Baudyšová, Jana: Divná knížka

Baudyšová, Jana
Divná knížka

recenze beletrie česká

Kovoví čápi, dýňové kočky, dusivá moc plížící se mlhy – ale také touha snít, pochopit sama sebe a znovu najít smysl ve zdánlivě samozřejmém. To vše se setkává na několika desítkách stran novely, kterou právě vydává crowdfoundingové vydavatelství Crowdpress.

Do mlhy za tajemstvím ničitelů snů
Jana Baudyšová
: Divná knížka. Crowdpress, Kladno, 2021, 128 s.

Pro Janu Baudyšovou (nar. 1983) je to první knižní počin, má ale za sebou dlouhou praxi jako šéfredaktorka časopisu Romano voďi (Romská duše), kde mimo jiné pracuje s mladými, dosud nevypsanými autory a vede je. I díky této praxi její prvotina vykazuje stylistickou profesionalitu, absenci začátečnických nešvarů i bohatství jazyka. Ve vizuálně sytém vyprávění je pak bonusem sem tam zasazený osobitý obrat: „aby setřásla mráz, který se jí okamžitě vrhl po prstech“, „obrovský květ ohňostroje prudce obarvil houstnoucí soumrak“ atd. Barvitá, hladce plynoucí řeč pak líčí příběh na rozhraní „young adult“ a dospělého vyprávění s tajemstvím či magického realismu a fantasy, který připomene právě tak procházení světy Lewise Carrolla či Michala Ajvaze jako snové propady v thrilleru Christophera Nolana Inception či existenciální ztracenost Řehoře Samsy, bez čitelné příčiny proměněného v nestvůrný hmyz.

Na Nolanovo kultovní dílo, pracující s představou bohatě zvrstveného snového světa prostupného podle daných pravidel, ve kterém bloudí hrdina s jasně zadaným úkolem, se během četby Divné knížky rozpomeneme vícekrát – ačkoli ta má v sobě rozhodně spíš než napínavost thrilleru určitou hladivou nostalgičnost. Místo psance Doma Cobba se v novele Baudyšové do světa snu propadá dívka Kateřina. Kráčí kulisami současné Prahy, než se dostane „tam“ a přijme úkol: zachránit před zkázou fantaskní, surreálný svět snu a jeho neméně fantaskní obyvatele.

Nehledejme v Divné knížce intelektuálštinu postavenou na teoriích o podvědomí a archetypech; spíše tu najdeme lehkou rukou zvrstvené snové fantazie i děsy, krásné i strašidelné krajiny a překvapivé zvraty, se kterými jsme se za snění možná už setkali. Okrajové dojmy z bdělého života, zahlédnuté postavy nebo nevýznamné zážitky se ve snech transformují do neproporčních rozměrů a vstupují do nových rolí a my spolu s Kateřinou brzy nevíme, na které straně spánku se pohybujeme a zda náš příští úkon bude podléhat zákonům běžné zkušenosti. Jako Alenku ve světě za zrcadlem nás přitom budou provázet groteskní tvorové nadaní vlastnostmi, které nám cosi připomínají a cosi znamenají – jen už si po procitnutí nevybavíme smysl. Snad kromě nejasného tušení, že ten, kdo v nás nenápadně a tiše ubíjí schopnost snít, plánovat, objevovat nepoznané obzory, může být člověk, který se dennodenně probouzí po našem boku.

Sugestivnímu vyprávění s dobře připravenou pointou ubližuje snad jen příliš rozvolněné vrstvení epizod a prostředí. Světem podivných ulic, opuštěných hal a mostů z ptačích křídel by se dalo s hrdinkou bloumat donekonečna a autorka je skoupá na opěrné body, které by naznačily, zda jdeme ještě „po značce“ a čeká nás důležité setkání, nebo už se procházíme zcela bez cíle. Ale i pokud přistoupíme na to, že jsme se prostě ztratili, nemusí nás to trápit.

Divná knížka je trochu jako procházka bludištěm, o kterém víme, že je „jen“ hra. Pokud se na ni vydáme, můžeme se chvíli bezpečně bát, povykládat si s podivínským antikvářem a omotat šálu kočce. A potom knížku zavřít s oddechnutím: „Ještě že se mi to jenom zdálo.“ Ale zdálo?

 

© Alena Scheinostová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 37 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.