Šimková, Halina; Lhotský, Josef: Kouzelný svět bakterií

Šimková, Halina; Lhotský, Josef
Kouzelný svět bakterií

recenze dětská

V poslední době se s knihami o obyvatelích mikrosvěta tak trochu roztrhl pytel. Ta nejnovější, která navíc vzešla z pera českých autorů, se však s ostatními tematicky příliš nepřekrývá, ba naopak, originálně je doplňuje. Přesto se nevyvarovala některých tvůrčích pochybení, jež její kvalitu poněkud srážejí.

Neviditelní vládci světa
Halina Šimková
, Josef Lhotský: Kouzelný svět bakterií. Ilustr. Barbara Gyönyör, CPress, 2021, 160 s.

Pouště, moře, lesy, termální prameny, mraky, vrcholky hor, antarktická jezera, zemské hlubiny i lidské útroby. Na Zemi v podstatě nenajdeme místo, kam by alespoň ve své nejjednodušší bakteriální podobě nepronikl život. Bakterie jsou zkrátka všude a dominance si užívají už přes tři miliardy let. Nejenže měly zásadní podíl na utváření podmínek, jež na naší planetě panují, ale sehrály i zásadní roli při vzniku složitějších buněk, jež nakonec daly vzniknout mnohobuněčným organismům, tedy i nám, lidem. Bez bakterií by život na Zemi nikdy nevypadal tak, jak ho známe. Bakterie jsou navíc mnohem zajímavější, než se na první pohled může zdát (už jen proto, že prostým okem je zpravidla nevidíme), a zdaleka se nejedná jen o nepříjemné původce různých nemocí, jak jsou občas vnímány. Zlepšit reputaci bakterií a seznámit s jejich významem širší, především mladší čtenářskou veřejnost se hravou knížkou Kouzelný svět bakterií pokusili genetička Halina Šimková a evoluční biolog Josef Lhotský, který je autorem desítek popularizačních článků (zejména pro časopis Vesmír) i několika knih, kupříkladu odborného Úvodu do studia symbiotických interakcí mikroorganismů (Academia, 2015) nebo humorného románu Sen noci darwinovské (Universum, 2016), v němž čtenáře seznamuje s životem Charlese Darwina a evoluční teorií. Barbara Gyönyör pak knihu doprovodila sympatickými, až pohádkovými ilustracemi.

Co je na bakteriích tak fantastického? Autoři k této, podle nich jednoduché otázce přistupují opravdu poctivě, a ještě než se vydají ji zodpovědět (krátká odpověď zní „všechno!“), v úvodních kapitolkách velmi stručně představí například teorie vzniku života, vysvětlí základní rozdíly mezi živým a neživým a zamyslí se nad tím, kde a kdy se na Zemi objevily první buňky, čímž dalšímu vyprávění poskytují náležitý kontext. Ten dále dotváří objasnění odlišností mezi jednoduchými bakteriálními buňkami (jazykem knihy řečeno Prvíky) a složitějšími buňkami eukaryotickými (Pravíky), snové představení fenoménu evoluce nebo historická vsuvka o objevu mikroskopu, bez nějž by lidem svět bakterií zůstal navždy skrytý a tato kniha by stejně jako mnoho dalších nikdy nevznikla.

Kdyby měl člověk popsat, jak taková bakterie vlastně vypadá, pravděpodobně by si představil jednoduchou, co do tvaru nezajímavou a patrně víceméně bezbarvou kuličku, o níž se toho moc říct nedá. Kouzelný svět bakterií ale záhy ukáže, že jen máloco je dál od pravdy. Bakterie sice mohou mít kulovitý tvar, známe však i takové, jejichž buňky připomínají tyčinky, řetízky, kudrlinky, čtverečky, a dokonce hvězdičky. Stejná rozmanitost je navíc i v barevnosti, neboť existují bakterie červené, žluté i zelené. Řada bakterií také produkuje světlo (bioluminiscence), čehož občas využívají živočichové zdržující se hluboko v tmavých oceánech, kteří si svítící bakterie chovají ve specializovaných orgánech a jejich záři uplatňují při signalizaci. Pletl by se i ten, kdo by si myslel, že bakterie jsou pasivně vydány napospas okolí. Některé se totiž pomocí bičíků či něčeho na způsob tryskového pohonu mohou aktivně pohybovat.

Na bakteriích toho ale stojí za pozornost mnohem víc. Třeba jejich potravní všestrannost, čehož opět využívají někteří živočichové, například krávy, kterým bakterie pomáhají s trávením celulózy. A vlastně i my, například v čističkách odpadních vod či v potravinářství při výrobě octa nebo jogurtů (a velké množství prospěšných bakterii máme i ve střevech a na jiných místech těla). Rostlinám zase specializované bakterie pomáhají s fixací vzdušného dusíku. Jak bylo zmíněno výše, bakterie sehrály zásadní úlohu i v evoluci pozemského života, poněvadž daly vzniknout přinejmenším dvěma veledůležitým organelám eukaryotických buněk: mitochondriím a chloroplastům. Ačkoli se autoři snaží napravit pověst bakterií jako původců různých nepříjemných nemocí, nestrkají hlavu do písku a nakonec si samozřejmě posvítí i na ty „zlé“, například původce moru, který má během několika staletí na svědomí desítky milionů životů.

Stručný nástin obsahu ukazuje, že kniha s bakteriemi čtenáře seznamuje opravdu zevrubně, nemluvě o několika zajímavých historických vsuvkách přibližujících záhadu světélkujících pahýlů, krvácející chléb nebo počátky boje lékařů s bakteriálními infekcemi. Vzhledem k šíři probíraných témat i rozsahu knížky, která má přes sto padesát stran, přičemž textová část i přes velké množství ilustrací nad tou obrazovou dominuje, by se dalo odhadnout, že cílovým čtenářem budou pravděpodobně žáci druhého stupně základních škol. Jazyk tomu ale příliš neodpovídá. Autoři zahodili akademickou suchopárnost a k textu přistoupili s maximální hravostí (což není nic špatného). Nebojí se hojného využívání citoslovcí (fuj, brrr, jejda, jujky, ach jo, ohó) či zdrobnělin a obecně ani celkem intenzivní komunikace s čtenářem, mnohdy oslovovaným spojením „[milé] děti“ a podobně. Použitý jazyk tedy, zdá se, cílí spíše na žáky prvních či druhých tříd základních škol, což koneckonců koresponduje i s věkovou hranicí stanovenou nakladatelem, který Kouzelný svět bakterií doporučuje pro děti od šesti let.

Dostáváme se tím do trochu svízelné situace. Takto malým dětem toho totiž kniha řekne jen málo, neboť je s největší pravděpodobností nebude zajímat, kdo objevil mikroskop, co je mycetocyt, proč dělíme bakterie na grampozitivní a gramnegativní, co je to buněčná teorie, proč mají buňky buněčnou stěnu, jak vznikly mitochondrie, co je to luciferin, jak probíhá fotosyntéza, co je to entropie a tak dále. Nehledě na to, že děti budou hned od prvních stran zasypávány poměrně velkým množstvím textu, pojmů, názvů a neznámých slov, což nelze napravit pouze tím, že s nimi budeme mluvit pomocí zdrobnělin a „husťáckých“ nespisových výrazů. Navíc nejde o jednostranný problém. Pokud se do knihy začte žák druhého stupně, raný puberťák, který přece jen už nějaké znalosti a životní zkušenosti má (nebo je o tom alespoň přesvědčen), patrně se mu nebude příliš líbit, když s ním budeme z pozice autority rozmlouvat jako s „dítětem“, respektive neználkem, kterému je potřeba všechno patřičně dovysvětlit a každou složitější věc náležitě pocukrovat, aby se nepolekal a nešel si hrát na písek.

Ani tím však problém s přijetím Kouzelného světa bakterií u mladších a dost možná i starších čtenářů nekončí. Autoři hned na začátku vysvětlují, že při psaní populární dětské knihy o bakteriích je potřeba se vypořádat s jednou důležitou věcí, a to jsou latinské názvy. Bakterie mají tu smůlu, že na rozdíl od většiny běžných savců, ptáků, plazů, obojživelníků, ryb, bezobratlých živočichů i rostlin nemají české názvy. Autoři to vyřešili celkem vtipně, a to tak, že všem bakteriím vymysleli česká, snadněji zapamatovatelná jména. Narazíme zde tak na Mléčivky (Lactobacillus), Kořenušky (Rhizobia), Jerzinky (Yersinia), Půdníčky (Agrobacterium), Řetězouny (Streptococcus) a desítky dalších podivuhodně znějících jmen. Názvy jsou to obvykle humorné a odpovídají překladu latinského pojmenování či různým vlastnostem konkrétního organismu (je však otázka, nakolik humorné to je bez porozumění latinskému názvu nebo znalosti vlastností konkrétní bakterie). Trochu problematické ale je, že toto hravé počešťování se nedotklo jen konkrétních druhů, nýbrž i širších skupin, či dokonce jmen badatelů. V druhém případě se tak z Carla Woeseho stává Karel Oves, z Roberta Hookea Bertík Háček, Luise Pasteura Ludvík Pastyřík a Alexandera Fleminga Saša Vlámský. V závorce je sice vždy uvedeno původní jméno, nicméně používání počeštěných verzí působí zbytečně a zvlášť matoucí bude zřejmě pro čtenáře, kteří se se jmény těchto badatelů setkávají poprvé. Co se týče přejmenovávání širších skupin, vedle bakterií (nazývaných občas mile bacouši nebo bakterky, což je ještě vtipné) je patrně nejproblematičtější přejmenování prokaryot na Prvíky, mezi něž by vedle bakterií měla patřit i archea (v knize Prastařinky), a eukaryot na Pravíky (mají pravé jádro). Čtenáři, který rozdělení organismů na prokaryota a eukaryota dosud neznal, patrně Prvíci a Pravíci příliš nepomohou a pro toho, kdo rozdělení zná, to bude neúčelné, nebo dokonce kontraproduktivní. Autoři tímto dobře míněným přejmenováváním už tak složitý text v podstatě zašifrovali a čtenáři si místo jednoho názvu musí pamatovat hned dva a ještě dávat pozor, zda je zrovna řeč o Prvících nebo Pravících.

Kouzelný svět bakterií je bezpochyby ambiciózní, na českém trhu poměrně unikátní počin a jeho autoři jsou skvělými odborníky, o čemž svědčí obrovské množství často i nepříliš známých zajímavostí ze života bakterií, které se jim do knihy podařilo vměstnat. Během její přípravy se jim ale stalo to, co se popularizátorům vědy stává nezřídka, důkladně se nezamysleli nad tím, kdo je cílovým čtenářem. Vznikla tak kniha, která jazykem cílí spíše na sedmi- až desetileté děti, nicméně obsahem bude poutavější spíše pro ty o pár let starší. Je však otázkou, zda si k ní cestu nakonec najdou, respektive jestli si k ní najdou cestu v takovém počtu, jak by si zasloužila a jak by si autoři nepochybně přáli.

 

Na podobné téma:
Karsten Brensing
, Katrin Linke: Tajuplný svět virů a bakterií
Philip Bunting: Haló, tady mikrobi!

 

© Pavel Pecháček

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 27 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 630x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce