Kushner, Rachel: Noční klub Mars

Kushner, Rachel
Noční klub Mars

recenze beletrie zahraniční

Za vraždu svého stalkera dostala Romy Hallová dva doživotní tresty. V románu Noční klub Mars Američanky Rachel Kushnerové se její příběh živelně prolíná s kritikou vězeňského systému i s reportážním vhledem do útrob ženské věznice.

Ze stripbaru ke dvěma doživotním trestům
Rachel Kushnerová
: Noční klub Mars. Přel. Olga Bártová, Argo, Praha, 2020, 320 s.

Přestože Rachel Kushnerová (*1968) dosud publikovala teprve tři romány, už se stala jednou z nejvýraznějších amerických prozaiček současnosti. Knihy této autorky bývají vždy podloženy pečlivými rešeršemi a nejinak je tomu v případě jejího dosud posledního románu Noční klub Mars, který v překladu Olgy Bártové vydalo v edici AAA nakladatelství Argo. Aby co nejlépe vystihla prostředí ženské věznice, v němž se Noční klub Mars z velké části odehrává, navštěvovala Rachel Kushnerová spolu se studenty kriminologie kalifornskou ženskou věznici známou jako Chowchilla. Za román, který v originále vyšel v roce 2018 (pod názvem The Mars Room), získala autorka prestižní francouzskou cenu Prix Médicis Etranger a kniha se ocitla například i v užším výběru Man Bookerovy ceny.

Protagonistkou je devětadvacetiletá striptérka Romy Hallová, odsouzená na dvojnásobné doživotí za vraždu muže, který ji pronásledoval. Romy vyrůstala v San Franciscu, ale vzhledem k otřesným rodinným poměrům poznávala spíše temnou stranu města. V útlém věku byla znásilněna a poté, co se postavila na vlastní nohy, zamířila pracovat do pochybného podniku zvaného Mars. Bezútěšná situace, pro celý její život typická, se promítá i do románové přítomnosti. Když Romy zavraždí muže, který ji pronásleduje, u soudu nemá šanci uspět. Dostane neschopného advokáta ex offo a její osud je zpečetěn ještě předtím, než vůbec začne samotné jednání.

Vypravěčku sledujeme v průběhu výkonu trestu a v retrospektivních pasážích se seznamujeme s okolnostmi, jež ji do vězení dovedly, a čteme epizody z jejího předchozího života. Dynamika románu však má i další aspekty. Přestože je hrdinčin denní rozvrh ve vězení pečlivě naplánován a o tom, co se děje „za zdmi“, se dozvídá jen velice málo, jakmile přijde zpráva o matčině smrti, musí se Romy i s naprosto minimalizovanými možnostmi pokusit ovlivnit dění ve světě mimo vězeňskou celu. Venku je totiž její malý syn, o kterého se dosud starala právě matka. Vězeňkyně se pokouší získat nad synem dohled, naráží však na zcela jednoznačné odmítnutí ze strany těch, se kterými se o problému pokouší mluvit: pokud jste chtěla vychovávat dítě, neměla jste zabít člověka. Romy se tak musí uchýlit k zákulisním machinacím, v nichž jí má pomoct submisivní vězeňský učitel Gordon Hauser.

Jeho příběh, vyprávěný v er-formě, se prolíná s ich-formovým vyprávěním Romy. Pasáže, které sledují mimo jiné Gordonovu neúspěšnou akademickou dráhu, nejsou jediné, které se do jisté míry odklánějí od hlavního příběhu. Jednak má čtenář možnost blíže poznat osudy tří dalších postav, spjatých ať už přímo s Romy, nebo s vězeňským prostředím, jednak je ve vyprávění množství epizod a mikrosond, jež charakterizují jednotlivé spoluvězeňkyně a přibližují fungování ženské věznice. Právě v nich se nejzřetelněji projevuje autorčina rešeršní práce a díky nim nabývá kniha v mnoha ohledech reportážních kvalit. Román působí velice věrohodně i díky práci překladatelky Olgy Bártové, jíž s vhledem do vězeňského prostředí pomohla tajemná (tajemný?) A., jak se dozvíme z poznámky překladatelky.

V zahraničních recenzích je Noční klub Mars opakovaně přirovnáván k seriálu Orange Is the New Black, což je relevantní příměr už jen vzhledem k rozmanité plejádě vězeňkyň, jež se v románu pohybují – a díky výstřednosti mnohých z nich se do knihy dostává specifický humor, jímž se román zmíněnému seriálu podobá. Je však patrné, že Kushnerová v románu hraje především na temnější a závažnější struny. Vedle zřetelné kritiky mnohdy zaslepeného systému státní věznice se příběh dotýká otázky, zda se chudý člověk může vymanit ze sevření prostředí, do nějž se narodil a v němž vyrůstá. V neposlední řadě naráží Kushnerová i na politiku – to když Romy popisuje žalobce jako bohaté republikány.

Ačkoliv je vyznění románu mimořádně znepokojivé, díky humoru, přesnému, plastickému jazyku a svižnému vyprávění se Noční klub Mars čte velice dobře. Pomáhají tomu i příležitostná ozvláštnění – vyprávění je například proloženo krátkou kapitolou, již celou tvoří výčet návštěvnických zákazů a nařízení, jejichž absurdnost se čím dál více stupňuje: „Děti musí být neustále pod dozorem, chovat se tiše a slušně, jinak bude zákonný zástupce požádán, aby je z návštěvní místnosti odvedl / […] Je zakázáno ‚dát si placáka‘ / […] Snažte se omezit pláč na minimum“ (s. 72).

Rachel Kushnerová, velká obdivovatelka díla Dona DeLilla, stvořila ve své třetí prozaické knize strhující postavu, která se díky autorčině znalosti prostředí pohybuje románovým světem jako ryba ve vodě. Na knize je mimo jiné sympatické to, že byť je celkem zřetelné, kdo je v autorčiných očích ten špatný, vyznění případu, který stojí v samotných základech vyprávění – tedy zavraždění stalkera – a se kterým je čtenář v průběhu románu lépe seznámen, není černobílé. Více než tato kauza tak rozviřuje emoce a vzbuzuje empatii vůči hlavní hrdince bezmoc, která Romy zmítá v souvislosti se synem. Nadto si nelze neklást otázku, zda se životní dráha malého chlapce nebude až příliš podobat té, která dovedla jeho matku až ke dvěma doživotním trestům. Jakkoliv se tak román odehrává v prostředí, jež zná většina čtenářů pouze z filmů a seriálů, oslovit může takřka každého. Také díky tomu je Noční klub Mars jednou z nejpozoruhodnějších knih, jež u nás letos vyšly.

 

© Daniel Mukner

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.