň se však rozhodla dodržovat tradice rodiny a přinejmenším se pokusit o praktikování muslimské víry se všemi jejími rituály. Otec ale Rijáda ani manželku k ničemu nenutí a sám trochu trpí pod vytrvalým tlakem své staré, hluboce věřící a víru vynucující matky. Zajímavým momentem je úspěšný vpád západoevropské civilizace skrze fantasy velkofilm Barbar Conan, který se Rijádovi podaří vypůjčit v místní videopůjčovně a se dvěma zhruba stejně starými bratranci ho sleduje s otevřenou pusou. (Sattouf jej mimochodem skoro celý převypráví, samozřejmě v naivně okouzlené interpretaci desetiletého kluka.) Chlapci povzbuzení filmem se pak potloukají po okolí s ubohými napodobeninami chladných zbraní a snaží se tvářit drsně.

Ani pobyt na francouzském venkově ovšem malému Rijádovi nepřináší jen idylické zážitky – také zde se setkává s hrubostí a bezcitností, zejména vůči zvířatům. Rozdíl je hlavně v tom, že zde jde o chování podivínů, zatímco v Sýrii bývá krutost a násilí normou.

Sattoufova kresba se opět drží karikaturního stylu, který drastické výjevy zjemňuje. Pozoruhodná je jeho cílevědomá práce s barvami. Komiks je v zásadě černobílý, přičemž v Sýrii jej doplňuje růžová barva, ve Francii pro změnu uklidňující a chladná modrá. Kromě toho se ale v emotivně vypjatých situacích komiksová okna nebo jejich části zbarvují do syté červené a občas se objevuje také zelené barva, nejčastěji když je v obraze něco výjimečného, nezvyklého: ať je to Rijádova školní taška, kterou má jako jediný v syrské škole (ostatní děti si učebnice a pomůcky nosí v ruce nebo v igelitkách), listy ovocných stromů v otcově pouštní zahradě, anebo stránka v závěru knihy, kdy otec malého Rijáda připravuje na obřízku.

Čtenáři (ale vlastně i vypravěč) si stále kladou otázku, proč se inteligentní, západním vzděláním ovlivněný muž takto „zahrabal“. V prvním svazku je ze Sattoufa staršího ještě cítit nadšení a odhodlání pomoci arabskému lidu, který mu připadá utlačovaný západními mocnostmi a Izraelem, v přítomném díle už jeho nadšení značně vyprchalo pod tíhou zaostalé a omezené, zkorumpované a bigotní společenské reality. Závěr nicméně slibuje přesun do nového, v mnoha ohledech nejspíš dost odlišného prostředí, byť stále v nehostinné oblasti Blízkého východu.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 14 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 513x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce