Vehlmann, Fabien; Kerascoët: Krásná temnota

Vehlmann, Fabien; Kerascoët
Krásná temnota

recenze komiks

Pozoruhodný francouzský komiks umí nečekaným způsobem překvapovat, ba šokovat. Ostatně výstižnější název by byl spíš Roztomilá morbidita.

Roztomilá morbidita
Fabien Vehlmann
, Kereacoët (Marie Pommepuyová a Sébastien Cosset): Krásná temnota. Přel. Richard Podaný, Crew, Praha, 2020, 112 s.

Komiksové album nazvané Krásná temnota patří k těm nejzvláštnějším, které jsou na českém knižním trhu aktuálně k dostání. Roztomilé postavy titěrných bytostí jako z komiksu pro malé děti tu zažívají velmi morbidní dobrodružství a často nečekaně a násilně umírají.

Už výchozí situace je šokující: po prologu, kdy hlavní hrdinka Aurora v biedermeierovské idylce cukruje při odpoledním čaji se svým nápadníkem Hectorem, se věci fatálně pokazí a Aurora, Hector i další bytosti z jejich světa musejí opustit svůj dosavadní domov. Tím bylo tělo školačky, které se pomalu začíná rozkládat. Jak zemřela a kde se vzala v lese, se čtenáři nikdy nedozvědí, stejně jako to, proč ji nikdo nehledá a postupně tlející tělo zůstává na místě. Nic nevíme ani o bytostech, které z něj vylezly: většina z nich vypadá jako malé děti, jen Aurora s Hectorem jsou mladí dospělí. O něco starší vizáž má ještě elegantní Jana, která ale skupinu brzy opouští.

Aurora je iniciativní a obětavá, takže se rychle stane jakousi dobrou duší skupinky, obstarává jídlo, pomáhá ostatním zařídit provizorní přístřešky, ty menší ochraňuje před hmyzem a seznamuje se s místními zvířaty, zejména s malým myšákem, který je jen o málo mohutnější než ona. Navzdory úvodnímu děsivému obrazu mrtvého dívčího těla se začne odehrávat děj řekněme očekávaný, vycházející z oblíbeného modelu dětských příběhů o pidilidech utkávajících se s překvapivými predátory a nebezpečími, která z obří perspektivy průměrného člověka vypadají nicotně. Tento dojem posiluje i jednoduchá, v případě některých postav křehká, jindy naopak karikaturní kresba vyznačující se jemnými linkami a převážně světlými a jasnými barvami.

Jenže pak začínají autoři přitvrzovat (což se mimochodem odrazí i na temnější paletě barev, byť ta souvisí i s nadcházejícím podzimem a zimou). Nejprve v epizodních příhodách: jedna dívenka se například pokusí získat potravu tím, že vyleze do ptačího hnízda a natáhne krk jako ostatní mláďata. Bohužel není na vpád ptačího zobáku do svého těla fyziologicky vhodně stavěná a končí to ošklivým krvavým zraněním, později smrtelným. Její sestra zase přijde příliš blízko k mraveništi – a i když ji první mravenec zprvu jen protivně obtěžuje, už se odtud živá nedostane.

K horšímu se začínají vyvíjet i vztahy uvnitř komunity, kde si mladá krasotinka Zelie pomocí metody cukru a biče (respektive pláče, přízně a panovačnosti) vytvoří kroužek věrných přívrženců a s nimi začíná ovládat celou skupinu. Končí to dalšími úmrtími a také Aurořiným odchodem z komunity. Zelii ale stejně neuteče a musí se jí postavit. Dodejme, že ani Aurora není zářivě kladná hrdinka, i ona má v sobě nějakou tu temnotu z titulu.

Děj se tak vlastně postupně stáčí směrem ke Goldingovu Pánovi much, většina postaviček se ostatně chová jako děti, občas pověstně utržené ze řetězu. Dojde sice k setkání s člověkem normálního (tedy obřího) vzrůstu, ale na děj to příliš velký vliv nemá, ten se stále soustřeďuje na konflikty uvnitř podivuhodné skupinky. A ani v závěru se čtenář nedočká vysvětlení pozadí příběhu, tedy kde se vzala mrtvá školačka i hrdinové příběhu nebo jak je to s oním dalším člověkem. To je samozřejmě trochu frustrující, ale dost možná lepší, než kdyby se autoři o nějaké vyjasnění pokusili a neobstálo by. Takto se vše odehrává na úrovni jakési neobvyklé dětské noční můry, přičemž tento dojem posiluje i „děsivý“ sen o tom, jak se mrtvá dívka probrala a odešla domů. Zdá se ovšem jedné bytosti ubytované ve vysychající lebce.

Ona snová pasáž je mimochodem, stejně jako vše, co se týká reálného světa, nakreslena propracovaným realistickým stylem, který kontrastuje s jednoduchostí převažujících „dětských“ kresbiček. Možná to souvisí také s tím, že pod pseudonymem Kerascoët se skrývá dvojice kreslířů: Marie Pommepuy (nar. 1978), která byla zároveň autorkou námětu a spoluautorkou scénáře, a Sébastien Cosset (nar. 1975). V době publikování Krásné temnoty (francouzský originál Jolies ténebres vyšel již v roce 2009) měli za sebou mimo jiné práci pro populární parodickou sérii Donžon, jejíchž několik dílů vyšlo i česky, a před sebou další ceněnou sérii Beauté. V té druhé mimochodem také kombinují roztomilé a hororové pojetí, byť ne tak provokativně jako v Krásné temnotě. V každém případě si na ostrém kontrastu realistického a fantaskního světa dávají záležet, byť hrozivěji vyhlíží ten realistický, i proto, že kromě úhledné malby mrtvého dívčího těla jsou realistická okna většinou výrazně větší, často jednostránková nebo dvoustránková.

Krásná temnota je jakousi brutální variantou příběhů o dětech, které se kamarádí s inteligentními zvířátky. V tomto ohledu je výmluvný dvoustránkový svatební výjev: nevěstě sice nesou závoj ochotné mušky, jedna postavička se vesele veze na šnekovi a jiná na housence, ale v průvodu kráčí také děti se standartami vyrobenými za zabitých motýlů nabodnutých na větvičky.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 22 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   58%čtenáři

zhlédnuto 558x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce