iLiGlosa
S prominutím feministická

S prominutím feministická

Liv se k nám asi hned tak nepodívá, a tak zájemcům z médií rozdávám rozumy já jako překladatelka. Co se při tom opakuje: opatrné našlapování kolem slova feministická, feminismus, feministka. Našlapuju i já, protože jedna věc je feminismus ve Švédsku, druhá u nás. A překladatel se snaží zprostředkovávat nejen slova, ale i významy. Umožňovat vzájemné pochopení kultur – zní to poněkud nabubřele, ale zkrátka se obvykle snažíme vytvářet dorozumění, a ne nedorozumění.

Nejrudější růže je (z pohledu Švédů: samozřejmě) feministický komiks a jeho autorka feministka. Což jí nebrání se ve svých knihách proti feminismu vymezovat a dělat si z něj legraci. Není to žádný protimluv a ve Švédsku to nejspíš nikomu nepřipadá divné. Jedná se o tak široký a rozmanitý proud, že se do něj vejde spousta dílčích směrů, třeba i protichůdných. Názory na to, jakou cestou se zasazovat o rovné postavení všech lidí bez ohledu na pohlaví a co je při tom hlavní a co vedlejší, se různí. Požadavky či vyjádření některých feministek a feministů mi můžou připadat přitažené za vlasy, s jinými vyloženě nesouhlasím, ale to ještě neznamená, že se sama za feministku nepovažuju, říká Liv Strömquist.

U nás to často platí obráceně. Člověk třeba souhlasí s tím, že lidé by se neměli hodnotit podle toho, nakolik splňují tradiční představy o chování správných žen a správných mužů. Že je každého věc, čemu se věnuje, jaké má životní cíle, jak si uspořádá osobní život nebo jak vypadá... jenže za feminist(k)u se možná přesto neoznačí. V českém prostředí má totiž tohle slovo hrozně špatnou pověst a ne každý chce okamžitě v hlavách ostatních spouštět stereotypy s ním spojené. Koho by bavilo dokolečka vysvětlovat, že tu proboha nejde o žádnou nenávist k mužům; že feministky vesměs nehodlají muže nutit kojit, hromadně je posílat na mateřskou ani v nich vyvolávat pocity provinilosti, že jsou muži. A ženám zakazovat být krásné, milé a obletované, pokud chtějí. A tak dál.

Dá se tohle slovo v českém prostředí ještě zachránit? Nebo už je tak pokroucené a rozmlžené, že je marné se o to snažit? Rádobyvtípky o vynášení ledniček do patra a oddělených záchodech pro 198 pohlaví to jistě neusnadňují. Stejně jako zlomyslné zdůrazňování různých extrémů a bizarností, kvůli kterým důležité feministické myšlenky, zasluhující si seriózní diskusi, mnohdy zapadnou. Nicméně překladatelce nezbývá než se snažit český a švédský pohled sblížit, rozdíly vysvětlovat, nesmysly vyvracet, pokoušet se napomoct trochu lepšímu pochopení.

Každopádně čest všem, kdo se u nás odváží zmínit v médiích, že vyšla nejen podnětná a docela vtipná, ale také s prominutím feministická knížka. Třeba těch posluchačů, kteří okamžitě vypnou přijímače a zruší předplatné časopisů, nakonec nebude zase tolik.

© Marie Voslářová