Lunde, Maja: Bienes historie; Blå; Przewalskis hest

Lunde, Maja
Bienes historie; Blå; Przewalskis hest

recenze beletrie zahraniční

Dystopická série norské autorky se sice zčásti odehrává v budoucnosti, ale ztvárňuje reálné hrozby, jejichž viníky jsou lidé, tedy my sami. Poté co celý svět ochromila pandemie covid-19, se norská spisovatelka odmlčela a nad posledním dílem, jenž měl pojednávat o zasažení světa neznámou virovou chorobou, visí otazník.

Norská cli-fi, která oslovila Hollywood
Maja LundeBienes historie. Aschehoug, Oslo, 2015, 458 s.
Maja Lunde: Blå. Aschehoug, Oslo, 2017, 370 s.
Maja Lunde: Przewalskis hest. Aschehoug, Oslo, 2019, 556 s.

Když v roce 2015 vyšel první díl plánované ekologické tetralogie Maji Lunde (1975) s názvem Historie včel (Bienes historie, česky 2017), vzbudil nadšení, které se z Norska záhy rozšířilo i do dalších zemí. Patrně největší úspěch tento román zaznamenal v Německu, kde se v roce 2017 v překladu mladé, ale velmi oceňované překladatelky Ursel Allenstein stal vůbec nejprodávanější knihou. Kromě Evropy kniha oslovila i hollywoodské filmaře, kteří na její motivy připravují seriál. Roku 2017 vydala Maja Lunde druhý díl s názvem Modrá (Blå, česky 2018) a v roce 2019 následoval díl třetí: Przewalskis hest (Kůň Převalského), který se na jaře 2021 dočká českého vydání v nakladatelství Dobrovský, kde už vyšly i předchozí dva díly.

Cli-fi v Norsku
Všechny tři romány lze zařadit do kategorie cli-fi, tedy climate fiction, podžánru sci-fi, který se zabývá klimatickými změnami a globálním oteplováním. Dystopické či postapokalyptické romány líčící následky ničení přírody mají v norské literatuře poměrně dlouhou tradici. Jak píše Jitka Jindřišková v článku Smetiště, záplavy a konec světa. Úvod do norské fantastiky ve čtvrtém čísle ročníku 2020 časopisu Plav, které bylo téměř celé věnováno tomuto žánru, objevují se takové romány už od 70. let minulého století, v současné norské fantastice se však cli-fi prosazuje čím dál víc. Téma ochrany přírody ve Skandinávii rezonuje velmi silně a jak beletrie, tak non-fiction s ekologickou tematikou se píše pro dospělé i pro děti. O vzestupu zájmu o životní prostředí svědčí též fakt, že ocenění v rámci norské literární ceny Brageprisen získaly za rok 2020 hned dvě knihy pojednávající o ekologii: absolutním vítězem se stala kniha Den store klimaguiden (Velký průvodce klimatem) Thomase Horneho a v kategorii non-fiction zvítězil titul Verden på vippepunktet (Svět v bodě zlomu) biologa a klimatologa Daga O. Hessena.

Osobní dramata, vymírání včel i koní a nedostatek vody
V tomto ohledu se tedy série Maji Lunde tématem nikterak nevymyká, ale přináší navíc ještě zručně napsané fiktivní příběhy, které kombinuje s reálným základem ekologických hrozeb, případně skutečných historických událostí. Lunde se ve všech dosud vydaných dílech zamýšlené tetralogie drží stejného a osvědčeného vyprávěcího schématu. Každý román se vždy skládá z několika příběhů odehrávajících se v různých časových rovinách a na různých místech po celém světě, které jejich aktéři zprostředkovávají v ich-formě.

V Historii včel splétá autorka tři dějové linie: vyprávění ženy Tao, odehrávající se v roce 2068 v Číně, padesát let po celosvětovém kolapsu, na plantážích ovocných stromů, kde Tao musí štětečkem ručně opylovávat květy, neboť kvůli nevhodnému hospodaření, nadměrnému používání pesticidů a extrémnímu počasí vyhynuly včely. Tao čelí nejen tvrdým pracovním podmínkám, ale především se systémem, jemuž není radno se vzpírat, bojuje o svého tříletého syna. Druhou linii tvoří příběh Williama Savageho, jenž se v Anglii v roce 1852 snaží vynalézt revoluční včelí úl, a třetí pojednává o Američanu Georgeovi, vlastníka velké farmy v Ohiu, na níž chová včely, avšak roku 2017 se náhle stává svědkem jejich nepochopitelného vymírání.

V Modré je vyprávění zjednodušeno na dvě dějové linie – první, odehrávající se v roce 2017 v Norsku, vypráví stárnoucí ekologická aktivistka Signe, jež se v mládí v rodné vsi na západním pobřeží Norska postavila proti snahám využívat zdejší vodní zdroje k výrobě elektrické energie, avšak prohrála a nyní se vrací, aby se pomstila, zatímco protagonistou druhé linie, odehrávající se v roce 2041 ve Francii, je mladý David, jenž se s dcerkou Lou zachránil před ničivým požárem a nyní živoří v uprchlickém táboře a navzdory nedostatku vody a všespalujícímu žáru se snaží zajistit svému dítěti lepší život.

Třetí knihu Kůň Převalského zahajuje vyprávění Evy, žijící v norské vsi Heiane v roce 2064. Blízká budoucnost je zde stejně jako v předchozích dílech poznamenána nespecifikovanou ekologickou katastrofou, nazývanou „kolaps“, o níž se dozvídáme pouze tolik, že ji zavinili sami lidé, kteří se následně dali do pohybu – opouštějí země na jihu sužované vedrem a nedostatkem vody a putují na sever, jenž má vody naopak nadbytek. Eva se snaží zajistit přežití sobě a své čtrnáctileté dceři a současně udržet zbytky zoologické zahrady, jejíž součástí jsou i klisna a hříbě koně Převalského. Druhá linie románu představuje veterinářku Karin, která v roce 1992 přiváží z Francie do Mongolska malé stádo osmi kertaků, jež hodlá vypustit do volné přírody. Poslední příběh tvoří vzpomínky ruského biologa Michaila Alexandroviče Kovrova, jenž v 19. století přivezl do Evropy vzácné, mýty opředené divoké koně, o nichž se lidé domnívali, že již vyhynuli.

Ve všech knihách Maja Lunde buduje příběh postupně pravidelným střídáním jednotlivých linií a čtenář si může sám zvolit, jakým způsobem bude text číst – zda tak, jak jdou kapitoly za sebou, přičemž se mu pointa složí až v závěru, anebo po jednotlivých postavách. Některé linie svou napínavostí svádějí spíše ke druhému způsobu, navíc autorka tuto možnost ve druhém a třetím díle poněkud podporuje i tím, že některá vyprávění zprostředkovává v přítomném čase, ostatní v čase minulém.

Silné ženy a láska
Poselství prvních dvou románů je poměrně jednoznačné – každý si umí představit, co se stane, jestliže vymřou včely nebo dojde voda, ale co kertak? Stane se lidstvu něco, když ze světa zmizí kůň Převalského? Navíc když už byl jednou považován za vyhynulý druh? Vyústění třetího dílu napovídá, jaký postoj autorka zastává. Lidé by měli odolat pokušení a zasahovat do běhu přírody co nejméně.

Síla ekologických románů Maji Lunde spočívá i v postavách a popisu mezilidských vztahů. V každém z nich vystupují silné ženy, které se staví proti nepřízni osudu a z lásky ať už k dítěti, k přírodě, či ke zvířeti jsou schopny se vybičovat takřka k nemožnému, nacházejí odvahu vzepřít se režimu, systému, zažitým konvencím. Autorce však nelze upřít snahu o genderovou vyváženost, neboť v románu Modrá je silné lásky a sebeobětování kvůli dítěti schopen i muž. Láska je vůbec důležitým motivem – a to nejen láska k vlastnímu potomkovi, nýbrž i láska k partnerovi či partnerce a láska dítěte k rodičům. Maja Lunde zkoumá, kam až taková láska může zajít, kde má své hranice, kdy přináší radost a kdy už je jen bolestná. Rovněž se věnuje otázce, kdo je či není dobrý rodič a dokdy je třeba potomka (ať už zvířecího, či lidského) chránit a kdy už je nutné mu dát svobodu, kterou potřebuje. Kromě lásky hraje ve všech třech knihách významnou roli též zvídavost a touha po vzdělání a poznání, jež je hnacím motorem a dokáže leccos změnit a leckdy i zvrátit nepříznivý vývoj situace.

Když se fikce stane realitou
Další předností všech tří románů je realističnost a uvěřitelnost jednotlivých příběhů. Maja Lunde staví na skutečných událostech: na dodnes nevysvětleném jevu zvaném syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder), na sporu, který se v 70. letech 20. století rozhořel v Norsku kolem využívání vodních zdrojů (konkrétně řeky Gaula) k výrobě elektrické energie a na záchraně ohroženého koně Převalského. Vychází tedy z reálných situací a bohužel si lze snadno představit, že to, co ve svých dílech popisuje, skutečně může záhy nastat. Nejde tu o apokalypsu zapříčiněnou neznámými silami z vesmíru a o příchod supermana, který svět zachrání, nýbrž o apokalypsu, již svým jednáním způsobili obyčejní lidé a také jen obyčejní lidé (tedy ti, kteří přežili) mohou snad aspoň částečně své chyby napravit.

Každý díl dosavadní trilogie lze číst samostatně bez znalosti zbylých dvou, přesto jsou všechny provázané drobnostmi, které pozorný čtenář jistě ocení. Někdy ho však tyto drobnosti příliš nepotěší, protože to, co v jednom dílu vyznívá jako pozitivní příslib věcí příštích, se v dalším může vyjevit ve zcela jiném světle. Nenechme se tedy zmást smířlivým a optimistickým vyzněním románu Kůň Převalského a počkejme si na to, jak autorka tetralogii uzavře. Pokud se jí to tedy podaří. Koncem loňského března, na začátku koronavirové pandemie, totiž norská veřejnoprávní televizní a rozhlasová společnost NRK vydala zprávu, že čtvrtý román zatím zůstává nedopsaný – měl pojednávat o propuknutí neznámé virové choroby, a protože se fikce stala náhle realitou, Maja Lunde práci na něm přerušila. I z výše uvedeného je tedy zřejmé, jak blízko skutečnosti se knihy Maji Lunde pohybují. My čtenáři tak můžeme jen doufat, že katastrofické scénáře popsané v prvních třech dílech se nenaplní.

 

© Kateřina Krištůfková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 24 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.