Koudela, Juraj; Ostrowski, Filip: Zájem čtenářů o fakta předávaná prostřednictvím příběhů stoupá

Koudela, Juraj; Ostrowski, Filip
Zájem čtenářů o fakta předávaná prostřednictvím příběhů stoupá

rozhovor kultura

Pozoruhodné nakladatelství, kterému se daří připoutávat pozornost k reportážní literatuře, zprostředkovat tu zahraniční českému a slovenskému publiku i podněcovat vznik děl původních. To vše je Absynt.

Zájem čtenářů o fakta předávaná prostřednictvím příběhů stoupá

Nakladatelství Absynt založili Juraj Koudela a Filip Ostrowski s cílem vydávat reportážní literaturu. Jak uvedli v rozhovoru pro časopis A2, název zvolili tak, aby byl jednoslovný a srozumitelný: „Slovo Absynt má v sobě cosi třaskavého, provokujícího. Rezonuje podobnou emocí jako knížky, které vydáváme – hořké, ostré, zanechávají po sobě něco silného, někdy bohužel i pořádný bolehlav.“

V současnosti vydávají některé knihy jen česky (pokud jsou podle nich zajímavé spíše pro české čtenáře – to je i případ knihy o zmizelé vesnici v pohraničí na polské straně Sudet Miedzianka. Příběh zániku), jiné vycházejí jen slovensky, další jsou dostupné v obou jazycích.

Vydávaným titulům nejprve dominovali autoři tzv. polské literární reportáže, od klasika nominovaného na Nobelovu cenu Ryszarda Kapuścińského přes známého a slavného autora Gottlandu Mariusze Szczygieła až po nejmladší zástupce, jako je Kamil Bałuk (nar. 1988). To, že svoji produkci zahájili polskými autory, označují ale spíše za náhodu (důvodem ovšem bylo i to, že Filip Ostrowski má polské kořeny a v Polsku žije). Každopádně časem přibývaly i knihy od řady dalších autorů, například norských, francouzských či maďarských. Z českých autorů zatím Absynt vydal knihu Všem sráčům navzdory Jana Urbana a chystá se další.

Kromě edice Prokletí reportéři vycházejí knihy v edicích Dějiny a Kalligram, který je věnovaný filosofii, – po zániku samostatného nakladatelství Kalligram Absynt tuto značku zastřešil.

Knihy nakladatelství Absynt mají jednotnou grafickou úpravu včetně obálek. Font GT, který vybrala grafická designérka Pavlína Morháčová, získal ocenění TDC Typeface Design 2015 od mezinárodní organizace The Type Directors Club. A také někteří autoři nešetří chválou: zmíněný Kamil Bałuk tvrdí, že vizuální verze knihy Všechny Louisovy děti, kterou mu vydal Absynt, je lepší než originální polská (vzbuzující prý nemístné detektivní asociace) a nizozemská (působící nesprávně jako psychologicko-poradenská literatura).

Filip Ostrowski vystudoval politologii na Jagellonské univerzitě. Žije v Krakově. V Absyntu se stará o komunikaci s agenty a vydavateli a zodpovídá za reklamu a marketing.

Juraj Koudela vystudoval polskou a slovenskou filologii. Překládá z polštiny. V Absyntu má na starosti má grafy, tabulky, komunikaci s partnery a distributory i samotný prodej.

iLiteratura: Vydáváte některé knihy jen česky, jen slovensky, nebo v obou jazycích. Jak už bylo uvedeno ve starším rozhovoru pro náš portál, rozhoduje o tom „jak určitá kalkulace, tak spontánní rozhodnutí“ a někdy náhoda, například když zjistíte, že už byl text do češtiny přeložen a čeká na zveřejnění. Vzdalují se podle vás po rozpadu společného státu čtenářské preference Čechů a Slováků? Nebo ani nikdy podobné nebyly?
Absynt: Pri výbere titulov a tém vnímáme český a slovenský knižný trh ako dva samostatné trhy. V mnohom sa prekrývajú, avšak je množstvo tém, ktoré sú pre Čechov atraktívne a na Slovensku nerezonujú a naopak. K edičným plánom preto pristupujeme individuálne, snažíme sa, aby sa navzájom obohacovali, je predsa mnoho Čechov, ktorí po slovensky čítajú. Na Slovensku dokonca čeština ani nie je odoberaná ako cudzí jazyk. Nemyslím si, že by sa od rozpadu spoločného štátu preferencie zásadne vzďaľovali. Okrem geograficky dedikovaných tém, ako je prípad Miedzianky v Sudetoch, sú univerzálne témy, ktoré zaujímajú rovnako Čechov, Slovákov, Poliakov, Maďarov alebo Talianov. Okrem samotnej témy je dôležitý uhol pohľadu, aby nám bol blízky. Preto sú u našich čitateľov veľmi populárni práve poľskí reportéri. Aj keď spracuvávajú tému Blízkeho východu alebo Južnej Ameriky, pozerajú sa cez optiku, ktorá je pre nás zrozumiteľná.

iLiteratura: Některé z knih, které vydáváte, provázejí i soudní žaloby osob, o nichž knihy pojednávají (za to, že v dané podobě svoje výroky neautorizovali). To je případ Zinkových chlapců Světlany Alexijevičové a Knihkupce v Kábulu od Asne Seierstadové. Byly spory ohledně některého titulu tak velké, že vás to od jeho vydání odradilo? Nebo je berete jako reklamu – i ta negativní je lepší než žádná? Případně zajímáte se o to, že někomu může připadat postup těchto autorek eticky sporný? U nás ke kritikům zmíněných literátek patří Petra Procházková, která Seierstadovou obviňuje, že lidem, o nichž psala, ublížila: „Co je doma, je doma, povídání o soukromých věcech se nikdy nevytahuje ven.“
Absynt: Knihy, ktoré sme sa rozhodli vydať, už prešli skúškou ohňom na domácích a niektoré aj na zahraničných trhoch. Netrúfame si hodnotiť, do akej miery si text vyžaduje autorizáciu postáv, text je výsledkom tvorivého prístupu autora. Vydávame autorov, pri ktorých sme presvedčený o ich objektivite, čo však neznamená, že texty nemôžu vzbudzovať polemiku. Témy, ktoré naši autori spracovávajú, sú často krát kontroverzné a reportážna literatura je žáner, ktorý neponúka hotové riešenia, práve naopak, vyžaduje od čitateľa, aby si názor vytvoril sám. Medzi novinármi a spisovateľmi literárnej reportáže sa vedú polemiky, kde je hranica, cez ktorú by sa autor už nemal posunúť. Nemyslím si, že existujú jednoduché pravidlá, jednak pri citlivých témach sa môže stať, že postava, ktorá sa v texte nájde, nebude vždy spokojná s obrazom, aký o nej autor vytvoril. Každopádne by takáto situácia nemala byť, a ani my sme k tomu nikdy tak nepristupovali, využívaná ako reklama alebo zjednodušujúca návnada pre kúpu knihy. Pawel Smoleński hovorí, že reportér by sa nemal uspokojiť s prvoplánovými riešeniami, mal by hľadať pravdu, ktorá sa skrýva pod povrchom. Vtedy sa ukáže, že aj postavy sú pestré, nejednoznačné. To samozrejme vzbudzuje pozitívne i negatívne emócie. A emócie k literatúre patria.

iLiteratura: Literární reportáž se v Polsku těší nemalé prestiži: Mariusz Szczygieł uváděl v pořadu Liberatura, že rozhovory s některými autory reportáží vychází i v lifestylových časopisech vedle rozhovorů s nejslavnějšími celebritami. Zvyšuje se postupně prestiž literární, nebo alespoň obecně knižně vydávané reportáže také v Česku a na Slovensku? A mohlo k tomu nějak přispět i udělení Nobelovy ceny za literaturu Světlaně Alexijevičové, která říká, že může být současně spisovatelkou, reportérkou, socioložkou, psycholožkou a kazatelkou?
Absynt: Keď sme začínali vydávať literárnu reportáž na Slovensku, tento žáner u nás nebol vôbec všeobecne známy. V súčasnosti už každý aktívny čitateľ rozpoznáva žáner, našich autorov a taktiež názov vydavateľstva. V Čechách vďaka vydavateľstvám, ktoré sa literárnej reportáži venovali, ste boli trochu pred Slovenskom. Vo svete vychádza množstvo reportážnej literatúry, my sa snažíme vyberať a prinášať to, čo je podľa nášho názoru najzaujímavejšie pre čitateľov v Čechách a na Slovensku. Udelenie Nobelovej ceny za literatúru Svetlane Alexijevič spopularizovalo literárnu reportáž, odzrkadľuje zvyšujúci záujem čitateľov o fakty podávané prostredníctvom príbehov beletristickou formou.

iLiteratura: Začala vás některá slovenská nakladatelství v tomto směru následovat?
Absynt: Záujem o non-fiction literatúru neustále rastie a všimli si to všetky významné vydavateľstvá. Nemyslím si, že vyslovene nasledujú nás, skôr sledujú trendy a prispôsobujú im svoje edičné plány. My k nášmu edičnímu plánu pristupujeme autorsky, to znamená, že nám tituly na vydanie neurčujú rebríčky Amazonu. Sme vydavateľstvo, ktoré vydáva knihy, ktoré sa nám páčia, ktoré radi čítáme, radi by sme hľadali nové témy i autorov a nie len reagovali na trendy. Myslím, že na Slovensku sa nám vďaka tomuto prístupu podarilo získať lojálnu čitateľskú základňu, ktorá nášmu výberu dôveruje, a budeme sa snažiť presvedčiť aj českých čitateľov, že sa oplatí siahnuť po ktorejkoľvek absyntovke, žiadna vás nesklame a skôr veríme, že vás prekvapí. Konkurencie sa preto neobáváme, veríme, že to len pomôže propagácií žánru. Rád by som tu tiež povedal, že nie každý text napísaný novinárom môže byť považovaný za literárnu reportáž. Často sú nám ponúkané texty, ktoré sú skôr investigatívne články s dlhým rozsahom, avšak chýba im čaro krásnej literatúry.

iLiteratura: Jak jste spokojeni s přijímáním vašich knih českými a slovenskými čtenáři?
Absynt: Záujem nás milo prekvapil, dá sa povedať, že bol raketový. Prvé roky boli neuveriteľné, bola to jazda na plné obrátky. Teraz si veľmi dobre uvedomujeme dôveru, ktorú u našich čitateľov máme, uvedomujeme si zodpovednosť, aby sme ich nesklamali. Každý rok zbierame nové skúsenosti a verím, že ešte stále dokážeme našich čitateľov nie len uspokojiť, ale aj prekvapovať. Stále platí to, čo sme si povedali na začiatku, radi by sme boli, aby večer v spoločnosti padla otázka: Čítal si poslednú absyntovku?“

iLiteratura: Andrej Bán, autor zatím jediné slovenské reportážní knihy, kterou jste vydali, Slon na Zemplíne, v rozhovoru pro Radio Wave kvitoval iniciativnost vašeho nakladatelství, bez které by jeho kniha asi nevznikla. Jak se daří podněcovat vznik dalších reportérských knih českých a slovenských autorů? A co si myslíte o tezi jednoho místního kritika, který malou početnost původní české literární reportáže vysvětloval tím, že „přítomný český zájem o zahraničí je buď pragmatický, nebo hédonický; zvídavý však málokdy“?
Absynt: Od začiatku sme si hovorili, že skutočnými vydavateľmi sa staneme až vtedy, keď sami budeme iniciovať vznik nových kníh. Budeme navrhovať témy na spracovanie, prípadne budeme vyhľadávať nových slovenských a českých reportérov. Isté kroky nie je možné preskočiť, preto sme v tejto činnosti na Slovensku ďalej. Okrem Andreja Bána, ktorému v našom vydavateľstve vyšli po slovensky dva tituly a po česky jeden, spolupravujeme na vzniku ďalších titulov. Sme radi, že sme inšpirovali hlavne mladšiu generáciu novinárov, pre ktorých to budú knižné debuty. V súčasnosti sa pracuje na troch nových tituloch s veľmi zaujímavými témami, ale viac prezradíme, keď bude ten správny čas. K druhej časti otázky môžem povedať len toľko, že záujem o literárnu reportáž je tak veľký, že nemám obavy, že by zvedavosť nebola jednou z dominantních čŕt nielen mladej generácie.

iLiteratura: Polští reportéři se mimo jiné věnují i některým svérázným postavám tamní katolické církve, jako je kontroverzní kněz a ředitel Radia Maryja Tadeusz Rydzyk. Inspirovali se v tomto směru i někteří slovenští novináři? Prostředí současné vyšší katolické hierarchie by v tomto smyslu mohlo poskytnout také výživný materiál. Dodejme, že zmíněný Bán ve své knize podrobně rozebírá osudy a postoje biskupa Jána Vojtaššáka (1877–1965), který je už ale dávno bezpečně mrtvý...
Absynt: Neviem o tom, že by bola podobná téma na Slovensku spracovávaná. Otázkou je, či by takéto dielo bolo nielen dobre odvedeným novinárskym remeslom alebo by sa prezentovalo aj jako umelecký text. V našom vydavateľstve hľadáme texty, ktoré spĺňajú oba parametre. Kontroverzných tém sa samozrejme neobáváme, len musia byť spracované objektívne a vytvorenie názoru musí zostať na čitatelovi.

iLiteratura: V komunistické době někteří autoři i formou reportáží o zdánlivě odlehlých tématech kritizovali panující režimy. Sledujete, že by podobnou funkci mohla reportáž třeba v Maďarsku či dále na východ opět začít plnit? Ostatně i někteří soudobí polští reportéři připouštějí, že metaforický styl polské reportáže vznikl v době nesvobody a „ještě se může hodit“.
Absynt: Reportáž vždy plnila úlohu opisovať realitu. V súčasnej dobe už nemusí bojovať s obmedzeniami cenzorov. Vydavateľstvá sú v súkromných rukách a predaju pomáha skôr kontroverznosť než nadbiehanie u vládnucej moci. Nezmenia to ani grantové programy. Nemyslím si, že by literárne vydavateľstvá boli pod takým tlakom ako média, ktoré prinášajú denné správy a môžu byť nástrojom propagandy. V súčasnosti má metaforický jazyk iné úlohy než obalamutiť cenzora, skôr predstavuje nástroj pre umeleckú hru, kreativitu a sprostredkovanie emócií.

iLiteratura: Ve zmíněném pořadu Liberatura mimo jiné zaznělo, že „základem reportáže je pochopit člověka“ a že reportér by měl mít člověka, jehož život zkoumá nebo se kterým dělá rozhovor, především rád. Je ale možné pochopit úplně všechno? Neměl by mít reportér určité mantinely, co ještě může nechat bez jakéhokoli komentáře či náznaku vyjádření vlastního názoru?
Absynt: Sme presvedčení, že názor by si mal vytvoriť čitateľ sám. Naši obľúbení autori berú čitateľa ako partnera, nepodceňujú ho, ponúkajú mu informácie prostredníctvom svojho textu, cez svoje emócie, avšak príbeh by mal rozprávať sám za seba. Z textu by nemalo byť poznať, kto je pre autora sympatický. Nedá sa to však generalizovať, nakoľko mnoho titulov spracová tak ťažké témy, či sú to vojnové zločiny alebo genocídy, že úlohou textu nie je hodnotiť, ale sprostredkovať, priblížiť udalosti a emócie, prípadne poskytnúť súvislosti.

iLiteratura: Co rozhoduje o tom, jestli knihu vydáte zároveň i v elektronické verzi, a jaký podíl tvoří prodeje e-knih?
Absynt: Všetky knihy ponúkame aj v podobe e-knihy. Limitujú to len autori, ktorí práva na elektronickú verziu neponúkajú alebo predajné kanály.

iLiteratura: Je těžké odhadnout, jaký bude mít konkrétní kniha úspěch na knižním trhu?
Absynt: Pokiaľ sa pohybujete v žánri, akým je literárna reportáž, tak odhadnúť úspech konkrétneho titulu je nemožné. Veľa krát nas prekvapil obrovský záujem o nejaké tému, pri ktorej sme to až tak nečakali, a naopak. Aj po niekoľkých rokoch vydávania kníh sme často odkázaní na intuíciu. Je to neustále hľadanie, experimentovanie s neistým výsledkom. Ten adrenalín pri vydávaní je potrebný, asi by nás to čoskoro prestalo baviť, keby bolo možné nájsť algoritmus úspešnosti.

iLiteratura: Jak dlouho vaše tituly zůstávají v prodeji v knihkupectvích, je nějak předem dané, kdy se titul stáhne?
Absynt: Všetko závisí od času, na ktorý máme kúpené práva na daný titul a následne od jeho úspešnosti. Ak to má ekonomické opodstatnenie, tak práva na predaj predlžujeme.

iLiteratura: Sledujete, jaký je zájem o vaše tituly v knihovnách?
Absynt: Nemáme prístup k presným dátam o počte zapožičaní našich titulov. Jednak sme vo veľmi blízkom kontakte s knižnicami, nakoľko nám tlmočia záujem o naše knihy a potrebu vlastniť ich vo svojich fondoch. Vypracovali sme systém zvýhodneného objednávania pre knižnice, podporujeme ich rôznymi súťažami na sociálnych sieťach, kde čitatelia môžu vybrať, ktoré knižnice by mali byť obdarované našimi knihami a taktiež sme organizovali crowdfundingovú zbierku pre doplnenie fondu knižníc o 2000 výtlačkov titulu Poslední svedkovia Svetlany Alexijevič. Všetko nasvedčuje tomu, že aj v knižniciach je o naše tituly veľký záujem.

iLiteratura: Jak vaše podnikání poznamenala koronavirová pandemie?
Absynt: Knižný trh trpel uzavretím kamenných kníhkupectiev, čo malo za následok pozastavenie vydávania nových titulov a presunutie dátumu ich vydania. Predaj cez on-line nám sice kompenzoval výpadok predaja cez predajne, avšak aj my sme vydanie niektorých titulov presunuli na leto a jeseň, prípadne na budúci rok. Nie je to ľahká situácia, avšak veľmi nás potešili naši čitatelia, ktorí boli aj počas koronakrízy lační po našich knihách. Knižný trh je veľmi krehký, jednotlivé články ako sú kníhkupci, distribútori, vydavatelia, autori, jazykoví korektori, redaktori, ilustrátori a grafici, či tlačiarne, sú na sebe závislí. Problémy ktoréhokoľvek článku sa odzrkadlia na všetkých ostatních, musíme preto veľmi úzko spolupracovať, vychádzať si v ústrety, vtedy sa nám podarí zdravo prekonať aj koronakrízu. Veď dobrá literatura sa bude čítať stále.

 

Na podobné téma: 
Tomáš Baránek (Jan Melvil Publishing): Své workflow stále vylepšujeme a nesmírně nás to baví
Kárník, Zdeněk; Pečenka, Marek (Dokořán): S naším národem to asi nebude tak špatné, jak se občas zdá
Vladimír Pistorius (Pistorius a Olšanská): Vůči knížkám pěstuji volnou lásku 
Martin Bedřich (Portál): O zabíjení knih a také o svatých a dinosaurech 
Roman Sviták (Grada): Zkušenosti a správná intuice: nakladatelství Grada sází na osvědčené zbraně 
Jan Šavrda; Šárka Šavrdová (dybbuk): O robotech, „asivzdělaných“ učitelkách, četbě zažívané všemi smysly a lásce, díky níž je na světě lépe a radostněji

© Jan Lukavec
 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 591x

Inzerce
Inzerce