Zločinná brána jazyků otevřená

Zločinná brána jazyků otevřená

Učit se cizí jazyk lze různými způsoby, ideální je jich kombinovat vícero – učebnice, jazykový kurs, poslech rádia, sledování cizojazyčných filmů, jazykový tandem… Poněkud paradoxně může být situace se sháněním vhodných materiálů obtížnější v okamžiku, kdy člověk dosáhne pokročilé, nikoli však ještě vysoké úrovně. Jak neztrácet čas s materiály pro nižší úroveň znalostí a zároveň nemířit příliš vysoko a nezískat tak pocit, že „to“ přeci jen zvládnout nelze?

Zájemcům o zlepšení cizojazyčných dovedností je k dispozici množství dvojjazyčných, zrcadlových vydání děl známých klasiků (ovšem přiznejme si, že i nejpoctivější člověk může občas podlehnout pokušení si práci usnadnit), existují i vydání pouze cizojazyčná, ovšem upravená do srozumitelnějšího jazyka právě pro cizince, kteří se daný jazyk učí. V těchto edicích snadného čtení vycházejí ve spolupráci s jazykovými školami i původní díla. Po čase ale přijde onen moment, kdy člověk pocítí, že se chce ve studiu cizího jazyka posunout na další úroveň, alespoň trochu srovnat krok s rodilými mluvčími. Právě v tuto chvíli mohou přijít ke slovu detektivky. Z pohledu člověka osvojujícího si cizí jazyk mají hned několik (osm) výhod:

Jsou psány jednoduchým, nikoli však dodatečně či cíleně zjednodušovaným jazykem. Nenajdete zde obsáhlé popisy krajiny a přírody, složité sondy do lidské psychologie, zdlouhavé popisy technických strojů ani málo srozumitelné archaické výrazy. Ty jistě k literatuře patří, pokud se ale v cizím jazyce ještě potřebujete zdokonalit, nejsou právě ideálním výchozím bodem. U detektivek toto vše odpadá, v ne příliš složitých souvětích, obvykle nejvýše o dvou vedlejších větách, nehrozí, že se úplně ztratíte v tom, co se autor vlastně snaží sdělit.

Jako jedna z mála učebních pomůcek vás dokážou nalákat k tomu, abyste v jejich četbě pokračovali. Ne každý má tolik silnou vnitřní disciplínu, aby se pravidelně přiměl ke čtení cizojazyčných textů, nadto v jazyce, který zcela neovládá. Motiv postupného odhalování tajemství a záhad, kterému detektivní žánr obecně vděčí za svou popularitu, má své kouzlo i v cizích jazycích a spolehlivě vás přiměje se k jednou rozečtené knize vrátit.

Mají jako žánr poměrně omezenou slovní zásobu. Co je literární kritikou oprávněně vnímáno jako nedostatek, se naopak při snaze osvojit si cizí jazyk může stát výhodou. Jakmile si osvojíte oněch několik specifických vazeb typu „hlídkový vůz“, „klást ozbrojený odpor“, „předvolat k výslechu“ apod., budete překvapeni, jak se vaše schopnost porozumění textu s každou další přečtenou knihou zlepší. Pokud snad nějakému slovu neporozumíte, není nutné hned sahat po slovníku – jestli se vícekrát neopakuje nebo není jinak z kontextu jasné, že může mít význam pro děj, můžete ho s klidným svědomím přeskočit.

S předchozím bodem úzce souvisí skutečnost, že detektivky, zejména ty současné, často vycházejí v sériích. Již známé postavy a známé prostředí opět přispívají k snadnějšímu porozumění cizojazyčnému textu.

Poskytují vhled do každodenní reality cizí země. V málokterém jiném literárním žánru se toho dozvíte tolik o tom, do kolika hodin a v jakých obchodech lze koupit alkohol, kdy začíná lovecká sezóna, jak probíhají oslavy státních svátků a podobně.

Jsou levné. Pokud se spokojíte s paperbackovým vydáním, lze při cestě do zahraničí i novinku pořídit za cenu okolo deseti eur. Kromě toho málokdo má potřebu si knihu nechat, když už se jednou dozví, kdo je vrah, takže širokou nabídku detektivek v cenové relaci do dvou či tří eur lze najít v každém zahraničním antikvariátu, dobročinném bazaru či na bleším trhu. (Tento bod samozřejmě platí především v normálních dobách, do kterých se snad brzy zase vrátíme.)

Máte omluvu pro sebe i pro své okolí. Zatímco čtení detektivek v češtině může leckdo vnímat jako ztrátu času, čtením detektivky v cizím jazyce si procvičujete jeho znalosti a to jako ztrátu času vnímá skutečně jen málokdo.

Ten pocit, když se úspěšně prokoušete první knihou napsanou v cizím jazyce pro cizojazyčné čtenáře, je prostě k nezaplacení 

Možná si vzpomenete i na nějaké další výhody, pochopitelně s sebou může čtení detektivek přinést i některé nevýhody (máloco naštve tolik jako skutečnost, že k odhalení pachatele přispěje nějaká jazyková hříčka či jiná okolnost úzce související s detailní znalostí daného jazyka, která zatím přesahuje vaši úroveň, a ideální pro učení se cizímu jazyku není ani častý jev, kdy autoři nechávají postavy cizinců hovořit stylisticky nebo gramaticky špatně). Samozřejmě je dobré u detektivek nezůstat, posunout se časem k jiným žánrům a pronikat hlouběji do cizího jazyka a cizí kultury. Jako odrazový můstek však mohou sehrát roli, která je dosud stále poněkud nedoceněná.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Martin Liška,

Je to jistě věc konkrétního názoru a vkusu, ale zrovna fantasy, vyznačující se několikasetstránkovými „bichlemi“ hemžícími se názvy vymyšlených států a národů, výrazy jako „skřet“, „palcát“ či „zaklínadlo“ a nezřídka i nejrůznějšími autorskými novotvary, bych osobně čtenářům na takové úrovni, o jaké glosa pojednává, doporučil jen opravdu velmi výjimečně.

Jitka J.,

Akorát ne každého detektivky baví a taky není detektivka jako detektivka, třeba ty od Stiega Larssona rozhodně snadné a bez dlouhých popisů nejsou. Já se svým studentům snažím doporučovat konkrétní autory, u nichž si myslím, že by je podle žánru a jejich zájmů mohli bavit. Zezačátku mi přijde dobrá přímočařejší dětská literatura, později lehčí současné romány nebo třeba fantasy.

Monika,

Souhlasím - u nás v rodině byly právě z tohoto důvodu vždy detektivky v němčině a nejvíc se četly o letních dovolených