Abnett, Dan: Legie

Abnett, Dan
Legie

recenze sci-fi

Populární spisovatel a komiksový scenárista Dan Abnett se vrací k sérii Horovo kacířství. Čtenářům nabízí jeden z dosud nejzajímavějších a nejlépe napsaných dílů. A také poodhaluje jedno z největších tajemství světa Warhammeru 40K.

Kacířství v Císařových službách
Dan Abnett
: Legie. Přel. Marek Hrnčíř, Polaris, Frenštát pod Radhoštěm, 2021, 344 s.

Horovo kacířství je zásadní událost pro celý svět Warhammeru 40K. Deset tisíc let před událostmi považovanými za přítomnost je Impérium lidí pod vedením Císaře na vrcholu sil. Vesmírem křižují mohutné flotily a milionové armády znovuobsazují světy osídlené lidmi, kteří kdysi ztratili kontakty s mateřskou Terrou. Potírají všechny mimozemské formy života a postupně odhalují a pokoušejí se pochopit mocnost známou jako Chaos. Sám Císař se však stahuje do ústraní a tažení ponechává v rukou svého nejschopnějšího a nejmilovanějšího „syna“ Hora, který získal čerstvě titul Vojevůdce. Do soukolí se však brzy dostávají první zrnka písku. Mocní primarchové, stvoření Císařovým genetickým inženýrstvím, a jejich hvězdní pěšáci mají pocit, že byli svým pánem a stvořitelem zrazeni a že za své utrpení nedostávají adekvátní odměnu. Mezi prostými lidmi, které většina primarchů přehlíží nebo využívá pouze jako potravu pro děla, se mezitím začíná šířit (ve světě důsledně ateistického Impéria, oslavujícího vůli a vědu) nebezpečné tmářství – Císař není člověk, ale bůh…

Sérii Horovo kacířství tvoří k dnešnímu dni padesát čtyři knih a několik novel. Přímo na něj pak navazuje Obléhání Terry, které tvoří dalších pět knih. Masivní projekt vychází od roku 2006 a podrobně mapuje vzestup kacířských myšlenek a pocitu zrady a následnou občanskou válku v Impériu z mnoha úhlů pohledu. Soustřeďuje se především na gigantické bitevní střety, kterým je klidně věnováno i několik románů (z pohledu zrádců i loajalistů), ale nabízí také celou řadu příběhů, které slouží čistě k prohloubení fikčního univerza. Ty zprostředkovávají především historii a pozadí vzniku jednotlivých legií hvězdných pěšáků. Jejich vůdci a zakladatelé byli podle legendy Císaři ukradeni a rozeseti po galaxii. Jen postupně je Císař znovu nacházel a dělal z nich primarchy. Jeden takový příběh vyprávěla předchozí kniha série – Sestup andělů od Mitchela Scanlona přitom ukazuje výhody i nevýhody celého Horova kacířství. Na jedné straně akčně zpracované příručky fiktivní historie pro fanoušky a jednoduchý, ale funkční příběh o růstu napětí mezi spojenci a přáteli, které neodvratně vyústí ve zradu (nejen proti Císaři, ale i uvnitř jednotlivých legií). Plus černý humor a sarkasmus, s nímž si autoři užívají psaní o režimu, který je z našeho hlediska horší než všechny pozemské diktatury, a jeho hrdinech, kteří se ve jménu Pokroku chovají jako ukázkoví fanatici – a přesto jsou to „ti dobří“, protože proti nim stojí síly Chaosu. Zároveň je ale vidět, že většina autorů zvládá právě jen akční scény, případně je jasně danými mantinely série příliš omezují. Často tak kdokoliv, kdo nepatří k fanouškům warhammerovského světa, považuje tyto knihy za plytké a primitivní.

Naštěstí jsou zde výjimky a nejzářivější z nich je Dan Abnett. Ten dostal možnost v roce 2006 románem Horův vzestup celou sérii rozběhnout. Oproti jiným jeho příběhům ze stejného světa (inkvizitorské trilogie Eisenhorn a Ravenor, série Gauntovi duchové) byla tato kniha pojatá v podstatě komorně. Odehrávala se v těsné blízkosti Hora, ale nikoliv z jeho pohledu – hrdiny byli „prostí“ hvězdní pěšáci, kteří jsou vždy v první linii, ale také se nejvíce stýkají s historiky, vědci a dalšími prostými lidmi účastnícími se tažení. Právě oni si začínají všímat znepokojivých událostí, které postupně povedou Hora k otevřené vzpouře proti Císaři.

