Bennett, Robert J.: Čaropisci

Bennett, Robert J.
Čaropisci

recenze fantasy

Robert Jackson Bennett patří k nejzajímavějším autorům fantastiky poslední dekády. Ve svém novém cyklu pokračuje (na pozadí tradičního příběhu o zlodějce, která si ukousla příliš velké sousto) ve své polemice s žánrem a s dědictvím kolonialismu a kapitalismu.

Korporátní války ve fantasy edici
Robert J. Bennett: Čaropisci. Přel. Milan Pohl, Host, Brno, 2020, 568 s.

Sancie Gradová je špičková zlodějka, která má každou akci dopodrobna naplánovanou, ale dokáže i skvěle improvizovat. Dokáže totiž „slyšet“, co si které předměty „myslí“, a najít tak jejich slabé místo. Vždycky se hodí, když víte, kde je vyviklaná cihla nebo práchnivějící dřevo v okolí zámku. Sancie ale dokáže lépe než jiní využívat i skriby – speciální pokyny, díky kterým je možné věcem přepsat realitu a její vnímání. Vozy se tak mohou klidně pohybovat i do kopce, protože jsou přesvědčené, že padají.

Skribování je v Sanciině světě pohonem magicko-průmyslové revoluce. Město Tevanne je pak určující silou světa, ale moc v něm patří hrstce korporací. A jedné z nich nyní Sancie překazila plány. Po jejích stopách náhle jdou vrazi využívající skribovací technologie, jak zakázané, tak ty podle všech jejích znalostí nemožné. A jeden člen vládnoucí elity souběžně vede soukromý boj za pofiderní koncept spravedlnosti pro všechny, nejen pro ty bohaté…

Robert J. Bennett debutoval v roce 2010 hororovým thrillerem Mr Shivers,odehrávajícím se v době hospodářské krize třicátých let minulého století. Už tehdy spojoval fantastické motivy s tématy vykořisťování a odvrácenou stranou velmocenské politiky a státní mašinerie. U nás se ovšem uvedl trilogií Božská města. V jejím světě božstva měnila svou vůlí realitu a umožňovala takřka neomezené zázraky. Pak však jeden ze zotročených národů přišel na způsob, jak božstva zabít. S jejich smrtí se vše, na čem se jejich moc podílela, zhroutilo. Z trosek starého světa vzešlo Saypurské impérium, připomínající koloniální Británii. O celá desetiletí později přichází do bývalého největšího města světa Bulikova saypurská vyšetřovatelka, aby odhalila, co je pravdy na řečech, že některé božstvo přežilo…

Celá trilogie rozvíjela způsoby, jak se svět, národy a státy mohou vyrovnat se zhroucením nejen ekonomiky a politické moci, ale doslova celých pater reality. Součástí příběhu byly ovšem nejen popisy svérázné architektury Bulikova, jehož části kdysi fungovaly v jiných rozměrech a na základě popření obvyklých fyzikálních zákonů. Bennett se soustředil také na dynamiku vztahu mezi kdysi vládnoucího, protože božstvy vyvoleného národa, a jeho bývalých obětí. Saypuřané své dávné tyrany nyní nejen vykořisťují ekonomicky, ale také důsledně cenzurují jejich historii a jakoukoliv zmínku o božstvech a jejich zázracích. Asi nejzajímavějším nápadem trilogie pak byla v románu Město mečů otázka, co se stalo se zásvětím, které díky božstvům skutečně existovalo a vítalo za přesně daných podmínek duše zemřelých válečníků, když jeho tvůrci již nežijí, ale přetrvává víra a mocné předměty spojené se správnými rituály.

V nové trilogii, kterou otevírá právě román Čaropisci, Bennett opět odmítá stále ještě převládající kvazistředověké pojetí fiktivních světů epické fantasy a nabízí další svět kdesi za prahem průmyslové revoluce. I skribování navíc funguje na přepisování reality, stejně jako dříve božská síla. Tato „magie“ je však nyní vázána nikoliv na vůli nadpřirozené entity, ale na vědecky uchopitelná pravidla záznamu speciálních znaků, z nichž se vytvářejí abecedy skribovacích zázraků. Jinými slovy: magie je zprostředkovaná svébytným programovacím jazykem reality.

Bennett tentokrát trochu ubral na politické angažovanosti. Pochopitelně se víc než ostatní autoři fantasy stále zaobírá důsledky korporátní zvůle a zkoumá, jakými ekonomickými prostředky je možné udržovat moc a kontrolu nad masami obyvatelstva. Stejně tak se důležitým motivem stává zakázané experimentování, které tevannské korporace praktikují mimo hranice města – a tedy mimo hranice jeho (a jejich vlastních) zákonů. Jedním z důsledků těchto experimentů, prováděných na lidech, je ostatně i Sancie, kterou tak v jejím povolání žene nejen potřeba vydělat si, ale také touha pomstít se těm, kteří se jí doslova hrabali v hlavě.

Základem knihy je však tentokrát až sandersonovsky uvolněné domýšlení skribovacího konceptu. Podobně jako v Sandersonových nejlepších sériích Mistborn či Archiv bouřné záře nebo například v robotických povídkách Isaaka Asimova si i Bennett hraje s tím, jak je možné skriby využít či jak ohnout zdánlivě neprůstřelná pravidla týkající se toho, k čemu mohou sloužit. Ne nadarmo se zde nejmocnějším magickým předmětem stává nikoliv meč či klenot, ale klíč, který… prostě otevírá věci. V širokém slova smyslu.

Spíš než epickou fantasy – i když v závěru se ukáže hrozba pocházející z dávných časů, kdy bylo skribování mnohem rozvinutější – jeho Čaropisci připomínají dobrodružný kyberpunk, zasazený někam do dickensovského Londýna. Hloubka světa je zde zatím na úkor hrátek se skribováním potlačena, ale román si od začátku do konce udržuje vysokou čtivost nejen díky chytrým nápadům, jak přepsání reality využít pro průmysl nebo zlodějnu, ale také díky sympatickým postavám, které se v rámci boje o život zamotají do hospodářské špionáže a nepřátelského převzetí jedné z korporací. Čaropisci tak nejsou podobně inspirativní jako Božská města, ovšem na poli zábavné fantasy, která se stále ještě nebojí přesahu a kritiky kapitalismu, mají jen malou konkurenci.

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 55 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.