Petráš, Jiří; Svoboda, Libor: Znormalizováno

Petráš, Jiří; Svoboda, Libor
Znormalizováno

recenze historie

Československo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let bylo sice normalizačně šedivé, přesto poskytuje řadu zajímavých témat ke zkoumání. Patří k nim třeba pokus jehovistů o legalizaci, plnění sedmé pětiletky v zemědělských provozech na Kutnohorsku nebo hledání odpovědi na otázku, zda bylo Slovensko pro společný stát ekonomickou přítěží, či naopak zdrojem levné pracovní síly.

Normalizace, jak ji (ne)známe
Jiří Petráš
(ed.), Libor Svoboda (ed.): Znormalizováno: Československo v letech 1978 – 1985. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha, a Jihočeské muzeum, České Budějovice, 2021, 392 s.

Pravidelně pořádané konference k moderním československým dějinám, na jejichž realizaci se spolupodílí Ústav pro studium totalitních režimů, dospěly v roce 2018 k období let 1978–1985. Stejně jako v případě předchozích ročníků, rovněž z příspěvků přednesených na této konferenci vzešla kolektivní monografie, kterou pod jednoduchým, ale přesto výmluvným názvem Znormalizováno vydaly společně zmíněný ÚSTR a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. K vydání knihu připravili editoři Jiří Petráš a Libor Svoboda, reprezentující obě uvedené instituce. Celkově se jedná již o šestou publikaci této ediční řady, jejíž každý svazek mapuje období několika let moderních československých dějin od konce druhé světové války.

Čtenáři obeznámení s předchozími kolektivními monografiemi vzešlými z příspěvků na těchto konferencích rozpoznají řadu témat a jmen konkrétních badatelů, kteří plynule po chronologické ose pokračují ve svém výzkumu (Petr Kopal a jeho studie o českých filmech s historickou tematikou, Pavel Novák a zemědělské dějiny Kutnohorska, Dalibor Státník a severovýchodní Slovensko či Marek Šmíd a vztahy mezi ČSSR a katolickou církví, resp. Vatikánem). Udrželo se i členění publikace do tematických okruhů, v tomto případě Kultura, věda, školství, Politika, Hospodářství, Církev a Regiony, byť někdy by se dalo se zařazením konkrétních příspěvků do daného okruhu polemizovat. (Skutečně šlo v případě šéfa opery Národního divadla Zdeňka Košlera, kterému svou studii věnuje Rudolf Prázný, o osobnost pouze regionálního významu? Naopak spíše do tematického okruhu Regiony by patřila již zmíněná studie Pavla Nováka o plnění cílů sedmé pětiletky ze strany zemědělců na Kutnohorsku). Jak tomu u publikací tohoto typu bývá, z metodologického hlediska se jedná o pestrou směs textů postavených na vzpomínkách konkrétních jedinců, archivních materiálech institucionální provenience, vlastním terénním výzkumu a spíše teoretických analýzách z oblasti politologie, pedagogiky a dalších společenských věd. Poměrně silně je akcentována oblast kultury a médií, které se věnují studie napříč jednotlivými (ale nikoli všemi) tematickými okruhy, přičemž řada studií se pochopitelně zaobírá tématem undergroundu a činnosti chartistů. Jiným často se opakujícím tématem je výjimečný stav v Polsku a vznik odborů Solidarita, nadto propojený s papežskou volbou Jana Pavla II. a jeho dvěma návštěvami v rodné zemi. U tří studií zařazených do tematického okruhu Církev je ovšem patrný značný vzájemný tematický průnik a z čtenářského hlediska by snad bylo bývalo přínosnější některé z nich spojit v jednu. Řada textů pochopitelně obsahuje informace o pronásledování a perzekuci z důvodu náboženského či politického přesvědčení, studie věnovaná konkrétní represivní složce režimu je ovšem v knize zahrnuta pouze jedna (studie Zuzany Duchkové o participaci příslušníků Pohraniční stráže na společenském životě města Nové Hrady). Nechybí studie na témata řekněme poněkud odlehčenější (analýza novoročních projevů Gustáva Husáka z pera Jana Kalouse, bohužel provedená na základě textových přepisů těchto projevů v Rudém právu, nikoli na základě televizních záznamů, které by tuto analýzu obohatily o další rozměr, případně rozbor korespondence mezi Radimem Vašinkou a Erwinem Kukuczkou, zjevně dosti svéráznými postavami tehdejšího disentu, od Martina Jindry) ani texty, které u nejednoho čtenáře vyvolají onen často diskutovaný pocit nostalgie po mládí prožitém v socialismu (text Petra Bednaříka o programové skladbě ČST či analýza reforem základního školství Ireny Krčilové, sice provedená na příkladu Pelhřimovska, přesto však v obecných pasážích platná pro celou ČSSR). Z témat méně frekventovaných lze – při vší subjektivitě, které se v rámci recenze není možné zcela vyvarovat – zmínit studii Daniela Kováře na téma tak zdánlivě profánní, jako jsou veřejné odpadkové koše. Na jejich příkladu je možné demonstrovat nejen zručnost a vynalézavost technických pracovníků, ale také pragmatismus překonávající subtilní logické cítění a způsob, jakým se k socialistickému vybavení veřejných prostor postavila porevoluční společnost.

Navzdory tematické pestrosti a snaze představit tehdejší československou společnost z nových a neobvyklých úhlů pohledu bude přesto řada čtenářů „svá“ témata postrádat. Zcela pominuta je například oblast dopravy, ač mezi roky 1978 a 1985 došlo k dokončení základního trojúhelníku sítě pražského metra či k výstavbě Barrandovského mostu, stejně tak nejsou zmíněny významné stavby jako Jaderná elektrárna Dukovany, Palác kultury či Nová scéna Národního divadla. Ač by to čtenář dle grafického řešení obálky očekával, není v publikaci jediná studie věnující se těžbě uhlí ani životu v oblastech s touto činností spojených. Dojem normalizační šedi a průměrnosti, z níž není radno se jakýmkoliv způsobem vymykat, při četbě knihy podtrhuje skutečnost, že Vladimír Remek je zmíněn pouze dvakrát, v obou případech spíše jen mimochodem, a Karel Gott vůbec.

Kolektivní monografie tohoto typu však pochopitelně nemůže své téma zcela vyčerpat, její výsledná podoba je vždy kompromisem mezi zájmy badatelů, jejich časovými a praktickými možnostmi, stejně jako časovými a praktickými možnostmi organizátorů konference. S přihlédnutím ke všem omezením z této skutečnosti vyplývajícím lze konstatovat, že publikace Znormalizováno představuje odborníkům i širší čtenářské veřejnosti mnohovrstevnatý pohled na období, které z dnešní perspektivy navenek působí natolik poklidně, že často zůstává stranou zájmu.

 

Na podobné téma:
Michal Pullmann
: Konec experimentu

 

© Martin Liška

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 666x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce