Jeleńska, Magdalena

Jeleńska, Magdalena

rozhovor dětská

Jak děti vnímají architekturu, co je baví, a co naopak nudí? V knize Archistorie, oceněné mezi nejkrásnějšími polskými publikacemi roku 2018, vypráví její autorka příběh architektury trochu jinak, než jsme zvyklí.

Děti nudí, když jim předložíte encyklopedická fakta

Magdalena Jeleńska měla v rámci výstavy „Z hvězdy kruh nejkrásnějších knih Česka, Německa, Polska, Slovenska a Švýcarska“ představit také svou knihu, která byla jedním z exponátů a vyšla nedávno česky v překladu Martina Veselky v nakladatelství Labyrint. Z důvodu proticovidových opatření však nemohla do Česka přijet – odpověděla alespoň na několik otázek.

iLiteratura: Povoláním jste architektka, kdy a jak se objevil nápad napsat knihu pro děti?
Magdalena Jeleńska: Archistorie čerpá z mých pracovních zkušeností, ale i soukromého života. Texty, které v knize najdete, jsou výsledkem mnohaletého přemýšlení o tom, jak děti zaujmout architekturou. Jsem architektka, ale také – nebo možná především – máma čtyř dětí. S rodinou hodně cestujeme a s mužem jsme přemýšleli, jak naše nadšení pro architekturu a umění předat dětem. Nebaví je suché informace v průvodcích. Mnohem lépe si zapamatují neobvyklá fakta a anekdoty. A tak se zrodil nápad představit tímto způsobem dějiny architektury.

iLiteratura: Co pro vás bylo při práci na knize nejtěžší?
Magdalena Jeleńska: Určitě výběr konkrétních objektů. Na jednu stranu jsem nechtěla, aby se v knize objevily jen notoricky známé stavby (např. Cheopsova pyramida, kterou si všichni pamatujeme z dějepisu), a nebyla proto zajímavá. Jenže zatímco příklady dodnes existujících starých objektů nejsou tak četné, u těch novějších je jich zase velmi mnoho a výběr byl složitější. Většinou jsem se snažila, abych stavby, o nichž píšu, osobně znala. Nepodařilo se to vždycky, zejména v případě staveb z Asie, kde jsem nikdy nebyla.

iLiteratura: Jste autorkou textů, jak vznikala grafická část?
Magdalena Jeleńska: Grafická část vznikala nezávisle na mně, s grafičkami jsme během práce na ilustracích nebyly v kontaktu – viděla jsem až hotovou knihu. Ale protože jsou ilustrace povedené, byla jsem s výsledkem velmi spokojená.

iLiteratura: Inspirovaly vás jiné polské knihy pro děti?
Magdalena Jeleńska: Pokud vím, tak na polském trhu zatím neexistuje kniha o architektuře pro děti. Proto jsem se také rozhodla ji napsat. Ale prázdniny před tím jsem strávila ve Spojených státech a tam si prolistovala hodně knížek pro děti – o architektuře i umění. V Polsku se před dvěma lety objevil překlad francouzské knihy Monumentální divy a rekordy architektury Alexandra Verhilla a Sarah Tavernierové. Nicméně to je stále jen ilustrovaný architektonický atlas, ne kniha.

iLiteratura: V knize se objevily také české stavby, dodané speciálně pro tuzemské vydání. Vybírala jste je vy, nebo nakladatel?
Magdalena Jeleńska: Navrhl je český nakladatel. Připadá mi, že ve své různorodosti do knihy nejen skvěle pasují, ale dokonce ji obohatily.

iLiteratura: Máte řadu zkušeností s workshopy pro děti – jak dnes vnímají architekturu?
Magdalena Jeleńska: Už na začátku jsem zmínila, že se děti nudí, když jim předložíte encyklopedická fakta a suché informace. Přitahují je však záhady, anekdoty nebo zajímavosti spojené s určitou stavbou nebo objektem. Také si myslím, že v porovnání s mou generací je dnes ve škole řada předmětů, nejen výtvarná výchova, ale také předměty jako kulturní výchova, které děti naučí vnímat řád a estetiku. Přijde mi, že díky neohraničenému přístupu k informacím (z knih i internetu) na téma architektury a umění vědí mladí lidé o architektuře mnohem více než my v jejich věku.

iLiteratura: Jakou formu jste zvolila, aby byla pro mladé čtenáře zajímavá?
Magdalena Jeleńska: Snažila jsem se vyhýbat pojmům z historie, architektury a umění, netřídit konkrétní stavby podle stylů. To je podle mého názoru pro děti nepochopitelné a není to v této rané fázi zájmu o architekturu ani nezbytné. Snažila jsem se také ukázat, že architektura a stavitelství jsou nerozlučně spjaté s člověkem – od salaší a jeskyň po domy a paláce. A chtěla jsem představit vývoj architektonických forem a fakt, že ačkoli uplynulo hodně času, používáme stále stejné (nebo téměř stejné) stavební materiály a stavíme stejné typy budov (dům, most, svatyně).

iLiteratura: Pro jak staré děti je kniha určena?
Magdalena Jeleńska: Díky krásným ilustracím je přístupná i pro malé děti. Ale samotné texty, ačkoli jsou zábavně podané, jsou už trochu obtížnější. S dospělým můžou knihu číst už děti od 8 let, samostatně spíš mládež od 14 let. A dodám, že řada dospělých čtenářů mi říkala, že pro ně samotné byla kniha zajímavá a nevědí, proč je určena dětem a mládeži.

iLiteratura: Jaké architektonické objekty byste doporučila v současném Polsku?
Magdalena Jeleńska: Myslím, že se u nás staví víc a víc a také lépe. To ostatně dokazují ceny pro polské architekty v mezinárodních soutěžích, ať už se podíváme na veřejné nebo soukromé stavby. Každý rok se polské stavby objevují v mezinárodní ceně Miese van der Rohe. Letos byla oceněna Wienerberger Brick Award 2020 budova Televizní a radiové fakulty Krzysztofa Kieślowského Slezské univerzity v Katovicích, International Architecture Award 2020 získal soukromý Lesní dům.

iLiteratura: Plánujete další knihy? Třeba pro dospělé?
Magdalena Jeleńska: Ano, chystám další knihu o architektuře, tentokrát pro starší mládež a dospělé. Spolupracuji na ni spolu se svou dcerou, bude to její diplomová práce na School of Form. V této fázi ještě nemohu prozrazovat detaily, řeknu jen, že vyjít by měla v příštím roce.

 

© Lucie Zakopalová
foto © archiv autorky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1052x

Inzerce