Mie, So: Jedináček

Mie, So
Jedináček

recenze krimi

Korejský thriller, který může připomínat v některých momentech slavné Mlčení jehňátek, nešokuje dějovými zvraty. Pomalým vyprávěním připravuje čtenáře na zdrcující závěr.

Korejský Hannibal
So Mie
: Jedináček. Přel. Petra Ben Ari, Vendeta, Praha, 2020, 304 s.

S dílem So Mie (nar. 1965), oceňované jihokorejské autorky detektivek a thrillerů, se český čtenář dosud neměl příležitost seznámit. Milovníci korejské kinematografie však možná znají některé filmy, na nichž se podílela: dvě detektivky ze série Ibuui Juhok, totiž Kchisu (2007, na ČSFD jako Ibeueui yuhok – Kiseu) a Kunjomanui Tchekchunik (2007, na ČSFD jako Ibeueui yoohok – geunyeomaneui tekeunik), a animovaný film Mari ijagi (2001, na ČSFD jako Mari iyagi), u nichž spolupracovala na scénáři, nebo krimikomedii Pangaun sarindža (2010, na ČSFD.cz jako Bangawoon salinja), natočenou podle její povídky.

Její psychologický thriller Jedináček (česky 2020, korejsky 2010) je prvním dílem zatím nedokončené trilogie o dívce Hajong; druhý díl, který se odehrává o pět let později, vyšel v Koreji v roce 2021. Desetiletou Hajong čtenář poprvé potkává, jak se špinavým plyšovým medvědem v náruči jako jediná přežije požár domu, při kterém zahynou její prarodiče, u nichž bydlela po matčině smrti. Musí se proto nastěhovat ke svému věčně zaneprázdněnému otci Česongovi a maceše, forenzní psycholožce Songjong. Postupně se však ukazuje, že už tak tragický příběh má ještě mnohem temnější pozadí, než by se mohlo zdát.

Nakladatel na obálce knihu charakterizuje jako „korejskou odpověď na legendární Mlčení jehňátek“. Toto srovnání, které přirozeně nelze brát doslova, vychází z další dějové linie knihy, v níž Songjong vede rozhovor s inteligentním a charismatickým sériovým vrahem I Pjongdoem. Ačkoli na román Thomase Harrise a jeho filmovou adaptaci autorka několikrát přímo odkáže, „korejský Hannibal“ I Pjongdo se – kromě toho, že je to inteligentní a charismatický sériový vrah – od toho amerického (respektive litevského) liší snad ve všech ohledech. Především je mnohem realističtější; So Mie, která cíleně pracuje s poznatky forenzní psychologie, jej modeluje podle skutečných sériových vrahů, takže připomíná spíše Teda Bundyho nebo proslulé korejské zločince Ju Jongčchola či Kang Hosuna (o kterých se spisovatelka také několikrát zmíní). Zatímco Harrisův Hannibal je (přinejmenším v samotném Mlčení jehňátek) tajemný cizinec „z jiného světa“, jehož minulost je podána jen v náznacích a jehož nitro je zahaleno tajemstvím, I Pjongdo o svém životě a o tom, co z něho udělalo sériového vraha, vypráví široce a s chutí – i když k důvěryhodnému vypravěči má daleko.

Jedináček není thriller, který by šokoval dějovými zvraty nebo dechberoucí akcí, který by čtenáře nutil rychle obracet stránky. So Mie vypráví pomalu a důkladně, noří se do psychologie postav, uměřeně a pečlivě dávkuje informace, které čtenáři odhalí či skryje, využívá symbolické náznaky, promyšleně rozděluje a splétá dějové linie, aby ukázala tutéž událost z různých úhlů pohledu, v různých souvislostech a s různými akcenty a dovedla je ke zdrcujícímu – ale přesto velmi citlivě podanému – závěru. Některé prvky příběhu mohou působit dojmem jisté nedořešenosti, u prvního dílu trilogie je však přirozené, že si autorka připravuje půdu pro pokračování.

Srovnávat Jedináčka s vrcholnými díly žánru by nebylo spravedlivé, přesto jde o výborně napsanou knihu, která rozhodně má co nabídnout.

 

© Ondřej Pazdírek

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 16 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   46%čtenáři

zhlédnuto 585x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku