Vojáček, Jan: Umění být zdráv

Vojáček, Jan
Umění být zdráv

recenze přírodní vědy

Myšlenka, že my sami si tvoříme svým psychickým nastavením a přístupem k životu nejrůznější onemocnění, není příliš populární, ale také jsme to pak právě jen a jen my, kdo máme tu kouzelnou moc se z nich zcela vyléčit. Jakékoli lpění je jedním z hlavních faktorů, proč se lidé ve stavu nemoci udržují a nemohou se uzdravit. Ovšem jsme-li ochotni ke změně, pak nám na cestě k pevnému zdraví může velmi pomoci funkční medicína, jíž se už léta věnuje lékař Jan Vojáček.

Návrat k lidské podstatě jako cesta vyléčení
Jan Vojáček
: Umění být zdráv. CPress, Brno, 2020, 223 s.

Než začnete někoho léčit, zeptejte se, zda je ochoten se vzdát věcí, kvůli kterým je nemocný. Tento Hippokratův výrok je všeobecně známý, přesto si ještě v dnešní době málokdo uvědomuje jeho hlubokou nekompromisní pravdivost. Ve chvílích, kdy nás zasáhne akutní onemocnění, nebo ještě hůře, když se léta potýkáme s chronickými obtížemi, většinou hledáme spásnou pomoc z vnějšku. Jsme ochotni stát se doživotními pacienty, mnozí si už ani nepamatují všechny léky, které pravidelně užívají. Neptáme se, co nám chce tělo prostřednictvím nemoci říci, jaké škodlivé mentální vzorce ovládají náš život, kde si vytváříme stres, pocit nedostatečnosti a viny a jakých emocionálních zátěží bychom se měli zbavit.

Poznání skrze bolest
Jan Vojáček
(nar. 1981) nehovoří o nějaké ideální teorii z piedestalu mladého zdravého člověka. Život mu názorně ukázal, jak psychika a zdraví fungují, a byl mu nápomocen při hledání medicínského směru, propojujícího efektivní metody západní medicíny s celostním přístupem, zohledňujícím individuální nastavení pacienta a vycházejícím spíše z východních tradic. Jako kluk z rodiny lékařů, premiant gymnázia a profesionální fotbalista dělal vždy všechno „správně“, jak se od něj očekávalo, a tak měl o neustálý stres v životě postaráno. Ztotožnil se s bojem, soutěží, snahou být nejlepší za každou cenu, odpojený od hlasu srdce, niterných potřeb a intuice. Cesta ke zdravotnímu kolapsu byla přímá a jednoznačná. Naštěstí dokázal porozumět varovným signálům těla a vnímat je jako kompas k vědomějšímu přístupu k vlastnímu zdraví a následně i zdraví pacientů.

Vystudoval funkční medicínu v Jižní Kalifornii, jejími metodami léčí a postupy se snaží integrovat do zavedené lékařské praxe u nás. Chce také motivovat pacienty ke změně, ať už prostřednictvím řady přednášek, nebo touto publikací, která se díky zájmu čtenářů stala hned po vydání bestsellerem.

Rozhovory o nemocném těle a duši
Vojáčkovy názory jsou v knize zaznamenány formou rozhovoru. Poučenou tazatelkou byla Věra Keilová, novinářka a spisovatelka, která už několik let zprostředkovává alternativní pohledy na svět prostřednictvím rozhovorů s osobnostmi stojícími často mimo hlavní proud nejen medicíny – věnuje se také zdravému životnímu stylu a duchovnímu poznání. Otázek klade lékaři bezpočet a na více než dvou stech stránkách spolu probírají téma celostní medicíny opravdu v širokém záběru, byť ne do velké hloubky. Poukazují na jednotlivé dílky, které dávají dohromady komplexní mozaiku, jak si chránit své fyzické a duševní zdraví a radovat se z plnohodnotného života. Základem je klidná mysl, bytí v přítomnosti, harmonické vztahy, ale i pohyb, vhodný jídelníček a přiměřenost v používání moderních technologií.

Domnívám se, že si kniha určitě najde příznivce, kteří ji ocení jako objevnou a průlomovou. Budou z řad těch, kteří jsou sužováni nemocemi a život je, spíše než aby přinášel radost a hluboké uspokojení, tlačí jak malé boty. Ti naleznou ve Vojáčkových názorech přirozenou cestu k obnově ztracené harmonie. Mnohým knížka připadne spíše nezajímavá – patrně těm šťastným, kdo už jdou svými životy vědomě a možná si kladou hlubší existencionální otázky, těch se totiž rozhovor s lékařem nedotýká. A jistě tu bude i dost velká skupina čtenářů, kteří myšlenky celostní medicíny nepřijímají a označují je za bludařství. Z velké míry i proto, že jsou podceňovány a často i vysmívány odbornou veřejností. Jan Vojáček musel za své postupy například čelit kritice spolku Sisyfos. Sám uvádí, že se se skeptickým postojem kolegů setkává pravidelně a vlastně jej vítá, protože mu umožňuje znovu zkoumat, zda jeho argumentace obstojí v profesionální diskusi. A pokud se setká s motivovaným pacientem a dostaví se pozitivní výsledky léčby, v tu chvíli je mu celkem lhostejno, že je odpůrci připisují náhodě.

Osobně mi knihy psané formou rozhovoru nevyhovují: text mi připadá příliš roztěkaný, chybí mi představa o tom, co sám dotazovaný považuje za stěžejní, jak by své myšlenky uspořádal, kdyby psal souvislý text. Jsem nucena akceptovat způsob myšlení reportéra, a pokud je mi vzdálený, čtu kapitoly s velkou námahou. V každém případě, přehlednosti této knihy příliš nepomáhá grafická úprava. Asi bylo snahou text zatraktivnit zvýrazněnými vsuvkami, bohužel byly použity pouze dva barevné odstíny, a navíc problematické bílé písmo, což vytvořilo z knihy nudný monotónní blok.

Zodpovědný přístup jako základ
Publikace vyšla na počátku pandemie a ve světle současných událostí se její význam umocnil. Strach a stres se zviditelnil mnohanásobně. Autor pojmenovává svou pravdu o původu nemocí a předkládá návod, jak převzít péči o své zdraví. Nabízí cestu ke skutečnému blahobytu, který se skrývá v nalezení sebelásky a sebeúcty. Hovoří o fungující prevenci, o účinné detoxikaci, o škodlivosti moderních technologií a jejich vlivu na sociální inteligenci. O zásadním poslání vychovávat budoucí generaci v přijetí a lásce.

Mnohé lékařské obory, z nichž celostní medicína čerpá (výzkum buněčného čištění, biorytmů, imunoterapie, hypoxie), byly v posledních letech oceněny Nobelovou cenou a jejich rozvoj bude mít v dalších letech zásadní význam. Snad se tím otevírá naděje, že se budou více aplikovat v praxi a že Vojáčkova představa o tom, že „by měla existovat jenom jedna medicína, která lidem pomáhá k uzdravení“, bude v blízké budoucnosti realitou.

 

© Zuzana Šmejkalová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.