Abnett záměrně opustil velkolepost Warhammeru 40K a nabídl jen několik decentních akčních scén. Na oplátku ovšem připravil půdu svým následovníkům. Načrtl základní konflikt loajality a ambicí hvězdných pěšáků, jejich rostoucí vzájemné odcizení se zbytkem lidského rodu, ale i způsobem, jak se ze vzdáleného Císaře stává legendární, božská bytost. Zároveň stvořil postavy, které s úspěchem využilo hned několik dalších spisovatelů. Jakkoliv přitom byly následující díly svými megalomansky pojatými bitvami a atrakcemi již klasičtější, na poli dialogů nebo libovolných neakčních scén, ke kterým občas stále muselo dojít, Abnettův stín nikdy nepřekročily. A například v případě Letu Eisensteinu (paradoxně od známého spisovatele Jamese Swallowa) nebo již zmíněného Sestupu andělů se rozpadaly i kompozičně.

V Legii Abnett nabízí velmi povedenou syntézu svého komorního přístupu z Horova vzestupu s gargantuovskými atrakcemi pozdějších dílů. Kniha je zasazena na planetu Nurth, kde imperiální síly uvízly na mrtvém bodě. Na pomoc přichází nejmladší z legií hvězdných pěšáků – tajemstvími opředená legie Alfa. Ta se specializuje na záškodnické akce, dezinformace a rozvrat nepřítele zevnitř. Bohužel stejně přistupuje i ke svým spojencům.

Od samotného začátku se tak v Legii mixuje klasická military linie prostých gardistů, čelících domorodému nepříteli v prostředí, které hraje proti nim, se špionsky laděnými vedlejšími příběhy, v nichž nelze věřit nikomu a každý více či méně lže. Kniha je díky tomu na poměry univerza krajně nepředvídatelná (ovšem svou vnitřní logiku si zachovává) a především šikovně rozvíjí jednu ze zásadních otázek fanoušků – nakolik je legie Alfa skutečně z těch, jejichž primarchové podlehli Chaosu a stáli nakonec po boku Hora proti Císaři? Není i její tisíciletí trvající zrada nakonec jen tou největší diverzní operací, kterou kdy Alfa podnikla?

Abnett je navíc mistrem vedlejších postav a drobných, na celou sérii až nepatřičně civilně pojatých scén (například hra rekonvalescentů s podivnými, nevysvětlitelnými artefakty). Na scénu se tak dostává John Grammaticus, člověk ve službách mimozemské organizace Cabal, která se pokouší zachránit galaxii jako celek – a pro kterou je celé lidstvo jen postradatelným pěšákem. Zkušený letitý špion, který náhle znovu nalézá city a svědomí, je ideální spojka mezi záhadami vesmíru a konkrétními příklady, kdy velké plány a vojenská tajemství semelou obyčejné smrtelníky. Podobný trik využil Abnett i v loni vydaném sborníku Magos, tentokrát ovšem utlumil ironii a (jakkoliv černý) humor, aby nabídl tragickou katarzi postavám i čtenářům. Chvíle, kdy se veškeré dosavadní komorně pojaté linie konečně protnou a nastoupí těžkotonážní warhammerovské inferno, zakončené heslem Alfy „Pro Císaře“, je zatím nejuspokojivější sekvencí celého Horova povstání.

Jakkoliv Legie není nejlepší Abnettovou prací a jakkoliv nenabízí tolik chytrých řešení a žánrových hrátek jako jeho inkvizitorské příběhy nebo přímočarou, avšak velmi variabilní akci jako Gauntovi duchové, je ukázkou toho, jak dobře může fungovat román plánovaný coby pouhý korálek na náhrdelníku čítajícím šest desítek kousků. Abnett si zachoval svou osobitou tvář, nabídl perfektní zábavu, zodpověděl několik palčivých otázek a znovu posunul celou sérii o krok dál. Pro fanoušky série povinnost, pro neznalé jedna z knih, která dobře poodhaluje potenciál, který se ve světě Warhammeru 40K skrývá.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 27 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 512x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce