iLiGlosa: Co z našich knihoven zmizelo

iLiGlosa
Co z našich knihoven zmizelo

aktualita kultura

Představovaly nezbytné pomocníky, které měl doma snad každý. Časy se ale mění a určité knihy nenápadně zmizely nejen z domácích knihoven, ale i ze slovní zásoby nastupující generace.

Co z našich knihoven zmizelo

Vzpomínáte na předpovědi staré zhruba deset let, podle nichž měly elektronické knihy postupně ovládnout knižní trh a tištěné knihy odsunout do role jakýchsi luxusních dárkových edic? Letmý pohled do výloh knihkupectví prozrazuje, že se tato vize nenaplnila, a je otázkou, zda se vůbec někdy naplní (další otázkou je, zda to je dobře, nebo špatně, ale to by bylo téma na jiný článek). Nicméně, pokud bychom porovnali produkci tištěných knih před nějakými deseti dvaceti lety a dnes, zjistíme, že určité knihy z trhu zcela vymizely, byť spíše kvůli rozmachu internetu než vinou elektronických knih.

Kdo si ještě vzpomene na Zlaté stránky? Tlustý telefonní seznam, kde bylo možné dohledat soukromé osoby i nejrůznější podniky podle oborů činnosti, hrál ještě na přelomu století důležitou roli a nalezli bychom jej snad v každé domácnosti. Vydavatelé čelili tlaku internetu poměrně dlouhou dobu, ale někdy v roce 2014 či 2015 boj definitivně vzdali a tím poslali do dějin i zábavu mnoha školních dítek: za deštivých odpolední vyhledávat nezvykle či komicky znějící jména nebo zjišťovat, kolik mají jejich spolužáci v okrese jmenovců. V dnešní době, kdy se z kouzelné zkratky GDPR téměř stalo zlaté tele, si lze něco podobného jen těžko představit. I ve webové verzi kdysi nepostradatelné součásti každé domácí knihovničky dnes nalezneme už jen kontakty na firmy a řemeslníky.

Ještě dříve prohrály svůj boj všeobecné encyklopedie. Snad posledním výkřikem české a dříve československé encyklopedistiky byla na přelomu století v Odeonu vydaná desetisvazková hnědá Všeobecná encyklopedie UNIVERSUM (dva roky po vydání posledního dílu následovaná ještě jednosvazkovou „aktualizovanou“ verzí). Ta zaujala v domácích knihovnách místo, které bylo dříve vyhrazeno legendární tmavě zelené Malé československé encyklopedii, ještě předtím světlému Ilustrovanému encyklopedickému slovníku a v dobách velmi dávných Ottově slovníku naučnému. Nelze popřít, že v nich byla řada hesel, jejichž využitelnost byla diskutabilní už v době vydání – jména stovek levicových politiků ze zemí třetího světa opravdu tenkrát i dnes potřeboval jen málokdo. Zároveň v souladu s dobou řada poměrně klíčových hesel chyběla – schválně si v Malé československé encyklopedii zkuste najít heslo „Trockij“. Přesto se jednalo o nepopiratelně užitečnou domácí pomůcku, a to ještě dlouho po roce 1989.

Rozmach internetu znamenal smrtelnou ránu také pro tištěné jízdní řády. Přestože ono známé Burianovo „Jízdní řád máme, ale v tom se nevyznáme“ nejspíše přesně vystihlo schopnost většinové populace orientovat se v nepřehledných tabulkách plných prapodivných značek, z nichž snad jen ono známé X tvořené dvěma kladivy se dostalo do obecného povědomí, našly se každoročně desetitisíce nadšených turistů, pro které jízdní řád představoval neodmyslitelnou součást domácí knihovny. Jenže postupem času bylo stále snadnější vyhledat si spojení přes internet, ten navíc uměl kombinovat spojení vlakem i autobusem a rovněž zohlednit alespoň ty déle trvající výluky, což tištěný jízdní řád z pochopitelných důvodů nedokázal. Z veřejně dostupné publikace se posléze stal interní materiál dopravců a správců infrastruktury, až nakonec nabral čistě elektronickou podobu. Jak ale ukázal nedávný pokus jednoho soukromého nakladatele, mezi milovníky železnic zájem o tištěný jízdní řád i nadále přetrvává (dokonce takový, že se na autora těchto řádků nedostalo!).

A byť se mnou jistě nebude řada překladatelů souhlasit, z domácích knihoven houfně zmizely rovněž jazykové slovníky. Prosté překladové i cizojazyčné výkladové jsou opět k dispozici na internetu a využívají je nejen běžní smrtelníci, ale ve stále větší míře i profesionální překladatelé, zejména ti z mladší generace. Snad jen odborné jazykové, případně překladové slovníky do malých jazyků si ještě drží svou pozici na trhu s tištěnými knihami (v relativním poměru k celkovému obratu ovšem tradičně slabou), většinová společnost ale dávno přešla do online světa (už někdy v roce 2004 se jeden spolužák na gymnáziu přiznal, že dohledávat slova podle abecedního pořadí mu přijde zbytečně náročné, když požadované heslo stačí zadat do okénka online překladače).

Prognózy, že se blíží doba, kdy děti budou na návštěvě u prarodičů s úžasem hledět na tištěnou knihu a ptát se, co to vůbec je, se tedy nejspíše ještě dlouho nenaplní. Pokud ale před svými mladými potomky vyjádříte nelibost nad tím, že je učitelé nutí učit se telefonní seznam pojmů, jmen a dat, nebo se pokusíte jejich bol nad rozchodem s první láskou těšit slovy, že život nemá jízdní řád, nedivte se, pokud na vás budou hledět nechápavě.

 

© Martin Liška

Diskuse

Vložil: ijcro, 01.12.2021 22:21
iLiGlosa: Co z našich knihoven zmizelo
Doba je sice rychlá, ale ve všeobecné inflaci textů i informací je on-line tržiště nazývané internet spíš jen hromada šrotu s různě nastavenou dobou použitelnosti v jednotkách dočasnosti, ze které vyvrhují prohlížeče po svém relevantní informace podle případného business potenciálu. Dovolím se zastavit... u všeobjímající zkratky GDPR, v článku letmo zmíněné. Nová pravidla nastavila své jednotky dočasnosti a omezila údaje ve jménu vyššího cíle ochrany osobnosti. Super! Samozřejmě, že každý má právo na soukromí, právo být zapomenut a vymazán ze všech životů, ale na druhou stranu to stěžuje nebo přímo znemožňuje po určitém časovém odstupu někoho on-line najít. Zlaté stránky nebyly sice nic moc, ale dalo se podle nich najít telefonní číslo na někoho známého dle jména nebo alespoň adresy, a pak mu rovnou zavolat a přeptat se, jestli je to opravdu on. Dnes to tak nefunguje. Nebo to umí jen NSA. Po zavedení GDPR zmizely identifikátory na fyzické osoby a to i u podnikatelských subjektů, třeba rodná čísla nebo věk. Pokud web firmy.cz vyplivne dvacet Nováků podnikatelů z Brna, tak stejně vím kulový, jestli jeden z nich je strejda Novák, kterému zrovna minulý týden bylo šedesát, ale dodnes stále zdatně podniká. Nepomůže mi ani ARES, jelikož zrovna věk tam není a rodné číslo z DIČ bylo odstraněno. Ve žhavé současnosti zlaté stránky supluje ministerstvo vnitra. Za tučný poplatek najde kohokoliv, pokud je v dosahu, pokud žije a pokud má zájem odpovědět. Což je zvláštní, zemřelí už GDPR nepodléhají, ale rovněž se o nich nedá nic zjistit. Na hřbitovech už není na náhrobcích skoro nic, jen „Rodina X“ a „Rodina Y“ a sem tam nějaké to „Vzpomínáme“. To, že předloni zemřel můj spolužák a kamarád, jsem se dozvěděl až z nějaké rubriky vzpomínek Píseckých novin. Jo, pár let jsme se neviděli, to je pravda, on se dost stěhoval… Ani nevím, kde má hrob… Proč to zmiňuji? Sám jsem po pětatřiceti létech hledal spolubojovníky ze základní vojenské služby. Po takové době a dle zákonů statistiky by minimálně třetina už neměla být mezi námi. Možná. V té době maily nebyly. Telefon měl málokdo a to bylo ještě před přečíslováním. O mobilech jak cihla se dalo číst jen ve sci-fi a možná se nějaký blýsknul v nějakém špionážním filmu. Zkusil jsem dohledávat podle původních adres. Všechny dopisy se vrátily. Tak jsem to zkusil po novu… Ouha! On-line prostor je roztříštěn mezi spoustu sociálně inženýrských sítí, našel jsem tam tři lidi z cca devadesáti. Je to dost nebo málo? Je to tristní situace. Možná někteří už ani nechtějí být vidět a přejí si anonymitu udržet co nejdéle. Navždy. Nebo je to prostě nemožný úkol hodný influencerského exhibicionisty. Případně námět pro reality show nějaké známé tváře z televize Nova. Kdo ví?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1245x

Inzerce