Dubuc, Marianne: Směle do školy

Dubuc, Marianne
Směle do školy

recenze dětská

Skřítek Pom půjde do školy až napřesrok, ale už teď by rád věděl, jak to tam chodí. Vždyť všichni jeho zvířecí kamarádi mu o tom vyprávějí… Aneb škola desetkrát jinak – vtipný, motivační a inspirativní tematický bilderbuch pro zvědavé „školkáče“.

Vtipný bilderbuch o škole přitakávající toleranci
Marianne Dubucová
: Směle do školy. Přel. Eva Sládková, Host, Brno, 2021, 30 s.

„Tak už nám to začíná. Penál, knížky, svačina…“ měl už v prvním zářijovém týdnu přepisovat do sešitu náš druhák a skuhral přitom „nuda-nuda-nuda“, zatímco natěšená mladší sestřička mu záviděla a nejradši by ihned šla do školy místo něho… Povědomý scénář? U nás zachraňovala situaci znamenitá kanadská ilustrátorka a tvůrkyně originálních bilderbuchů pro děti Marianne Dubucová, od níž máme v knihovně – jako praví fanoušci a knihomolové – všech devět titulů, které dosud v českém překladu vyšly. Tentokrát triumfovala novinka z nakladatelství Host nazvaná Směle do školy: s prstíkem, který rejdí po vtipných obrázcích, může do zábavné zvířecí školičky každý!

Autorské knihy frankofonní Kanaďanky žijící v Montreallu uvedlo na český knižní trh nakladatelství Labyrint v roce 2015, když vydalo originální příběh o nezvyklém přátelství mezi ptáčkem a lvem. Po dvou letech následoval podobně útlý a textově skromný, avšak ideově velkorysý příběh s provokativním názvem Já nejsem tvoje maminka, se stejným časovým odstupem pak vyšla Horská cesta s až metafyzickým podtextem a po ní Stín malého Geparda a nejnověji Medvěd a šeptání větru. Všechny tyto půvabně ilustrované a nekonvenční novodobé bajky vynikají myšlenkovým přesahem a zaujmou nejspíš děti předškolního věku, které neodradí výzva domýšlet příběh a rozvíjet obrazové vyprávění.

Nebývá tak časté, že tvorbu současných autorů vydávají v tuzemsku různá nakladatelství – v případě úspěšné a poměrně produktivní Marianne Dubucové se to však stalo a o její repertoár se s Labyrintem podělil brněnský Host, který se ujal obrazových knih pro nejmenší čtenáře od dvou či spíše tří let. (Tato linie autorčiny tvorby může upomínat na oblíbené bilderbuchy o ročních obdobích, jež s ještě větší láskou k detailům ztvárnila Němka R. S. Bernerová.) V krátkém časovém horizontu vydal Host celé kvarteto titulů: dva díly o zábavných cestách pošťáka Myšáka (Pošťák Myšák doručuje, 2018, Prázdniny pošťáka Myšáka, 2019), jenž se jako obyvatel velkého domu objevuje i v obrazovém příběhu jednoho všedního dne v Piškotové ulici (Račte dál!, 2020), a na roztomilá čiperná myšata pochopitelně narazíme i v aktuálním titulu Směle do školy. Ve všech těchto rozměrnějších obrázkových knihách opanovaly vyprávěcí rovinu vtipné a precizní, střízlivě barevné kresby s bezpočtem promyšlených detailů, které vykouzlí nejeden úsměv na tváři, zatímco text výtvarně propracované scény spíše jen komentuje. Namísto běžného čtení vybízejí krátké textové pasáže ke společnému povídání, ukazování, objevování, popisování a vysvětlování ilustrací. Ať už je to Myšák, nebo zvědavý skřítek Pom, který se chce dozvědět, jak to chodí ve škole, provádějí malé čtenáře různými situacemi, jež v knize znázorňuje celá dvoustránka – je to promyšlený koncept, neboť na vystižení atmosféry, prostředí, vzájemných vztahů mezi postavami i rozehrání drobných mikropříběhů poskytuje dostatek prostoru a takto spojitá plocha netříští dětskou pozornost. Protagonisty drobných příběhů Marianne Dubucové jsou výhradně zvířátka: sice se chovají jako děti, ale přitom neztrácejí nic ze svých druhových charakteristik – a to může být zdrojem humoru i ponaučení.

Obojí samozřejmě patří i do školy – kam se tedy v knize Směle do školy malý skřítek Pom (nebo je to skřítka? Co si o tom myslí malé holčičky a kluci, když si knížku prohlížejí?), který se ráno rozloučí s velkým skřítkem Momo, během jediného dne podívá? Navštíví celkem deset různých míst: školu Hryzalkovu, kde mají o zábavu postaráno čilá myšata, základní školu Hopsálkovu, kde se učí číst, psát a počítat králíčata, Puškvorcovu žabí uměleckou školu i Foxtrotovu školu (hádejte, čí asi bude?), do Medovníkovy ulice dorazí právě na oběd, aby mu to pěkně vyšlo do lenochodí školy Hajdula, kde se dodržuje odpolední klid, a tak dále, až je nakonec zase zpátky doma – a začíná znovu vyprávět, co za celý den zažil a na co se sám těší.

Marianne Dubucová ve svých přívětivých knihách pro děti vlastně dokola opečovává velké téma tolerance a přátelství, hýří přitom originálními nápady a nešetří laskavým dětským humorem. Takové knihy do knihovniček nejmenších čtenářů rozhodně patří.

 

© Jitka Nešporová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 26 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 578x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce