Brown, Dan: Divoká symfonie

Brown, Dan
Divoká symfonie

recenze dětská

Divoká symfonie dobře mísí všechny osvědčené ingredience z knížek pro nejmenší: je o zvířátkách, je rýmovaná, štědře a vtipně ilustrovaná, ukrývá pro děti zábavné hry v podobě oblíbených hledaček, ponaučení naopak příliš neskrývá – a doopravdy hraje!

Dan Brown jako koncertní maestro
Dan Brown
: Divoká symfonie. Přel. Petr Onufer, Argo, Praha, 2020, 40 s.

Není to nic nového pod sluncem, že si slavní spisovatelé čas od času oddychnou od svých „velkých“ a „vážných“ témat a nachomýtnou se u „hravé“ literatury pro děti. Ti nadanější přitom veršují, a když spojí síly s invenčními výtvarníky, úspěch je na dosah. Aby byl mezinárodní, musí se chopit díla ještě zdatný překladatel, což se v případě české verze Divoké symfonie (2020) světově proslulého Dana Browna naplnilo: nakladatelský redaktor, anglista Petr Onufer rýmuje s gustem.

Od literárního mága, který ohromil svět Šifrou mistra Leonarda (2003), však chtějme ještě víc: jeho knížka pro nejmenší si hraje nejen s dětmi (prostřednictvím utajených hádanek a hledaček), ona hraje také doopravdy, hraje krátké etudy a suity, které pochopitelně vrcholí opulentním koncertem: stačí číst s mobilem v ruce.

Dan Brown (nar. 1964) si touto knihou, která během jediného měsíce vyšla ve více než patnácti jazykových mutacích, splnil další velký sen. Neúspěšnou kariéru skladatele pop music sice dávno překryla mimořádně výdělečná spisovatelská dráha, ale jeho lásku k hudbě to nijak neumenšilo, a tak svoji první knihu pro děti rozšířil o další rozměr: sám pro ni složil všechny orchestrální skladby. Jako syn hudebníků a učitelů odmala hrál na piano, zpíval ve sboru a chodil na koncerty, hudba pro něj celý život hodně znamená a toto poselství s mnoha dobře míněnými radami do života nyní předává dětem.

Průvodcem při četbě (i poslechu) knihy je dirigent Myšák, který v úvodní básničce velmi důrazně připomíná, že s kamarády kuje tajný plán a chce pozorné čtenáře – spolu se svými „parťáky“ nemotornými koťaty, tančícími kanci, dychtivým slůnětem, nadaným netopýrem, ale i rejnokem nebo pásovcem – „leccos naučit: Umějí toho dost, stačí jen chtít.“ Pak už následují volně řetězené tematické dvojstrany: na každé šest až šestnáct veršů, které představují vybraný zvířecí druh, třeba jeho vzhled, typické chování nebo hlasové projevy, ale také důvody, proč se radovat ze života. Co takové „Žáby v močálu“? „Hejno kuňkalů a kvákalů / zpívá si sborem v močálu. / Jsou tu trpaslíci i obři, / zelení, hnědí, ba i modří. / Ať se mýlí, nebo pravdu mají, / hlavně že si spolu zazpívají.“ Často má veršovánka podobu minipříběhu, který maestro Myšák vzápětí převede do věcně, jednoduše formulované poučky, která se v životě nikomu neztratí. Myšák tak nechybí na žádné celostránkové barevné ilustraci s nápaditými portréty jednotlivých zvířat, která jsou nakreslena v akci, o níž se básní (žáby tedy opravdu zpívají, zatímco z gepardice „VŽÚÚÚM! Žlutavý blesk!“ zbyde jen šmouha, „zlatý lesk!“). Průvodce Myšák všem sekunduje s tabulkou, cedulkou nebo praporkem, který hlásá životní moudro. Tím knížka spontánně otevírá další plán, jak s ní pracovat – jistě, povídat si s malými (ne)čtenáři. Ale kromě toho můžete na každé stránce také hledat malinkou včelku nebo grafické symboly, ze kterých se dá poskládat šifra, anebo zvířecí kamarády, o kterých už byla dříve řeč – tentokrát budou vybaveni hudebním nástrojem. Proč asi? Hádejte! Můžete se také zaposlouchat. Kdo si před četbou knížky stáhne do mobilu hudební aplikaci, která je k mání zdarma, užije si rýmy i s hudebním doprovodem, jenž je dalším prostředkem, jak kreativně charakterizovat zvířata, se kterými se maestro Myšák kamarádí. V rozverných ilustracích maďarské výtvarnice a grafické designérky Susan Batoriové se mihnou s hudebním nástrojem v tlapě (nebo pod perutí, v chapadle či ve své klokaní kapse) – není to nějaká nápověda? A kam všichni tak pospíchají?

Závěr je pochopitelně zvukově i vizuálně velkolepý. Ostatně na to už jsou fanoušci bestsellerových thrillerů Dana Browna zvyklí. I v této své dětské prvotině Brown ukazuje, že řemeslo ovládá: necílí na vybíravé čtenáře, dovede se zavděčit (skoro) všem, vytváří velké očekávání, aby malé neposedy u knížky udržel, dává jim šanci být spolutvůrci (prostřednictvím jednoduchých zábavných her i hudební výzvou k tanci či rytmickému doprovodu – teprve pak to bude opravdu divoké!), baví i vzdělává, překvapuje a ohromuje, zkrátka dopřává silný zážitek. U dětí předškolního a nejmladšího školního věku je tento zamýšlený wow-efekt opravdový a docela roztomilý.

 

© Jitka Nešporová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 14 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   66%čtenáři

zhlédnuto 1139x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce