Štěchová, Michaela: Růže z Jericha

Štěchová, Michaela
Růže z Jericha

recenze beletrie česká

Román Růže z Jericha je rozkročen mezi jazyky, zeměmi, kulturními tradicemi, ale částečně i mezi žánry. Druhá próza mladé spisovatelky Michaely Štěchové zaujme čtenáře nejen dynamickým vztahem mladého Egypťana s o tři roky starší Češkou.

Egypťan a Češka v Německu
Michaela Štěchová
: Růže z Jericha. Paseka, Praha, 2020, 256 s.

Prozaická „druhotina“ Michaely Štěchové (*1990) se odehrává zčásti v Egyptě, zčásti v Německu a zčásti v České republice. Hlavními hrdiny příběhu jsou Egypťan Kareem a Češka Magda. Tito mladí lidé se potkali ve Stuttgartu, kam Magda odešla na magisterské studium lingvistiky, zatímco Kareem do Německa uprchl, když v Egyptě začal mít horkou půdu pod nohama. Kniha zachycuje kulturní střet protagonistů – a nejen jich –, a to hned na několika úrovních. První setkání odlišných prostředí, které sledujeme na úvodních stránkách románu, má však poněkud banální obrysy.

Dvaadvacetiletý Kareem přijede za Magdou, jež je o tři roky starší, na Vánoce do České republiky a všichni, s nimiž Magda svého kamaráda seznámí, se chovají jako nechvalně proslulí diskutéři ze zpravodajských serverů. Rodiče se bojí, že když si bude Magda s mladým muslimem psát po telefonu a nebude dostatečně ostražitá, v bytě jim udělá razii Státní bezpečnost. Magdina kamarádka Alenka varuje protagonistku, aby se za Kareema do měsíce neprovdala. A když se Magdina babička dozví, že vnuččin kamarád nejí vepřové, protože je muslim, zhrozí se.

První stránky se tak topí ve stereotypech. To naštěstí neplatí pro celou knihu. Jak se Kareem s Magdou lépe a lépe poznávají a jejich přátelství se začíná měnit v cosi víc, čtenář může seznat, že Michaela Štěchová obratně vmanévrovala vyprávění mimo oblast černobílého vidění. Jakkoliv jsou totiž Kareem s Magdou hotovi překonávat kulturní bariéry, ty se do jejich vztahu neustále vrací jako bumerang. Štěchová tak sice zobrazuje postavy, které chtějí stereotypy bourat – respektive ignorovat –, zároveň je ale zřejmé, že se ony stereotypy nestaly stereotypy pro nic za nic a že to s tím odstraňováním bariér nemusí být tak snadné, jak by si někteří mohli myslet. Mladý muslim si chce protagonistku co nejrychleji vzít, stydí se před svými přáteli, že Magda nosí vyzývavé oblečení – a poté se stydí za to, že se za něco takového styděl –, a problémů je mnohem více… Soužití mladých lidí ještě komplikuje fakt, že se Kareem nemůže v Německu prosadit. V Egyptě studoval medicínu a byl premiant, v Německu umývá v nemocnici staré lidi.

Kniha je rozdělena do sedmi částí, čtyři vypráví Magda, ve zbylých třech sleduje er-formový vypravěč především Kareema, přičemž kurzívou jsou odděleny pasáže, které popisují Kareemovu minulost a mimo jiné i důvody, proč musel uprchnout z Egypta. Jednotlivé části jsou dále členěny podle dnů jako deník. Deníkové zápisky to však nejsou, jakkoliv výstavbou příběhu a tempem román deník trochu připomíná. Především v prostřední třetině knihy se často zdá, jako by Magda večer co večer zapisovala, co se jí v daný den přihodilo, aniž by tušila, zda se její zápisky složí v nějaký soudržný celek. Je to poněkud zvláštní intermezzo, jelikož jinak je kniha zarámována celkem pevně.

Na začátku stojí, jak jsem popsal výše, kulturní střet mladého muslima s konzervativním českým prostředím a i v poslední třetině získává vyprávění evidentní směřování. Kareem se vrátí zpátky do Egypta – tamější režim na něj vzhledem k jeho negativnímu postoji vůči prezidentovi Sisímu nečeká zrovna s otevřenou náručí – a Magda se jej vypraví hledat. Díky těmto zvratům získá vyprávění v posledních částech knihy zřetelné obrysy, které dokazují, že Michaela Štěchová dobře ví, kam a jak chce příběh dovést.

Jedním z podstatných důvodů, proč román akcentující tak aktuální téma nesklouzne k prvoplánové agitaci, je zdařilé využívání humoru. Magda, již lze označit za hlavní postavu, ačkoli tři ze sedmi částí románu staví do centra pozornosti Kareema, je vtipná, jízlivá, někdy až cynická. Román těží ze slovního humoru, ale na řadu přijde i ten situační. Například když Magda popisuje, jak své syrské sousedce, která neumí německy, třídí jídlo a vyhazuje vše, co není halal. V dialogu dvou žen se mísí němčina s angličtinou a s češtinou: „‚Tyhle Maultaschen, ty jsou plněný mletým vepřovým. Schweinfleisch tu píšou, vidíš to? Tady, SCHWEINFLEISCH. To už příště nekupuj, rozumíš?‘ / ‚Yes, Magda, yes. Schweinfleisch, no good. I understand.‘“ (s. 101)

Takové mísení jazyků provází celé vyprávění a dokresluje téma střetu kultur. Tento rozměr však z vyprávění nijak netrčí, spíš je nedílnou, takřka samozřejmou součástí světa a prostředí, které Michaela Štěchová popisuje a modeluje v knize poměrně plasticky. Silnou, ale i znepokojující stránku románu tvoří způsob, jakým vypravěčka popisuje děsivé události, jež se Kareemovým přátelům – a později i Kareemovi samotnému – v Egyptě dějí. Věznění, mučení, únosy, to vše mladá žena zprostředkovává věcně, ale citlivě. Nezůstává netečná, jako by si však byla vědoma, že sama celý svět nespasí. A toto vědomí u ní přetrvává i ve chvíli, kdy se jí nespravedlnosti egyptského režimu začnou týkat více, než by si na začátku románu dokázala připustit. I díky tomu je Růže z Jericha ve výsledku dobře napsaný, čtivý román, jenž citlivě tematizuje aktuální palčivé společensko-politické otázky.

 

© Daniel Mukner

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 14 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   64%čtenáři

zhlédnuto 536x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce