Dřina na vinici
Davodeau, Étienne: Neználci

Dřina na vinici

Ze setkání vinaře a komiksového kreslíře vznikl docela rozsáhlý komiks, který detailně přibližuje obě profese. Nejvíc si samozřejmě počtou milovníci francouzských vín.

Komiksové médium už léta zvládá různé literární, publicistické i faktografické žánry, přesto stále dokáže překvapit. Komiks Étienna Davodeaua Neználci je totiž trochu reportáží, trochu portrétem, trochu vyznáním lásky k vlastní profesi a zároveň exkurzí do světa vinařů. Autor jej od počátku pojal jako koncept: domluvil se se známým vinařem, že spolu stráví rok. Protože příroda se obejít nedá, muselo se to celé samozřejmě odehrávat na vinici, zčásti ale spolupráce spočívala i v kreslířově zasvěcování vinaře do praxe komiksového tvůrce.

Takto se zdá, že jde o dílo určené jen velmi omezenému okruhu milovníků (francouzského) vína, kteří jsou navíc ochotni o něm číst v komiksu. Spokojených čtenářů ale může být mnohem víc a nemusí se přitom jednat jen o skalní fanoušky (francouzského) komiksu. Konfrontace intelektuálského kreslíře se zemitým a sršatým vinařem totiž nabízí mnoho kuriózních i vtipných momentů, a zákulisí obou řemesel tak autor přibližuje nenásilně, s lehkostí a odstupem.

Hodně tomu pomáhá postava vinaře Richarda Leroye, svérázného venkovana, který si zejména při pití vína nebere servítky a po prostudování vinného lístku v restauraci si zhnusen neváhá objednat pouze vodu. Jindy naopak v lednici nebo vinotéce daného podniku objeví pozoruhodné láhve a záhy se spřátelí s obsluhou nebo majitelem, aby společně vedli zasvěcenou debatu nad dotyčným vínem, jehož úroveň běžný host nerozpozná.

Leroy pěstuje vína v bio kvalitě, navíc takzvaně biodynamickými metodami (kromě tradičních postupů se řídí například také lunárním kalendářem) – snaží se omezovat síření a pohrdá systémem apelací, který jinak většině konzumentů vína pomáhá se v tomto rozsáhlém a pestrém světě vyznat. Chemii a mechanizaci pouští na svou vinici jen málo, vše nejčastěji obstarává sám: nekonečné prořezávání v zimních měsících, kdy se musí věnovat každému keři zvlášť, později proorávání, odplevelení, hnojení a znovu zastřihování a prořezávání. Leroyovy vinice sice patří mezi ty malé, ale přece jen je to patnáct tisíc keřů na třech hektarech. Leroy působí jako člověk, který se vínem zabývá celý život, ví o něm první poslední, a navíc stále hledá metody, jak jeho chuť zlepšit. V závěru komiksu pak překvapí, když na sebe prozradí, že se vinařství zase tak dlouho nevěnuje a že původně pracoval v bance. A je to vlastně pointa příběhu, protože o to obdivuhodnější jsou pak jeho výkony a nasazení – a samozřejmě (francouzskými i americkými znalci vysoce hodnocená) kvalita jeho vín, jíž za tak krátký čas dosáhl.

Zajímavé jsou i exkurze k dalším vinařům v různých koutech Francie, vesměs k těm menším, kteří se snaží pěstovat co nejpoctivěji, byť ne nutně stejně náročným způsobem jako Leroy. To je mimochodem jediný moment, kdy mu Davodeau může podobně sekundovat i v komiksovém světě: seznamuje ho proto s několika zajímavými a nekonvenčními tvůrci. Český čtenář z nich dobře zná jen autora Alanovy války Emmanuela Guiberta a trochu Joanna Sfara (který ale Leroyovi, jemuž se Sfarova kresba nelíbí a provokuje ho, pošle jen komiksovou stránku s odpovědí na jeho výhrady). Naopak „komerčnější“ Jean Pierre Gibrat je českému publiku zatím zcela neznámý (přičemž zejména jeho série Mattéo, elegantní historické komiksy o dramatických událostech první poloviny dvacátého století, by jistě stála za pozornost českých nakladatelů), podobně jako radikálně černobílé dílo Marc-Antoinea Mathieua. Davodeau s nimi vede řeči o kreslení a o různých tvůrčích postupech, přičemž Leroy do nich vstupuje jako laik – trochu naivními otázkami a názory tu zřejmě funguje i jako prostředek, jak výtvarné metody a ideje vysvětlit čtenářům.

Na běžného čtenáře může zvolený postup místy působit trochu únavně až repetitivně, ale fanouškům obou oborů bude komiks pravděpodobně připadat inspirativní a poučný (milovník vín si přidá k hodnocení deset procent a milovník vín a komiksů zároveň rovnou dvacet). Jediné, co našinci trochu vrtá hlavou, je otázka, kdo z těch malých vinařů a komiksových tvůrců v restauracích, kde Leroy vybere a vypije ta nejlepší vína, vlastně platí. Protože zatímco se tu řeší globální i lokální klasifikace a hodnocení vín, degustátoři, nákupčí, snobi a sběratelé vín, nikdy tu nepadne cena za vína, která se v komiksu pijí. Tu si zájemce musí najít na internetu – a zjistí, že láhev z Leroyova vinařství pod tisíc korun nejde a stejně jsou většinou všechny vyprodané. To komiks o jeho chenin blanc stojí pouze 398 korun a sehnat se dá snadno.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Tomáš Havel, Malvern, Praha, 2020, 272 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse