Hakl, Emil: Kámen, dřevo, papír

Hakl, Emil
Kámen, dřevo, papír

sloupek beletrie česká

Mihl jsem se onehdy Nymburkem, což byla naprostá výjimka, jinak sedím doma a ťukám. A na náměstí Přemyslovců, kus od Mariánského sloupu, který si Nymburští nestrhli, takže ho nemusejí znovu stavět, mě málem porazila dřevěná socha Bohumila Hrabala.

Kámen, dřevo, papír

Zásadní český autor sedí na lavičce a drží na klíně kocoura. Druhý kocour stojí v pozoru opodál. Mezi ně je možno usednout a vzít Hrabala kolem ramen. Neodvážil jsem se toho, protože za prvé to napadne každého a za druhé ze sochy prýští vzdor faktu, že jde o jasný kýč, zvláštní energie. Nepoznám, jestli pozitivní; spíš temná. A v tom je jádro – sochař, dle provedení nejspíš tzv. pravdař, vtělil do předmětu svého úsilí něco, co se vymyká a má hlubší rozměr a dopad. Kdyby nic jiného, spisovatel má dost divně nasazený klobouček.

Další kandidát na objetí kolem ramen sedí v Lisabonu a je to Fernando Pessoa. Ten kočku nemá, ale drží ruku přesně v tom úhlu, jako by jednu na klíně měl a hladil ji. Zato má obě ruce ohlazené od turistek – turistky rády hladí sochy. Nejen po rukou, jak víme z Instagramu.

O žádných dalších sedících literátech nevím, ačkoli ano. Palacký na tom svém náměstí dřepí už dlouho a je národní buditel – rovněž kapacita. Letos ještě nesněžilo, ale loni ano a on měl temnou kamennou tvář zdobenou těžkým sněhem, jenž se uchytil pouze na tom jeho pověstném obočí. Velmi podobném, jako má Milan Uhde – další literát. Navíc bývalý ministr kultury. Ten sochu zatím nemá. Josef Jungmann taky sedí na svém náměstí – asi proto, že pisatelé typicky sedávají. Koňmo je málokterý. A ano – je! Přece Jaroslav Hašek na Prokopáku, Neprašova práce. Kolem něj postávají různě stará děcka a kšeftují s kradenými šmuky, čili socha žije. To je pro každou sochu jednoznačně nejlepší vizitka. Vtloukám mimochodem studentům do hlavy, aby se snažili nahrazovat stejná slova synonymy; přitom sám nevím, čím obměnit slovo socha.

Když jsme u jezdců, praštilo mě do oka jedno srovnání. Kromě Kafky, který v Praze klasicky jede na kabátě, mě v Bratislavě zaujala fontána svatého Juraja. Statný světec spíš ugrofinského než slovanského původu bez problémů zaráží kopí do chřtánu mohutného draka a hubí ho. Jasná adrenalinová záležitost. Tak to má být, kdyby se nenabízela analogie z Pražského hradu, kde identický svatý dráždí párátkem ještěrku, sám astenický a utahaný a celkově nijaký, čili na větší zvíře zjevně nemá.

Další gigantickou poctu Fernandu Pessoovi je možno vidět na zdi domu, teď honem nevím, jestli taky v Lisabonu, možná spíš ve městě Amadora. Sprejer se každopádně jmenuje Odeith a má na svědomí víc nádherných celoplošných děl. Stejně jako víc portugalských sprejerů, se kterými se ti naši nemůžou měřit. Jednak pojednávají celé baráky a neomezují se na vzkazy typu „fuck off“, ale hlavně si zjevně váží sami sebe (námořní národ – známá analogie), a tím pádem snad i světa. Každopádně je to na těch street artech zatraceně znát. Jejich námětem bývají mimo jiné portugalské básnířky a básníci, tedy kromě předčasně zemřelých punkerů a hiphoperů a zpěvaček fada a kytaristů často staří lidé. Portugalci si starých lidí zřejmě váží, kdežto my na ně pliveme – což je závěr mého elaborátu.

Kdybychom měli hlasovat – jako že to neuděláme, protože žádné my neexistuje –, nebylo by od věci zjistit, kdo by mohl být objektem další sochy literáta v Čechách a na Moravě. Filip Topol, Zuzana Navarová, Ivan Diviš, Jana Krejcarová, Ivan Blatný, Ivan Jirous, Jiří Kolář? Ty by ovšem žádný jen trochu známější sochař nepřijal – nevydělal by na nich dost. A zástupcům městských částí zase ta jména nic neříkají. Vymodeluju si je tedy sám doma z plastelíny a nazdar.

 

 Další sloupky

© Emil Hakl

Diskuse

Vložil: kh, 08.12.2020 09:19
Hakl, Emil: Kámen, dřevo, papír
Nejvíc jich sedí v Číně.
Vložil: Jan Smazal, 07.12.2020 22:10
Hakl, Emil: Kámen, dřevo, papír
Hans Christian Andersen sedi v rodnem danskem mestecku Odense a i v Kodani a ve Stockholmu sedi Strindberg na skale jako titan.
Vložil: Michal Bořke, 07.12.2020 09:07
Hakl, Emil: Kámen, dřevo, papír
... o žádných jiných sedících literátech nevím... V Náchodě na náměstí sedí na lavičce Škvorecký. Je to naproti poště a vypadá jakoby čekal na důchod... Hezký den MB
Vložil: Nymburák, 04.12.2020 09:08
Hakl, Emil: Kámen, dřevo, papír
Moc děkuju, na ten kus dřeva patřím příliš často. Variaci má v Kersku: samozřejmě sousoší koček, ale jen dvou, hejno by připomínalo onen nechtěný památník v Lidicích. Branalda zase zastupuje sova, symbol moudrého stáří, a všichni jsou vděční, že to není automobil. O kus dál je nová dřevěná socha sv.... Josefa. Když ji dvakrát po sobě sťali, v Hájence došlo na vádu, zda šlo o akt milosrdenství, nebo blasfemii. Ovšem románský sv. Jiří na hradě pochází taky z Uher.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1223x

Inzerce
Inzerce