S prominutím feministická

S prominutím feministická

Nových knih vychází poslední dobou míň, statistiku nemám, ale je to vidět. Ona to jistě není žádná velká zábava, vyrábět zboží, které není pořádně kde prezentovat ani kde prodávat. Na druhou stranu, když už se nějaká novinka objeví, má větší šanci přilákat pozornost novinářů. Jako se to v těchto týdnech stalo komiksu Nejrudější růže rozkvétá spisovatelky Liv Strömquist.

Liv se k nám asi hned tak nepodívá, a tak zájemcům z médií rozdávám rozumy já jako překladatelka. Co se při tom opakuje: opatrné našlapování kolem slova feministická, feminismus, feministka. Našlapuju i já, protože jedna věc je feminismus ve Švédsku, druhá u nás. A překladatel se snaží zprostředkovávat nejen slova, ale i významy. Umožňovat vzájemné pochopení kultur – zní to poněkud nabubřele, ale zkrátka se obvykle snažíme vytvářet dorozumění, a ne nedorozumění.

Nejrudější růže je (z pohledu Švédů: samozřejmě) feministický komiks a jeho autorka feministka. Což jí nebrání se ve svých knihách proti feminismu vymezovat a dělat si z něj legraci. Není to žádný protimluv a ve Švédsku to nejspíš nikomu nepřipadá divné. Jedná se o tak široký a rozmanitý proud, že se do něj vejde spousta dílčích směrů, třeba i protichůdných. Názory na to, jakou cestou se zasazovat o rovné postavení všech lidí bez ohledu na pohlaví a co je při tom hlavní a co vedlejší, se různí. Požadavky či vyjádření některých feministek a feministů mi můžou připadat přitažené za vlasy, s jinými vyloženě nesouhlasím, ale to ještě neznamená, že se sama za feministku nepovažuju, říká Liv Strömquist.

U nás to často platí obráceně. Člověk třeba souhlasí s tím, že lidé by se neměli hodnotit podle toho, nakolik splňují tradiční představy o chování správných žen a správných mužů. Že je každého věc, čemu se věnuje, jaké má životní cíle, jak si uspořádá osobní život nebo jak vypadá... jenže za feminist(k)u se možná přesto neoznačí. V českém prostředí má totiž tohle slovo hrozně špatnou pověst a ne každý chce okamžitě v hlavách ostatních spouštět stereotypy s ním spojené. Koho by bavilo dokolečka vysvětlovat, že tu proboha nejde o žádnou nenávist k mužům; že feministky vesměs nehodlají muže nutit kojit, hromadně je posílat na mateřskou ani v nich vyvolávat pocity provinilosti, že jsou muži. A ženám zakazovat být krásné, milé a obletované, pokud chtějí. A tak dál.

Dá se tohle slovo v českém prostředí ještě zachránit? Nebo už je tak pokroucené a rozmlžené, že je marné se o to snažit? Rádobyvtípky o vynášení ledniček do patra a oddělených záchodech pro 198 pohlaví to jistě neusnadňují. Stejně jako zlomyslné zdůrazňování různých extrémů a bizarností, kvůli kterým důležité feministické myšlenky, zasluhující si seriózní diskusi, mnohdy zapadnou. Nicméně překladatelce nezbývá než se snažit český a švédský pohled sblížit, rozdíly vysvětlovat, nesmysly vyvracet, pokoušet se napomoct trochu lepšímu pochopení.

Každopádně čest všem, kdo se u nás odváží zmínit v médiích, že vyšla nejen podnětná a docela vtipná, ale také s prominutím feministická knížka. Třeba těch posluchačů, kteří okamžitě vypnou přijímače a zruší předplatné časopisů, nakonec nebude zase tolik.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse