Rylski, Eustachy: Podmínka

Rylski, Eustachy
Podmínka

recenze beletrie zahraniční

Kniha Eustachyho Rylského v sobě spojuje historický válečný román z napoleonských válek a příběh o dvojici na útěku za útočištěm i smyslem života. Od klasických historických próz se Podmínka odlišuje především čtivým stylem a rychlým spádem.

Slavné tažení na Moskvu a dezertérská cesta zpátky
Eustachy Rylski
: Podmínka. Přel. Michael Alexa, Pistorius & Olšanská, Příbram, 2020, 223 s.

Eustachy Rylski (*1944) je ve svém rodném Polsku poměrně zavedeným spisovatelem. Jeho doménou jsou historické válečné romány, kromě prózy se ovšem věnuje i dramatu, filmové scenáristice a esejistice. Rylski je také držitelem řady literárních a kulturních cen. Přesto se českému čtenáři představil teprve letos svým nejznámějším románem Podmínka (Warunek, 2005).

Autor je živoucím důkazem toho, že žánr historického románu v Polsku neskončil u klasika Henryka Sienkiewicze. Podmínka se odehrává v roce 1812 během bitvy u Borodina, nejkrvavějšího střetnutí napoleonských válek. Samotné bitvě se však děj obloukem vyhýbá.

Román je kompozičně rozdělen na dvě části, zhruba v polovině nastává nejen dějový, ale i žánrový předěl. První část s názvem Arancevo popisuje tažení fyzicky i psychicky vyčerpaných polských eskadron, sympatizujících s Napoleonem, na Moskvu. Hlavními postavami jsou kapitán Andrzej Rangułut a jeho rival, osamělý poručík Semen Hoszowský. Oba protagonisté se rozcházejí nejen v pohledu na otázky vojenské cti a trávení volného času během tažení, ale také v názoru na nejvyššího vůdce – Napoleona. Autor kriticky nahlíží zejména takzvané „opilé“ vlastenectví, hledící špatným směrem a vzhlížející zejména ke špatným osvoboditelům. Obratně demaskuje vojácké manýry a ničivý tlak, jaký na jedince vyvíjí armáda.

Hoszowský se někdy může vymykat běžným armádním pořádkům a představám o dobrém vojákovi, díky své lidskosti a svéhlavosti občas upomene na Haškova Švejka, ačkoli na rozdíl od něj není odevzdaný satirik, ale spíše svéhlavý idealista. Neshody mezi ním a Rangułtem eskalují v souboj, který se stává záležitostí cti celé eskadrony a tvoří základ románové zápletky. Obecným leitmotivem a hlavním hybatelem děje je zároveň vojenská čest.

V části druhé s názvem Nekla Hoszowský s Rangułtem dezertují a nastává žánrová proměna historického románu v klasický příběh o útěku dvou psanců – nepřátel, kteří si k sobě na úprku musí hledat cestu a z nichž jeden druhému vděčí za záchranu života.

„Náhle z nich spadla lidskost jako kus hadru a zanechala v nich pouze doslovnou, ponižující biologii, kdežto v provázejících zvířatech ne. Těla je potupovala. Tísnila je vyhlídka na ještě hlubší dno. Rangułt v tom kupodivu předstihoval Hoszowkého. Měnil se rychleji a hůř, chtělo by se říct: podstatněji. Nesměřoval k tuberkulózní sublimaci, aristokratické křehkosti, absolutnímu vyhubností, předsmrtnému zblednutí, ale k výrazně chátrající tělesnosti. K obludnosti, vředům, zápachu. Odpudivě zvenkovanštěl, neodvolatelně všedněl.

Hoszowski ještě mohl někam odbočit, zastavit se, třeba i ustoupit, míval lepší dny a horší, změnil se, ale stále byl rozeznatelný. Rangułt se nořil do špinavé propasti, do jakési ošklivé smyslovosti.

Před večerem třetího deštivého dne poprvé spatřil svůj odraz v louži na silnici. Vykřikl nespokojeně:

‚A to mě maloval David!‘“ (s. 113)

Rylski popisuje válku a armádu velmi realisticky a naturalisticky, i v pasážích psaných vznešeným jazykem je patrný silný odpor k tomuto světu. Na pozadí příběhu protagonistů vypravěč uvažuje o polském národním mýtu, vlastenectví, úloze armády a války. Postupně odkrývá i mýtus císaře Napoleona a jeho zradu na polském lidu.

Oproti klasickým historickým válečným románům 19. století je Rylského text oproštěn od sáhodlouhých popisných pasáží. Čtení naopak urychlují svižné úderné dialogy a náhlé zvraty v ději. Styl knihy spoluutváří také expresivní vyjadřování, kterého se Rylski v žádném případě nebojí. Díky kombinaci žánrové i stylové variability vyznívají problémy, o nichž Podmínka pojednává, nadčasově.

Autor dokáže věrohodně popsat válečnou atmosféru a na pozadí historických událostí vykreslit drobné příběhy jednotlivých postav jazykem, který působí civilně a soudobě. Podmínka rozhodně současného čtenáře díky přístupné formě a čtivému stylu osloví. Otázkou však zůstává, zda se jí podaří překonat „kanonická“ díla žánru historického románu.

 

© Vilém F. Kubáč

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 23 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.