Vstup povolen jen s rozečtenou knihou

Vstup povolen jen s rozečtenou knihou

aktualita kultura

Pandemie Covid-19 má mnoho stinných stránek, ale občas se projeví i jako potřebný stimul. Pár příkladů z Portugalska ukazuje, že nejen literáti, ale také nakladatelé, knihkupci nebo pořadatelé literárních akcí dokáží být kreativní i ve ztížených podmínkách. A někde a někdy i pohotově a záslužně jedná třeba i ministryně kultury. Státní pomoc se v knižní branži očividně vyplatí – a může mít i variabilnější podobu než pouze finanční náhrady.

Vstup povolen jen s rozečtenou knihou

Knihkupectví se v Portugalsku kvůli pandemii zavřela v druhé polovině března, stejně jako ostatní provozovny vyjma těch, které nabízely tzv. zboží základní potřeby. A stejně jako v mnoha jiných zemích nikdo s jistotou nevěděl na jak dlouho. K uvolnění došlo po pěti týdnech. Během dubna mnozí začali hledat, jak z těžké situace ven, zatímco fyzický pobyt venku byl dost drasticky omezen.

Příběhy z karantény
Například ve slavném portském knihkupectví Lello se rozhodli povzbudit své čtenáře výzvou, aby sami zkusili napsat povídku na téma života v nucené izolaci, a vypsali literární soutěž Příběhy z karantény. Účastnit se mohl každý, jehož text napsaný portugalsky splnil určité formální požadavky. Šest nejlepších povídek mělo vyjít v podobě publikace. Očekával se velký zájem, to ano, ale když organizátoři obdrželi k posouzení 5620 příspěvků z 39 zemí (Česká republika mezi nimi nebyla), mírně řečeno je to zaskočilo. Z akce se tak v Portugalsku rázem stala nejpočetněji obeslaná literární soutěž všech dob.

První knižní drive-thru
Livraria Lello však není jen známé knihkupectví, ale spíš kulturní instituce se slavnou historií a velmi aktivní přítomností. Tvoří ji vedle vlastního provozu knihkupectví, sídlícího od roku 1906 v emblematickém objektu portugalské novogotiky, řada pravidelných besed, kulturních akcí, výstav, koncertů. Když všechny tyto formy bezprostředního kontaktu se čtenáři musely dočasně ustat, Lello přišlo hned začátkem dubna s nápadem nazvaným „první knižní drive-thru“. Zaštiťovalo se slovy portugalské ministryně kultury, která pár dní před uzavřením provozoven prohlásila, že knihkupectví mají zůstat otevřená, protože dostupnost knih výrazně přispívá k zachování duševního zdraví obyvatelstva. Zákazník si na stránkách knihkupectví vybral jednu knihu z nabídky titulů připravených pro následující den, kdy si ji autem, na motorce nebo na kole přijel vyzvednout. Zaměstnanci knihkupectví podávali knihy z okénka. Dojít si pro knihu pěšky povolené nebylo. (Zda bylo možné přijet na koni, se nám nepodařilo zjistit.) Knihy byly pro zájemce připraveny zdarma a po dobu trvání akce měl člověk nárok jen na jednu knihu.

Knihy a peníze
Slova ministryně kultury o významu knih a zmíněná výjimka pro knihkupectví se bohužel do praxe neprosadila, ale jistou pomoc od státu nakladatelství i knihkupectví dostala. Přímá finanční pomoc, odvozená od obratu v roce 2019, byla určena pro nakladatelství a knihkupectví s obratem do 200 tisíc respektive 300 tisíc euro. Podpora byla jednorázová a relativně nevysoká, 1500 euro pro nakladatelství a 2000 euro pro knihkupectví, ale podání žádosti bylo poměrně jednoduché, o čemž svědčí i to, že z 261 žadatelů jich 251 uspělo a peníze se k nim dostaly relativně rychle. Uzávěra začala koncem března, žádat o příspěvek bylo možné mezi 30. dubnem a 15. květnem, příspěvky se začaly vyplácet koncem května, kdy už byly opět v provozu i fyzické prodejny, byť s určitým omezením. Z knihkupectví například musela být odstraněna četná pohodlná křesílka a gauče, kam se člověk tak rád usadil se štosem knih vybraných z regálů a třeba hodinu si v naprostém pohodlí četl a vybíral, které knihy si nakonec odnese s sebou. Další podpora státu v celkové výši 200 tisíc eur měla podobu odkupu knih, jež jsou následně distribuovány do sítě veřejných knihoven. A konečně za částku 5 tisíc eur na obchod hodlal stát odkoupit knihy, které by následně distribuoval do Center portugalského jazyka sdruženým v Camõesově institutu (těch je zhruba osmdesát po celém světě) a do dalších institucí ze sítě EPE (výuka portugalštiny v zahraničí).

Radost na konci světa
Pro celkovou náladu knižního trhu byly velkou vzpruhou knižní veletrhy. Podařilo se uspořádat dva velké knižní veletrhy, v Lisabonu a v Portu, i když v jiném termínu, než je běžné, a s řadou omezení. Kromě obrovské vůle a nesmírného úsilí organizátorů napomohly i další skutečnosti. Oba veletrhy, lisabonský i portský, se konají tradičně pod otevřeným nebem, na ulicích a v městských parcích. V Lisabonu se knižní veletrh usídlil v Parku Eduarda VII., který se nachází v podstatě v centru města. V Portu je dějištěm veletrhu rozsáhlý park poblíž centra, známý pod názvem Zahrady skleněného paláce. Aby akce vyhovovaly hygienickým omezením, byly třeba jen dílčí úpravy, nikoliv zásadní změny místa konání. Svou roli hrál i fakt, že na knižních veletrzích v Portugalsku vystupují hojně domácí autoři. A pojem „domácí“ lze občas zaměnit za „portugalsky píšící“. U jazyka malé evropské země, který však celosvětově počtem mluvčích patří k pětici největších světových jazyků, to znamená autory z Brazílie, Angoly, Mosambiku a dalších míst, kde se mluví a píše portugalsky. Oba veletrhy se konaly na sklonku léta, od 28. srpna do 13. září. Navzdory či snad právě díky tomu, že rok 2020 byl tak „divný“, se z obou akcí staly dosud největší knižní veletrhy v zemi. V Lisabonu mělo zastoupení 638 nakladatelství a veletrh sestával z 310 stánků (a stanů). A přestože na vymezené ploše mohlo být současně maximálně 3300 návštěvníků, což u vstupu vytvářelo i dost dlouhé fronty, bylo třeba registrovat se pro vstup předem, všichni museli mít roušky, a tak dále a tak podobně, byl to ve výsledku velmi vydařený svátek kultury a svobody. Návštěvnost předčila čekávání, když se dostala na 70 % procent loňského, zatím rekordního ročníku. Portský veletrh, konaný pod heslem Radost na konci světa (a věřme, že „konec světa“ je míněn výlučně geograficky) byl neméně úspěšný.

Vzepřít se předem ohlášené smrti
Přesto všechno byl rok 2020 především rokem rušení akcí, větších, k nimž patřil například FÓLIO – literární festival pořádaný v historické obci Óbidos, která leží zhruba hodinu jízdy od Lisabonu a honosí se titulem Literární vesnice UNESCO –, ale i menších, jednorázových, které však často mají klíčový význam pro ekonomické přežití drobných knihkupců a nakladatelů, jejichž charakteristickou předností je osobní kontakt se čtenáři i tvůrci. Desítky takových nezávislých knihkupců a malých nakladatelství jsou rozptýleny po celém Portugalsku a až do loňského pandemického roku jednal každý z nich podle sebe a za sebe. Zpětně ale mnozí hodnotí loňský koronavirový průšvih jako stimul, jenž je přiměl konečně něco udělat proti víceleté hrozbě plíživého zániku, překonat vzájemné „kmenové šarvátky“ a pokusit se vlastní předem ohlášené smrti vzepřít. Výsledkem byl vznik sdružení RELI – Sítě nezávislých nakladatelství a knihkupců. Ta má dnes přes 80 členů a jejich jménem jedná s ministerstvem financí o konkrétní pomoci sektoru, a nikoliv bez úspěchu. Sdružení členům nabízí společný web, který přiláká víc zákazníků než jednotlivé stránky individuálně – na ty lze ovšem z přehledné společné stránky pohodlně přejít. Na něm se také například hned na jaře spustila kampaň Knihkupectví naslepo. Zákazníci mohli podle vlastní volby na účet kteréhokoliv z členů RELI poukázat alespoň 15 euro. Zakrátko pak obdrželi balíček knihkupcem vybraných knih, případně i s doporučením, proč právě tuhle literaturu má smysl číst. S provozem portálu RELI výrazně a bezplatně pomohla Státní tiskárna cenin (Imprensa Nacional-Casa da Moeda), mimo jiné i s odvoláním na to, že ve svých zakládajících listinách (z roku 1768) má přece podporu portugalského jazyka a kultury jako součást svého poslání.

Podle posledních informací vstupuje Portugalsko od poloviny ledna do stejné celostátní uzávěry, jakou zažilo na jaře 2020. Knihkupectví mohou prodávat knihy „z okénka“.

 

Na podobné téma:

Manuál pro život v druhé vlně sociální izolace a další inspirace z Nizozemska a Vlámska 

 

© Lada Weissová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 558x

Inzerce
Inzerce
Inzerce