Volková, Bronislava

Volková, Bronislava

rozhovor beletrie česká

Jaké to je, vrátit se po více než 30 letech natrvalo do Čech? A jak si udržet kontakty s autory v zahraničí? Nejen o uměleckých on-line konferencích, ale také o vydávání knih v USA vypráví Bronislava Volková.

Prozatím je moje poezie jaksi spíše vizionářská a oceňovaná duchovně založenými jedinci

Bronislava Volková je básnířka, překladatelka, kolážistka, sémiotička, esejistka a emeritní profesorka Indiana University v Bloomingtonu v USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Vyučovala na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardu a na University of Virginia v Charlottesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Je autorkou třiceti knih, mezi nimi i rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezie Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také o sémantice emotivního jazyka, o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Obdržela několik mezinárodních cen za zásluhy o literaturu a kulturu.

iLiteratura: Paní profesorko, nad rozhovorem pro časopis iLiteratura.cz jsme se potkaly již před osmi lety, v době, kdy jste ještě žila a působila v Americe. Předtím jste strávila pár let i v Německu. Vaše tvorba byla tedy v té době přirozeně ovlivněná cizím prostředím. V posledních letech jste se ale pevně rozhodla pro návrat do Čech. Nad čím teď pracujete a jak rodné prostředí ovlivňuje vaši současnou tvorbu?
Bronislava Volková: V posledních letech jsem se hlavně věnovala překladům poezie a pomáhala překladatelům při převodu mé vlastní poezie do různých jazyků. V září minulého roku vyšly dvě moje knížky vybraných veršů – jedna v ruštině (v Moskvě), druhá ve španělštině (v Buenos Aires). Také jsem se účastnila řady mezinárodních festivalů, jako např. festivalu v Medellíně v Kolumbii a v Baku v Ázerbájdžánu či v Lucku v Ukrajině a v Polocku v Bělorusku. Současně pracuji na knize o podobách exilu v židovské literatuře střední Evropy dvacátého století, která vyjde v češtině u Pavla Mervarta a v angličtině v americkém nakladatelství Academic Studies Press v roce 2021. V Čechách je více rozptýlení, což někdy překáží v práci, ale na druhé straně je zde bohatý kulturní život, a nebýt covidu, byla by tu možnost stýkat se s mnoha kongeniálními lidmi, participovat na kulturních akcích, cestovat apod. Ale i tak je mi prostředí, ve kterém žiju, velmi příjemné.

iLiteratura: Život umělců a jejich tvorba byly v poslední době nečekaně zkomplikované příchodem koronaviru a následnou epidemickou situací. V čem má dnes podle vás umělec hledat oporu a kde vidíte řešení toho problému?
Bronislava Volková: Umělci jsou nesmírně vynalézaví a už v této chvíli rozvinuli široký systém zoomových konferencí a festivalů a setkávají se intenzivně ve virtuální podobě. I Medellínský světový festival, kterému je dnes 30 let, probíhal pouze virtuálně a umožnil setkání asi dvou set básníků ze sta zemí.

iLiteratura: Máte pravdu, festivaly a akce se nyní začaly primárně konat na internetu. Jaká v tom vidíte pozitiva a negativa?
Bronislava Volková: Básníkům samozřejmě chybí osobní kontakt a ze situace vyplývá jisté osamění, ale objevení potenciálu internetových setkání dává nové možnosti, které jsou zcela nebývalé, a rozšiřuje možnosti setkávání a různost interakce básníků geograficky zcela vzdálených. Je snadné a levné je uspořádat a jsou i časově výhodné.

