Aby jich nebylo moc

Aby jich nebylo moc

Moje děti nechápou, k čemu jsou na světě filozofové. Ve světě on-line výuky, on-line koníčků a skypových rodinných setkání se zdá existence některých profesí absurdnější než kdykoli předtím. Jak vysvětlit všem pochybovačům, že i to, co se nedá spočítat, se počítá?

Moje děti nechápou, k čemu jsou na světě filozofové. Zjistila jsem to náhodou během jedné z našich odpoledních kovidových procházek. Před budovou Vysoké školy ekonomické na Žižkově jsem jim vysvětlovala, co se zde studuje, a lovila z paměti, jaké ekonomy by mohly znát. Co dělá ekonom mi je celkem jasný, ale co dělá filozof, to nechápu, říká jeden syn. Přemýšlí o tom, jestli bylo dřív vejce nebo slepice, říká druhý. Jako celej den? Osm hodin v kuse?

Ubránit filozofy před nastupující generací se bez přípravy ukázalo docela složité, argumenty mi došly hodně rychle. Samozřejmě jsem se snažila – filozofové, stejně jako spisovatelé nebo filmoví tvůrci vyprávějí příběhy, které nás nutí se zamyslet nad tím, jak a proč žijeme. Děti ale trvaly na svém, chtěly vědět, co ten člověk dělá prakticky – přijde ráno do práce a co? Komu píše e-mail? Mají filozofové kanceláře, kolik jich tam je a mají porady? O čem se radí? Šéfem je ten nejchytřejší nebo ten nejstarší? Mají služební telefony? Kdy přijímají nové zaměstnance – když někdo z nich umře? Jak vypadá přijímací pohovor?

Díky on-line výuce se děti naučily pravidlům e-mailové komunikace a od nás rodičů na homeofficu okoukaly, jak to v práci chodí. A odpozorované pracovní modely na filozofy vyloženě sedí. Synové tak docházejí k názoru, že filozofy platí stát, aby jim „to“ nebylo líto, ale snaží se „to“ kontrolovat, abych jich nebylo moc. Protože koukat celý den do zdi a přemýšlet by chtěl každý druhý.

Procházka je nad očekávání vyčerpávající. Vysvětlení, že filozofové také učí a píšou, zhodnotí děti jako finální podraz. Aby to nevypadalo, že nic nevymysleli, tak jdou učit nebo něco psát. Omlouvám se filozofům, že jsem jejich profesi nedokázala důstojně obhájit. Mám ale pocit, že stejně složitě se přínos humanitních věd obhajuje před širší veřejností i při jiných příležitostech. Pandemie nám v tomto ohledu nepomáhá, všechny profese, které nemají zřejmý praktický účel, jsou neviditelné a lidé zavření ve svých domovech si jejich existence ani nevšimnou. Všeobecné vzdělání bojuje o přežití, nevíme, zda má smysl, a pokud ano, tak co z něj zachovat. Opravdu musí všichni vědět, kdo byl Sokrates? Dnes se děti ptají, k čemu je filozof, zítra se budou ptát, k čemu je malíř nebo sochař. Spisovatelé se zatím drží, ale umělá inteligence na ně začíná útočit, o překladatelích či redaktorech ani nemluvě.

Filozofy nebo filozofy-spisovatele prosím, aby – až budou mít chvíli – napsali pro malé čtenáře nějakou stručnou knížečku o tom, co dělají. Vypadat by měla jako praktický návod ve stylu populární příručky Jak si postavit motorku. Pozor ovšem na odbíhání od tématu k velkým slovům! Další abstraktní profese by měly pomalu přemýšlet o tomtéž – jak si obhájí své místo na slunci před generací, která už rok sedí u obrazovek, chatuje, mailuje, majncraftuje, šéruje a lajkuje.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Magda de Bruin,

E. U. Garp: Nemám s tím žádnou přímou osobní zkušenost - určitě záleží na profesorovi i na typu školy (tj. na měšťance je to jistě zaměřené praktičtěji - možná trochu ve stylu těch francouzských knížeček). A tak to ani neznamená, že každý Nizozemec, který měl ve škole filosofii (osnovy škol se můžou lišit), se o ni taky od té doby zajímá nebo že to byl jeho oblíbený předmět. Ale možná získal aspoň rámcovou představu, "o čem to je". V Nizozemsku se ostatně každý rok koná Měsíc filosofie, kdy se i v médiích věnuje větší pozornost novým knihám, vycházejí eseje, konají se různé přednášky nebo i delší cykly, dílny atd. Ale ještě k filosofii pro děti: v překladu Olgy Krijtové vyšla knížka Menna Lieverse Je to skutečně pravda? s podtitulem "čítanka pro toho, kdo si myslí, že neumí myslet" (2005, Albatros). Je pro děti od 11 let, dostane se myslím ještě antikvárně. Na rozdíl od toho, co se uvádí v č. anotaci, autor přednáší teoretickou filosofii na Utrechtské univerzitě. A přesto dokázal napsat zajímavou a čtivou knížku pro děti.

E. U. Garp,

Magda de Bruin: A jak ty teenagery filozofii v Nizozemí učí, prosím? Také jako systematickou, po tématech? Nečekám, že by se tam učila stejně jako na českém gymnáziu, historicky, presokratici = pralátka, Platón = jeskyně, Aristoteles = klasifikace věd a založení metafyziky, podané nicméně tak, aby nikoho nebavilo, natož aby pochopil, jak strašně významné to je pro celé evropské myšlení...

Magda de Bruin,

Co se týče filosofie a dětí, nebylo by snad marné inspirovat se v cizině. Existuje např. francouzská edice útlých sešitků Les gouters philo (nakl. Milan) pro děti od osmi let, kde se srozumitelně probírají témata jako život a smrt, válka a mír, práce a peníze, bohové a Bůh, spravedlnost a nespravedlnost, dobro a zlo atd. Pojetím se to blíží edici Děsivé dějiny. V Nizozemsku bývá filosofie i vyučovací předmět - zhruba pro děti kolem čtrnácti let (a to nejen na gymnáziích, ale i na "nižších" školách, tj. řekněme na ekvivalentu našeho druhého stupně základní školy).

Gregor,

ad pd) V zásadě s Vámi souhlasím, jen tu paralelu se stavbou Tesly podle 101 rad domácím kutilům úplně nevidím. Cílem není postavit Teslu, ale pochopit, proč lidé tráví čas výrobou aut (což je samozřejmě o dost jednodušší záležitost). Ještě jedna věc: veřejnost není arbitrem čehokoli, ale arbitrem toho, co se má financovat z veřejných peněz. Pokud budeme skladníkovi ve šroubárně říkat "neptej se, stejně to nechopíš", nebude to chtít platit, protože si bude připadat podvedený. Na to se dá samozřejmě namítnout, že skladník si zvolil svého politika, který ho v tom rozhodování zastupuje a který je na tom intelektuálně lépe, ale všichni víme, jak to funguje v praxi.

pd,

Jakkoli je cíl a obsah příspěvku chvályhodný, ulpívají na něm bohužel některá zásadní nedorozumění, která v dnešním světě formují pohled nejen na filozofii, ale na mnoho dalších (nejen) humanitních oborů. Směšování "praktických" (aplikovaných) a "teoretických" (primárních, výzkumných) oborů, problém v rozdílu mezi dějinami filozofie a filozofií samou, zhodnocení oboru na základě ekonomického či produkčního přínosu, představa, že pojem "povolání" má určité neměnné znaky (pracovní doba, kancelář, porady) atd.
Hlavní problém však tkví v čemsi obecnějším, v celospolečenské tendenci přizpůsobovat myšlení (a nejen to) představě jakéhosi průměrného jedince, který je ideálním arbitrem hodnoty čehokoli. Pokud tomu nerozumí xyz (libovolně dosaďte - můj syn, babička, Pepíček, skladník ve šroubárně), pak je něco v nepořádku. Pravdou však je, že závratné množství informací a myšlenek, nehledě na jejich reálnou společenskou důležitost, bude prostě pro laika naprosto nepřístupných, dokud nevyvine patřičné úsilí, aby se jich intelektuálně zmocnil. Představa, že smysl filozofie se před teenagerem rozvine po přečtení 100 stran akčního komiksu Filozofie pro začátečníky, je stejná jako představa, že si po přečtení 101 rad domácím kutilům doma postavíte elektromobil Tesla.
Zkrátka některé představy a myšlenky nevměstnáte do facebookového statusu, ani je nevyjádříte fotkou na instagramu. K některým vede cesta skrze tisíce stran přečtených textů, k jiným se dostanete životní zkušeností. To samozřejmě nemění nic na potřebnosti popularizace vědy (k čemuž zřejmě glosa směřovala). Ovšem nemění to také nic na faktu, že každý, kdo bude chtít někdy něco dokázat a něco se dozvědět, bude k tomu muset vyvinout značné úsilí. A to i navzdory tomu, že patří ke "generaci, která už rok sedí u obrazovek, chatuje, mailuje, majncraftuje, šéruje a lajkuje".

Pavel,

Děkuji :)

Tomáš Grulich,

Filozofický ústav Akademie věd na svém webu uvádí spoustu zajímavých témat, kterým se jejich pracovníci věnují. Vypadá to, že jejich výzkumníci mají pevné linky. Před pár týdny zřejmě od svého šéfa dostali e-mail, že Grantová agentura ČR vyhlásila novou výzvu pro podávání projektů základního výzkumu, tak teď chodí od kanceláře ke kanceláři, intenzivně hledají vhodné výzkumné otázky, metodologii k jejich zodpovězení, sestavují k tomu projektové týmy apod. A vyplňují spoustu formulářů.

Pavel,

No... a dokázal byste teda někdo odpovědět na ty otázky z druhého odstavce? Já vím, že jsou dětsky naivní, ale já dítě nejsem a odpovědi taky neznám a zajímaly by mě.

Herobrine,

Třetí slovo od konce článku zřejmě mělo být “minecraftuje”.

Barbora Grečnerová,

Děkuji moc všem za tipy - možná je tedy cesta bojovat za filozofy a další "divná" povolání, aby se dostala do databáze www.nsp.cz. Asociace spisovatelů by mohla lobbovat za spisovatele. Například v Norsku jsem filozofa i spisovatele mezi zaměstnáními našla (https://utdanning.no/yrker/beskrivelse/forfatter) .

Tomáš Grulich,

V "národní soustavě povolání" na www.nsp.cz je popsáno 2327 povolání a jejich specializací, filozof mezi nimi ale není. Nicméně filozofie je uvedena v "centrální databázi kompetencí" na www.cdk.nsp.cz jako odborná dovednost. Je zde ovšem také uvedeno, že tuto "kompetenci nevyžadují žádné jednotky práce". To mne přivedlo se ve stejné databázi podívat na "spisovatele" a "tvůrčí psaní". Spisovatele (ale ani kritika) mezi popsanými povoláními také nenajdeme, zato "tvůrčí psaní" je velmi užitečnou kompetencí, kterou využívá velké množství "jednotek práce", tedy povolání. Např. "technický inspektor příčin leteckých nehod" nebo "referent specialista vládní protikorupční politiky".

mp,

Z řady možných odpovědí asi ta nejefektivnější: ve skutečnosti syn skoro jistě neví, co dělá akademický ekonom (resp. plete si ho s podnikovým), a až by se to dozvěděl, pochopil by alespoň tak z třetiny, co dělají filosofové. -- Zajímavé spojení teorie a praxe nabídne třeba Sorosovo The Alchemy of Finance.

Gregor,

A je vůbec "filosof" profese? Není celé zmatení v tom, že se automaticky předpokládá, že všechny lidské činnosti jsou (někým) placené a slouží k finančnímu zisku? To Huněk: obhajovat před dětmi je určitě potřeba, protože co neumíme vysvětlit dětem, tomu většinou sami nerozumíme.

Karel Huněk,

Není to tak, že jakmile se začne myšlení takto obhajovat před mýtem dětí a těch, kteří nepotřebují znát Sókrata ani Ježíše, skončí ještě rychleji? Jako odpověď na přímou výzvu: Dětem od pěti let lze doporučit dialog Prótagoras a Augustinova Vyznání. Lidem s minimálními základy ekonomické terminologie asi toho Milla. A jakého ekonoma kdo může znát? Obávám se, že lidé znají většinou toho špatného.