Thilliez, Franck: Pandemie

Thilliez, Franck
Pandemie

recenze krimi

Drsný francouzský thriller zavede čtenáře do nejmodernějších laboratoří slavného Pasteurova ústavu i do rozlehlých pařížských kanálů, plných splašků, krys či choroboplodných zárodků. A ukáže, že některé z nejsladších plodů moderní civilizace mohou za nepříznivých okolností nečekaně rychle zhořknout.

Kdo seje viry, sklízí pandemii
Franck Thilliez
: Pandemie. Přel. Jiří Žák, XYZ, 2021, 520 s.

Když jednoho listopadového dne zavolají pracovnici pařížského Pasteurova ústavu Amandinu Guérinovou k nálezu tří mrtvých labutí v parku Marquenterre na severozápadním pořeží Francie, vědkyně okamžitě vytuší, že by to nemusel být jen lokální problém. Objev dalších uhynulých ptáků na různých místech Evropy dává její předtuše za pravdu a zdá se, že starý kontinent zasáhla nová vlna ptačí chřipky. Následná analýza genomu ovšem ukáže, že se nejedná o očekávaný subtyp H5N1, nýbrž H1N1, a navíc o chřipkový virus vědě dosud neznámý. Záhy začnou přibývat první nemocní a je zřejmé, že epidemii už nic nezastaví. Podivné však je, že mnoho nemocných se zřejmě nakazilo v konkrétní lokalitě v Paříži, kde má shodou okolností sídlo policie. Tu navíc netrápí jen virus, ale i zákeřný hackerský útok na její ústředí. A ke všemu ještě musí řešit případ extrémně brutální a na první pohled nepochopitelné vraždy, k níž došlo nedaleko Paříže. Ačkoli se na první pohled zdá, že jde o několik nesouvisejících událostí, indicie začnou ve všech případech brzy ukazovat stejným směrem. V tu chvíli však Amandina Guérinová a vyšetřovatelé Franck Sharko a Lucie Henebellová ještě ani netuší, v jaké bryndě se oni i další miliony lidí právě ocitli.

Tak by se dal shrnout úvod posledního do češtiny přeloženého krimithrilleru francouzského romanopisce Francka Thillieze (nar. 1973), nesoucí více než aktuální název: Pandemie (Pandemia, 2015). Román je, stejně jako autorova dříve vydaná díla, součástí série, jejímiž ústředními postavami je výše zmíněná dvojice pařížských vyšetřovatelů. Ačkoli je však v Pandemii několik odkazů na jejich předchozí případy, znalost ostatních knih ze série není pro čtení té aktuální důležitá.

Byť by se v dnešní době mohlo zdát, že číst knihu o pandemii je spíše určitá forma sebetrýznění než příjemná kratochvíle, pro Thilliezův román to tak docela neplatí. Na rozdíl od jiného nedávno vydaného pandemického thrilleru Na konci října, který by se v jistém ohledu dal označit za „prorocký“ a vzhledem k současné situaci možná i trochu depresivní, nehraje nemoc v Thilliezově románu ústřední roli, ale je součástí rozsáhlejší a zlověstnější zápletky. Konečně je i otázka, jestli by se míra rozšíření choroby za sotva 14 dnů, během nichž se děj odehrává, dala vůbec označit za pandemii, avšak to není příliš podstatné. Cílem Pandemie totiž rozhodně není realisticky předpovídat, jak by se lidstvo vypořádalo s prudkým šířením virové nákazy – ačkoli nějaké náznaky v podobě zavádění různých opatření (zavřené školky, roušky, karanténa) či úvah o schopnosti nemoci napáchat i přes nízkou smrtnost nedozírné sociální i ekonomické škody zde jsou –, nýbrž šokovat, překvapit, dojmout a především pobavit. Není nouze o zohavená těla, drsné vyšetřovací metody, lidské tragédie, kyberzločin, úvahy o biologických zbraních či eugenice a obecně o zkoumání nejtemnějších zákoutí lidské bestiality.

Třebaže Pandemie není zdaleka první román, který se věnuje aktuálním problémům jako patogenní hrozby nebo zneužívání internetu k nekalým účelům, činí tak velmi poutavě a koření obsah možná trochu divokou, přesto zajímavou kriminální zápletkou. Jeho velkou předností je autorova schopnost hnát děj neustále dopředu, aniž by mu docházel dech, pohrávat si s čtenářovými očekáváními a jitřit jeho zvědavost, aby měl chuť pokračovat, dokud nedojde bezmála do pekla. V podstatě kdykoli se zdá, že se všechny linky propojily do konečného obrazu, přichází nečekaný, nikoli však nelogický zvrat, který na celou situaci vrhne nové světlo a příběh posune do jiné, zpravidla ještě temnější roviny. Díky tomu se Thilliezovi daří celých více než 500 stran udržovat konstantní napětí, což je přesně to, co si čtenář od podobného typu literatury slibuje. Je pravda, že v Pandemii nezbylo příliš prostoru pro nějaké zevrubnější charakterové rozbory, které by například u staromódního, horkokrevného a skoro až noirového komisaře Sharka stály za to. Koneckonců i on si na konci začne pokládat otázku, nakolik se vlastně liší od zločinců, jež honí.

Celkově je Pandemie svižná, nenáročná, dobře napsaná a příjemně nepředvídatelná žánrová jednohubka (při opakovaném čtení by se nejspíš ztratil klíčový moment překvapení), která servíruje přesně to, co slibuje, a i přesto, že její téma je dnes trochu nepopulární, pomůže na pár hodin zapomenout na svět kolem.

 

© Pavel Pecháček

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 24 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.