iLiteratura: Už jsme se zmínili, že hodně překládáte a vaše tvorba je rovněž hojně překládaná. V posledních letech vám vyšly výběry vašich básní ve více státech. Co pro vás práce na překladech znamená?
Bronislava Volková: Mám z těchto překladů velikou radost, zejména proto, že všichni moji překladatelé se ujímají této činnosti s velkou láskou a porozuměním a umožňuje mi to sdílet mou poezii s dalšími národy. Často při těchto překladech pomáhám, některé dokonce dělám sama, jako např do ruštiny, pouze s redakční pomocí. Některá vydání jsou dvojjazyčná, jako nedávné česko-ukrajinské Viter na kolinah / Vítr na kolenou (Tverdynja, Luck, 2020) nebo česko-německé vydání Návrat/Heimkehr (Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2019), jiná jednojazyčná jako Mirando las aguas (Argenta, Buenos Aires, 2020) či Lučše čem tišina zvučat’… (Steklograf, Moskva, 2020). Práce na překladech je velmi zajímavá, byť pracná. Vždycky je pro mě velkým uspokojením, když se podaří přiblížit se originálu.

iLiteratura: V této zvláštní době se vracíme k mezinárodní spolupráci spíš skrze vzpomínky. Který mezinárodní básnický festival byl pro vás nejpodnětnější?
Bronislava Volková: Mně jsou obvykle příjemnější menší festivaly, které jsou osobní, jako byl Festival Lesi Ukrainki v Lucku nebo Centr Evropy v Polocku. Ale velké mezinárodní festivaly mají zase jiné výhody. Je možné se tam setkat s básníky z celého světa. Například různorodost poezie v Medellíně je opravdu neobyčejná.

iLiteratura: Vy jste i nakladatelka. Pracujete v dnešní době ještě na vydávání knih?
Bronislava Volková: Založila jsem v USA nakladatelství Explorer Editions a vydala tam řadu svých knih v dvojjazyčné podobě s barevnými kolážemi, protože takováto vydání bylo skoro nemožné v USA jinak uskutečnit. Vydávám tam příležitostně i jiné autory. Původní vydání byla ruční, dokonce často vázaná v ručně vyráběném papíře, tedy vlastně bibliofilie. Ale to vydání poezie v současné době prakticky jsou.

iLiteratura: Jste známá i jako kolážistka. Když tvoříte koláže ke svým básním, jaké to je zpracovávat stejné téma zcela jinými vyjadřovacími prostředky?
Bronislava Volková: Koláže dělám od r. 2000 a staly se mi přirozeným doplňkem poezie. Jsou, podobně jako moje poezie, vytvářeny asociativním způsobem, obvykle na základě fragmentů, které jsou skládány do nečekaných komplexů a osmyslovány novým způsobem tak, aby vrhaly neobvyklé světlo na obyčejné jevy a vytvářely mentální krajiny, nad kterými je třeba se zamýšlet a do nichž je také možné se uchýlit. Jde mi i o hledání harmonie v nesourodých prvcích.

iLiteratura: Zdá se, že v poslední době se lidé jeden od druhého hodně vzdalují. Jsou na to různé teorie. Mluví se i o třetí světové biologické válce. Co si o tom myslíte?
Bronislava Volková: Zdá se, že je to tak, hlavně proto, že lidé jsou příliš materiálně zaneprázdněni a materiální zajištění a tzv. kariéra jim zabírají příliš mnoho času. Každý chce vyniknout a vyniknout je čím dál náročnější vzhledem ke kvantitě možností, které v současné době jsou. Co se týče covidu, jistě, svými následky se tato situace v jakémsi smyslu třetí světové válce podobá.

iLiteratura: Jedno z hlavních témat vaší tvorby je téma „všeobjímající lásky“. Úcta k lidstvu, člověku a přírodě. Možná, že právě to by nás mohlo v této době zachránit?
Bronislava Volková: Bylo by to opravdu krásné, kdyby lidé „přilnuli“ k tomuto pojetí světa, ale realita ukazuje, že něco takového je prozatím většině lidí cizí. Bude to ještě dlouho trvat, než si kritické množství lidí něco takového osvojí. Prozatím je moje poezie jaksi spíše vizionářská a oceňovaná duchovně založenými jedinci. Ale někde se začít musí.

 

© Dimana Ivanova

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 528x

Inzerce
Inzerce