Představovat dramatičku a scénáristku Danielu Fischerovou (nar. 1948) také jako autorku knih pro děti by bylo nemístné faux pas. Svou jazykovou hravostí a inteligentním humorem si říká o přízeň již minimálně druhé čtenářské generace. Co se sama stala babičkou, posílá nové knihy do světa v poměrně dynamickém tempu. Jen v nakladatelství Meander vydala od roku 2003 deset titulů pro děti, letos hned dva: pro starší, už školní děti je to vyprávění z pravěku nazvané Strakaté uši a sušení padouši, pro nejmenší pak pohádkový příběh Pták Noh a ptáček Nožička. Kromě náhodné shody v roce vydání oba tituly spojuje tematická blízkost, totiž oheň, který je v prvém případě dobrým pánem (co se asi stane, když ho padouši lidem ukradnou?), zatímco v druhém případě zlým sluhou (koho zajímá, jak vyzrát na ohňového mužíčka?).

Nakladatelství na zadní obálce knihy, jež na první pohled upoutá především výraznými ilustracemi Jakuba Kouřila (nar. 1987), avizuje od Daniely Fischerové celou sérii pohádkových příběhů pro nejmenší – a budou-li podobně nápadité, vtipné a zároveň literárně poučené a pro čtenáře poučné čili v dobrém slova smyslu „trendy“, máme se na co těšit.

Protagonisty kratičkého pohádkového příběhu o vítězství dobra nad zlem představuje už titul a obálka: dva ptáci, malý Nožička (cosi jako okřídlený citrón s nožkami v červených nadkolenkách) a velký Noh (druhově indiferentní zelený nohatý tvor s modravým zobanem), letí nad lesy, malý filuta usazený velkému ochránci na zádech. Hned v podtitulu je zmíněn také „ohňový mužíček Pinďula Panďula“. Třebaže ho ilustrace uvnitř knihy zpodobňují jako evidentního záporáka se zákeřným pohledem – nahánějícího strach, sotva sundá z hlavy vysoký zelený cylindr, pod nímž drží své ohňové vlasy – už jeho legrační jméno napovídá, jak to s ním asi dopadne a že ptáčci mají pro strach uděláno. Přitom to v jednu chvíli bude docela napínavé!

Pták Noh je připomínkou bájného tvora ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska, konkrétně z pověsti o Bruncvíkovi, ohňoví mužíčci jsou zase známí z nejedné městské legendy. Fischerová však nic takového v textu nepřiznává, naopak si s vypůjčeným inventářem laškovně pohrává – Nožička místo epilogu v komiksové bublině ještě poučuje: „Víte, že pták Noh se původně jmenoval Xrkatlpfl, ale nikdo to neuměl vyslovit, ani on sám? Požádal o změnu jména a dostal návrhy Houbelibum, Ťumpf a Jimpudáksl. Vybral si to třetí a úředně se dnes jmenuje Jimpudáksl Jimpudáksl Linné. Pták Noh je pouhá přezdívka.“ Stejně suverénně Fischerová vplétá do svého příběhu i lidové hádanky, které mají ptáci uhodnout, aby se zachránili před úskoky ohňového mužíčka. Malé děti tato hravost přirozeně baví, samy chtějí hádanky rozlousknout a ta poslední je možná zaskočí.

Respekt k cílové skupině odráží i grafické zpracování knihy: větší plochu zaujímají ilustrace, množství textu je skromné; vypravěčský part vysázený obvyklým způsobem se střídá s komiksovými bublinami, které rámují všechny dialogy. Věty volí autorka krátké, občas si zarýmuje nebo zařadí zvukomalebné slovo. Nehrozí tak, že by kniha malé neposedy zahltila textem či jinak nudila, typografii navíc oživují také četná citoslovce, která si třeba díky velkým písmenům i ti nejmenší časem zvládnou vyslabikovat sami. S expresivitou hravého textu skvěle korespondují Kouřilovy legrační ilustrace, nápadně barevné, hyperbolické. Filmový režisér a animátor, jehož doménou stále zůstává film, nebyl ke spolupráci s Danielou Fischerovou přizván poprvé, podílel se také na výtvarném doprovodu knihy Ochechule s ukulele (2018), rýmovaného leporela Plác! Tác! Bác! (2019) či příběhu o Vúdúlínkovi (2020).