Kol. aut.: Všude samá krása

Kol. aut.
Všude samá krása

recenze beletrie česká

Literární nováčci i známá jména, čeština i romština, anekdotické i tragické příběhy, nostalgická vyprávění i vážná témata: dvacítka romských autorů se v krátkých povídkách ohlíží do 20. století a zdaleka v něm nenachází jen samou krásu. Když třeba Patrik Banga líčí, co pro zdejší Romy změnila sametová revoluce, nezbývá než si poopravit obrázek o svobodných československých devadesátkách.

Vzpomínejte, Romové!
Andrej Giňa, Markéta Šestáková, Zlatica Rusová, Květoslava Podhradská, Monika Hejduková, Jan Horváth, Eva Danišová, Irena Eliášová, Gejza Horváth, Ilona Ferková, Jana Hejkrlíková, Olga Fečová, Iveta Kováčová, Michal Šamko, Eva Kropiwnická, Emil Cina, Erika Olahová, Věra Horváthová Duždová, Maria Siváková, Patrik Banga: Všude samá krása. Kher, Praha, 2021, 224 s.

Nakladatelství Kher v posledních letech systematicky motivuje české a slovenské Romy k literární tvorbě. Výsledkem jsou počiny přínosné nejen z hlediska romského sebeuvědomění, tříbení jazyka a emancipace, ale také osvěty většinové společnosti. Víc než kdy jindy to platí o aktuální knize Všude samá krása, u jejíhož vzniku stálo jednak přání vydat v reprezentativní podobě různé už existující vzpomínkové texty (zejména ze staršího, elektronicky publikovaného sborníku Moji milí), jednak výzva romským autorům: zavzpomínejte na minulé století nebo literárně zpracujte vzpomínky svých předků. Téma mělo potenciál oslovit i přispěvatele, kteří by se jinak do psaní nepustili – žánr vyprávění o předcích má mezi Romy dlouhou a bohatou tradici a podat svědectví o uplynulých časech je záslužné.

Velkou výhodou knihy je, že na pohled jako „záslužná“ ani „osvětová“ nepůsobí. Poutavá obálka v netradiční barevné kombinaci, elegantní grafika a ilustrace Terezy Šiklové – to vše ze svazku dělá ozdobu knihovničky. Krátké, úderné povídky zároveň vycházejí vstříc čtenáři, aby si svůj výtisk nenechal jen pro parádu, ale aby se opravdu začetl.

Podobně jako v předchozí, podobně pojaté publikaci Kheru O mulo! se i v této sbírce sešly texty velmi různorodé. Některé byly napsány v romštině, korpus českých romských textů se tedy zase o něco rozrostl. Čtenářům jsou ale k dispozici i v českých překladech Lady Vikové a také Karolíny Ryvolové, která je zároveň editorkou knihy.

U části příspěvků máme živý dojem, jako by nám historku právě někdo vyprávěl nad pivem, a líčené události nám bezprostředně vyvstávají před očima. Z takové přímočarosti se zdá, že editorka a redaktoři publikace do textů zasahovali jen v minimální míře a „neučili“ málo zkušené autory (jistě ale zběhlé vypravěče!) psát – což jim slouží ke cti. Hlasy autorů tak zaznívají zcela autenticky, včetně odboček a neuzavřených myšlenek, jaké jsou typické pro ústní vyprávění. Povídky dalších spisovatelů naopak prozrazují poučenost o zavedených literárních postupech a víc naplňují běžná očekávání čtenářů, dívají se na události s větším odstupem a přinášejí třeba i osobní komentář.

Pro představu, jak pestrých témat se vypravěči dotýkají, se zastavme alespoň u několika konkrétních textů. Jeden ze zkušených autorů Gejza Horváth (*1948) ve svém příspěvku Já a oni vtipně i drsně vzpomíná na dvouletou vojnu. Olga Fečová (*1942) v Bejváku pod širým nebem nostalgicky i groteskně líčí život své rodiny v pražské Truhlářské ulici před stěhováním na sídliště. Někteří autoři se vracejí až k období druhé světové války, příkladem je Zlatica Rusová (*1951), která ve stručné, ale otřesné povídce Statečné romské ženy připomíná ukrývání v lese, příchod ruských vojáků a hromadné znásilnění romských dívek. Válka Markéty Šestákové (*1952) i další texty zachycují také poválečné období, kdy řada romských rodin opustila Slovensko a vydala se hledat živobytí do českých měst a vesnic. V lehčím duchu se nese třeba Jak jsme chodili do kina Ilony Ferkové (*1956), líčící vynalézavost dvou rokycanských kamarádů zbožňujících hry na indiány. Eva Danišová (*1959) patří k autorům, kteří v zařazených příspěvcích především láskyplně a s humorem vzpomínají na své nejbližší. Pobaví vyprávění Emila Ciny (*1947) Jedeme k dědovi o bláznivém rodinném výletě z Prahy na Slovensko. Ke svému prvnímu školnímu dni v roce 1989 se vrací Věra Horváthová Duždová (*1982) v povídce Její sametová. Stejnou generaci zastupuje Maria Siváková (*1982) s povídkou To je ten váš kapitalismus, ve které přibližuje, co pro její rodinu znamenala změna režimu. Mládí na pražském Žižkově včetně prohlubující se propasti mezi tamními Romy a majoritou zachytil Patrik Banga (*1982) v Žižkovákovi. Michal Šamko (*1967) v textu Jak jsme dřív žili přidává ke vzpomínkám na mládí i povzbuzení mladým Romům, aby se nenechali odradit tím, že „Rom musí být [ve škole] dvakrát chytřejší, aby ho uznávali“. A tak by se dalo pokračovat. Rozmanitost témat, historických období, nálad i stylů vzbuzuje zvědavost na každý další text.

Pokud bychom se pokoušeli formulovat, co povídky spojuje, je to hlavně obdivuhodná schopnost většiny autorů vyhmátnout ve stručnosti to nejpodstatnější: pomocí pár lapidárních vět a útržků rozhovorů charakterizovat postavy i zachytit atmosféru – příspěvky mívají jen pár stránek, přesto si čtenář zpravidla odnáší silný zážitek.

Mnohé z textů spojuje také nostalgický nádech. I o těžkých okamžicích, zdaleka ne ideálních vztazích a rodinných neštěstích se s odstupem desítek let dá vyprávět vlastně hezky, nebo aspoň s humorem či určitým furiantstvím. A samozřejmě většina povídek vyjadřuje úctu, lásku a vděčnost často už nežijícím předkům.

Na konci knihy čtenář najde stručné medailonky autorů – texty tedy nejprve hovoří samy za sebe, dodatečně je ale zajímavé dozvědět se něco víc o jejich původcích.

Knihu s přinejmenším dvojznačným titulem lze doporučit každému, kdo si chce doplnit pohled na dvacáté století o perspektivu, která se moc často ke slovu nedostává – jak by asi vypadala učebnice dějepisu podle Romů? Můžeme zde ocitovat anotaci knihy: „Skrze rodinné a osobní příběhy sbírka ukazuje minulé století z pohledu zdejších Romů a dává tušit původ a hloubku mnoha nedorozumění, která dodnes brání úspěšnému dialogu a pochopení.“

Je dobře, že povídky dostaly atraktivní kabát a příležitost oslovit širší publikum, které, jak věřím, tuto s láskou připravenou publikaci ocení (v příštích měsících se dostane i do běžné distribuce, zatím je k dostání pouze přímo v nakladatelství). Kher zároveň v podpoře romské literární tvorby pokračuje, už v nejbližších týdnech by měla vyjít sbírka Samet blues, navazující na recenzovaný titul, ale zaměřená na nedávná léta. Jak je romští autoři vnímali a zachytili? Myslím, že to bude opět kniha plná překvapení.

 

© Marie Voslářová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 29 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.