Temple, Peter: Temný příliv

Temple, Peter
Temný příliv

recenze krimi

Na druhé autorově detektivce z devadesátých let je doba vzniku snad až příliš znát. I tak jde ale o poctivou, skvěle napsanou drsnou školu bez nadbytečných akčních vábniček.

Dostihy, truhlařina a globální zločinci
Peter Temple
: Temný příliv. Přel. Robert Čapek, Mystery Press, Praha, 2021, 432 s.

Když čeští nakladatelé v devadesátých letech houfně vydávali detektivky takzvané drsné školy, zaměřili se jednak na autory, které čeští čtenáři znali už z předchozích desetiletí (tedy především klasiky Chandlera, Hammetta a Macdonalda), a pak na ty spisovatele, jejichž jména figurovala v čele tehdejších žebříčků bestsellerů, převážně z USA. Že tehdy zejména doma zářil Australan Peter Temple, čeští čtenáři nevěděli. K jeho románové tetralogii se svérázným „předměstským právníkem“ Jackem Irishem se loni vrátilo nakladatelství Mystery Press a letos vydalo: Temný příliv, druhou knihu série.

Oproti té první je tlustší a ubylo přepálené akce, jinak je ale děj vlastně velmi podobný. Irish se při vyšetřování zdánlivě banálního případu dostane k rozsáhlému zločineckému komplotu, který sahá k jednomu z nejbohatších mužů Austrálie. Mezitím vysedává se svými postaršími kumpány v hospodě a vzpomíná na lepší časy místního fotbalového týmu, relaxuje s mrzoutským a puntičkářským mistrem v truhlářské dílně a přivydělává si v partě profesionálního dostihového sázkaře, který občas nejedná zrovna v rukavičkách. Urovná jeden hrozící konflikt v podsvětí, prožije nové milostné dobrodružství, několikrát mu jde o život a zabijákům unikne jen o vlásek a v průběhu toho všeho trousí podařené suché vtipy a břitké metafory. Pátrání probíhá převážně v poklidném tempu, Irish se vyptává svědků, přátel, příbuzných, současných i bývalých manželek. Poklidné ale neznamená nudné, protože Temple umí dávkovat odhalování stop a případ Garyho Connorse, zmizelého nezdárného syna, který svému starému otci (a dlouholetému kamarádovi Irishova zemřelého otce) dluží značný obnos, propojuje s dalšími záhadnými zmizeními či úmrtími. Těch osob, které někdo pohřešuje a přišly s Garym do styku, je povážlivě hodně a stále není jasné, kdo je tu oběť a kdo zločinec. Jen je čím dál zřejmější, že Gary se namočil do nekalých obchodů s drogami a zbraněmi a do praní špinavých peněz, které má kořeny v USA a Jižní Americe.

Potud je vše v pořádku a ctitelé drsné školy si budou libovat, jak je vše dobře napsané: vtipně až sarkasticky, svižně, s citem pro míru i pro chlapský odstup. Možná si Temple mohl odpustit občasné skuhrání nad stavem světa a opakované pasáže, v nichž Irish přemítá, jestli má smysl všechno to riziko dobrovolně podstupovat. Obojí působí trochu zbytečně a místy únavně, ale nakonec to patří k žánru, ostatně stejně jako situace, kdy už hlavní hrdina jen čeká, až mu padouch vpálí kulku do těla, ale zničehonic se zjeví pomoc. Jen se vnucuje pocit, že Temple je na podobné triky příliš dobrý, že by se bez nich snadno mohl obejít, jakkoliv je jasné, že občas do postupného skládání puzzle nějaké prvoplánové napětí a akci vnést musel.

Temple mívá i ve svých nejlepších románech potíže s rozuzlením. V minulém případu Jacka Irishe Staré dluhy to přehnal se závěrečnou akční pasáží, která jako by patřila do nějakého hollywoodského akčního filmu. Tentokrát se mírní a závěr je střídmější. Často sice není úplně jasné, proč se ty které postavy mění z dobrých ve zlé či naopak, nicméně Temple to nějak uhraje. A v době prvního vydání knihy nejspíš triumfoval finálním tahem Jacka Irishe, jak zničit všemocného padoucha. Ten má totiž prsty u policie i v médiích, jak se předtím hrdinové přesvědčili – a Irish ho s pomocí svého kamaráda od počítačů převeze tím, že usvědčující video streamuje na internetu. V roce 1999, kdy kniha v Austrálii vyšla, to zřejmě bylo překvapivé a novátorské řešení, ale když to čteme o dvaadvacet let později, už spíše zívneme.

Zívání je naštěstí u knihy Temný příliv aktivita výjimečná. Kdo má přečtené všechny knihy od zmíněné trojice klasiků americké drsné školy a chtěl by si přečíst něco podobného, co je sice o několik desetiletí novější, ale z dnešního pohledu už také retro, pro toho bude druhý případ Jacka Irishe dobrá volba.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 32 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.