Červenák, Juraj: Anděl v podsvětí

Červenák, Juraj
Anděl v podsvětí

recenze historický román

Série slovenského autora přebíhá mezi žánry historického románu, krimi a občas i fantasy. Její poslední příspěvek nabízí lákavou směs akčního dobrodružství a svatokrádežné erotiky.

Orgie v nejkatoličtějším městě říše
Juraj Červenák
: Anděl v podsvětí. Přel. Robert Pilch, Argo, Praha, 2021, 464 s.

Série příběhů o notáři Barbaričovi a kapitánu Steinovi dosáhla sedmého svazku, a je tak nejrozsáhlejším knižním cyklem slovenského spisovatele a publicisty Juraje Červenáka. Podle jeho vyjádření v nedávných rozhovorech je přitom jasné, že putování zapřisáhlého katolíka Steina a požitkářského luterána Barbariče jen tak nekončí. Vzhledem k tomu, že kvalita jednotlivých knih je výjimečně vyrovnaná, a měst, která mohou skrývat nejen nějaký ten zločin, ale především zajímavý kolorit, je stále dostatek, je to dobrá zpráva.

Anděl v podsvětí přitom přichází po dvou řekněme oddechovějších zastaveních, ve kterých Červenák dopřál svým hrdinům sólové dobrodružství. Zatímco Barbaričův případ Vlk a dýka je skutečně malá odbočka pro pobavení, minulý Les přízraků je pro Anděla v podsvětí zásadní. Nejen že v jeho závěru dostihlo Steina pozvání do Plzně, ale především se v knize kapitánův charakter překvapivě prohloubil. Ukázalo se, že právě Stein dokáže utáhnout svůj vlastní příběh lépe než jinak zábavnější a uvolněnější Barbarič.

Může za to především jeho přímočará víra, že zločin proti zákonům lidským i Božím je třeba trestat co nejpřísněji a nejrázněji a že polehčující okolnosti neexistují. Toto přesvědčení se však čím dál častěji dostává do konfliktu s lidskou zkušeností. Je zábavné, když fanatik – a tím z dnešního pohledu Stein rozhodně je – musí přiznat, že občas podezřelý skutečně nemusí být vinný. Případně že když se šestkrát zdálo, že je za vším mocnost pekelná, ale na konci byl pokaždé lidský pachatel, bude to tak možná i posedmé… Bez přítomnosti „zjemňujícího“ Barbariče vyniknou tyto štěrbiny ve Steinově ideologické zbroji o to více a kapitán se stává rozporuplnějším a vnitřně bohatším. Stejně tak se rozvinuly i interakce s třetím do party – seržantem Jarošem, který má ve Steinově týmu na starosti raně novověkou forenzní vědu neboli mučení podezřelých. A právě Jaroš je další důvod, proč je Les přízraků pro Anděla v podsvětí tak důležitý. Je totiž třeba dořešit, co znamenají jeho bolesti hlavy a vidiny…

Anděl v podsvětí tak v rámci cyklu zatím nejdůsledněji pracuje s motivy napříč jednotlivými díly. Jinak ovšem zůstává vše při starém, včetně problematického žánrového zařazení. Na detektivku se zde moc nepátrá a stop – pravých i falešných – je pomálu. V podstatě jde o to, dostat se přes nejrůznější překážky do fáze, kdy může Stein s Jarošem bez vyrušování nastoupit na podezřelého a dostat z něj jakýmikoliv prostředky doznání viny nebo informaci, která už nekomplikovaně vede ke skutečnému pachateli. Ke slovu se tak dostává Červenákův smysl pro dobrodružství – tentokrát o to napínavější, že v Plzni zrovna sídlí Jeho císařský Majestát Rudolf II. a Stein se musí vypořádat s úklady dvou jeho důvěrníků Rumpfa a Trautsona či rivalitou polského a valašského vévody Michala Chrabrého. To vše klade jeho vyšetřování do cesty nejeden těžký balvan.

Od začátku je tak kniha plná menších i větších potyček, při nichž se do popředí dostává Červenákova zkušenost z hrdinské fantasy. Barvité střety se neomezují jen na meče, dýky, kordy a sem tam mušket. Hrdinové i padouši používají všechno, co sloužilo na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století k zabíjení a mrzačení – a když není zbytí, dostane se i na zvěř a síly přírody. Spolu s nádherně živelnými dialogy a dobrým načasováním vulgarit je to radost číst. Zvláště když Červenák dobře zná své postavy a dává každé z nich dost času zazářit svým vlastním způsobem – včetně navrátivšího se Barbariče.

Zároveň opět dojde ke slovu důsledné využívání rešerší. To se týká nejen pečlivě zmapované Plzně, která se právě vzpamatovává z morové rány, a jejího podzemí nebo detailního vylíčení císařského dvora, ale drobností, jako je Steinovo rozhořčení nad luteránským kacířstvím, kterým je pro něj zdobení stromků o Vánocích.

Hlavní atrakce Anděla v podsvětí je však jiná. Už během psaní Červenák prohlašoval, že jej lákalo zasadit do dobově nejkatoličtějšího a nejmravnějšího města monarchie příběh o zkaženosti a orgiích. Nakonec většina explicitně sexuálních scén vzala za své při redakci (jakkoliv údajně autor necenzurovanou verzi zachoval pro případné zvrhle založené fanoušky), avšak ne všechny. Mezi těmi, které se dostaly do finální verze knihy, pak exceluje podivuhodný sexuální zážitek seržanta Jaroše. Nikoliv pro svůj obsah, ale pro způsob, jakým vychází vstříc specifickým potřebám obou zúčastněných stran. Je to zdaleka nejlepší sexuální scéna v celé Červenákově bibliografii. Díky ní je pak snadné přehlédnout, že některé jiné motivy se vlastně nedotáhnou do konce (například okolnosti smrti jistého alchymisty).

Anděl v podsvětí tak dostává kvalitám nejlepších dílů série a zároveň dává příslib, že se svého vlastního samostatného příběhu dočká právě i seržant Jaroš, který už si dlouho zasloužil vystoupit z Barbaričova a Steinova stínu.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 19 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.