Český pokus o velkou sci-fi
Kaločai, Robert; Petrus, Michael: Nanits Chronicles

Český pokus o velkou sci-fi

Ambiciózní komiksový projekt se po letech konečně dočkal knižního vydání. Vyhlíží efektně, nicméně navzdory úctyhodnému rozsahu jde zatím pouze o úvod do promyšleného sci-fi světa.

Podle doslovu v knize dostal v roce 2006 plzeňský filmař a fanoušek filmových sci-fi Robert Kaločai (nar. 1974) nápad na velkou sci-fi. A protože dosavadní české pokusy o sci-fi a fantasy žánr končily obvykle fiaskem, rozhodl se neriskovat a látku zpracovat v médiu, které má tomu filmovému blízko – v komiksu. Ke spolupráci přizval o dekádu mladšího kreslíře Michaela Petruse (nar. 1986) a společně začali rozpracovávat koncept pozemského světa ve vzdálené budoucnosti, kdy má lidstvo za sebou smrtící epidemii i lék, který ji zarazil.

Hybrid mezi komiksem a filmem
Pro realizaci látky si vymysleli neobvyklou elektronickou formu: založili webovou stránku nanitscomics.com, kde začali zveřejňovat komiksy oživené drobnými animacemi, hudbou a zvuky. Hybrid mezi komiksem a animovaným filmem dosáhl jistého věhlasu a zajistil svým autorům spolupráci s tvůrci po celém světě, výraznější průlom se mu nicméně nepovedl a poté, co v roce 2020 investoři přestali posílat peníze, museli oba zakladatelé provoz stránky zastavit. Příběh možná progresivního, možná od počátku marného pokusu (dominantním nosičem komiksových příběhů přece jenom dodnes zůstává papír) má nicméně svým způsobem happy end: loni v červnu vyšla rozsáhlá komiksová kniha Nanits Chronicles, v níž Kaločai s Petrusem jednak shromáždili již online publikované části rozvětveného příběhu o nemoci Flua a léku Nanits, jednak je doplnili nově nakreslenými částmi. Ke spolupráci přizvali mezinárodní tým kreslířů, několik scenáristů a výsledkem je impozantně působící, byť poměrně konvenční publikace o čtyřech stech stranách, vytištěná na lesklém křídovém papíře v pevné vazbě. Zároveň existuje i e-kniha, což je u komiksů v Česku zcela výjimečné, ale zrovna zde to dává smysl, zvláště pokud v elektronické verzi zůstaly i zmíněné animované prvky.

Většina domácích časopisů zaměřených na sci-fi a fantasy vydání Nanits Chronicles záhy oslavila pochvalnými recenzemi a je to vlastně v pořádku: už jen samotný fakt, že dvojice českých tvůrců dokázala ke spolupráci přizvat tvůrce zahraniční, je v Česku unikát – obvykle se domácí kreslíři podílejí na zakázkách do „komiksově vyspělejších“ (protože bohatších na finance i na čtenáře) zemí. Ani sci-fi žánr není v posledních letech u českých tvůrců zrovna v oblibě, jakkoliv zejména v 70. a 80. letech minulého století patřil k nejoblíbenějším (Pavouk Nephila, Vzpoura mozků, Pod paprsky Zářícího). Jako producenti tedy Kaločai s Petrusem odvedli skvělou práci.

Nosný nápad aktualizovala pandemie
S hodnocením samotného svazku Nanits Chronicles už to však tak jednoduché není. I proto, že navzdory značnému rozsahu kniha vlastně jen otevírá tři příběhy z různých časových rovin a žádný z nich uspokojivě nezakončuje. Působí jako první části, nebo dokonce jen první kapitoly rozsáhlejšího provázaného celku. Teprve případná pokračování ukážou, jestli mají Kaločai s Petrusem (a jejich scenáristé Viktor Šauer, Petr SmazalFrantišek Kašpar) vše tak dobře promyšlené, jak slibují otevřené závěry všech tří linií.

Zároveň je nutné dodat, že všechny tři příběhy se pohybují v mantinelech konvenční sci-fi, tedy uprostřed filmových, komiksových či videoherních odvozenin kdysi novátorských sci-fi románů (namátkou od autorů jako Philip K. Dick, William Gibson nebo Neal Stephenson). Relativně nosný je výchozí nápad: v roce 2045 napadne lidi nová virová choroba Flua, na niž nefungují žádné známé léky. V průběhu deseti let si vyžádá miliardy obětí a WHO dokonce vydá varovnou zprávu, že lidstvo na planetě do třiceti let vyhyne (mezitím naštěstí lidé osídlili také Mars). V roce 2056 nicméně čínská firma NFO přichází se sloučeninou Nanits, která nejenže dokáže pandemii zastavit, ale má i jiné užitečné vlastnosti. Firma NFO díky volné distribuci základní složky a následnému prodeji doplňkových modifikací Nanits rychle zbohatne, vyvíjí další a další zdokonalení a postupně se z ní stává nejmocnější subjekt na planetě. V roce 2177, kdy začíná první příběh svazku, už je lidstvo na Nanits v podstatě závislé a světový kongres má projednat návrh NFO na takzvanou Kolébku života, tedy dávku Nanits pro každého novorozence spojenou se softwarovým balíčkem lékaře a učitele do 4 let. Zkušenější čtenáři tuší, že za fasádou boje proti chorobám se rodí nový druh totalitního režimu. Dodejme ještě, že koncept vznikl dávno před příchodem pandemie covidu – přičemž tato nečekaná aktualizace může být pro Nanits Chronicles výhodou i problémem.

Třetí příběh pokulhává
Příběhy, které jsou do tohoto prostředí usazeny, bohužel ničím příliš nevyčnívají: různé varianty téhož jsme už viděli, četli nebo hráli. Jednotlivé části nemají názvy, pouze letopočty – první se odehrává ve zmíněném roce 2177, pak se vše vrací do apokalyptického roku 2056 (příběh je označen jako Intermezzo) a poslední část je zasazena do roku 2225. Skoky v čase a prostředí autorům umožňují žánrový rozptyl, takže první příběh je sci-fi, druhý autoři označují jako „postapo western“ a třetí lze popsat jako akční thriller inspirovaný detektivkami drsné školy. První příběh představuje hlavní hrdinku předpokládané ságy a je nakreslený s bravurou, kterou od realisticky pojatého stylu očekáváme. Kreslíři Felipe ArciniegasBrian Terrero jsou jistí v kresbách figur, snaží se o nekonformní, dynamické panelování a příběh má tempo i napětí. Snad jen v závěru musíme nějak strávit, že se vyvíjí obvyklým směrem – ke vzpouře statečných rebelů proti všemocné diktatuře. A také že hlavní hrdinka je mladá sexbomba, která v sobě objeví nečekané bojové schopnosti, a ostatní postavy jsou podobně přímočaře pohledné. Kresba (Gabriel Ibarra Nuňez) následujícího příběhu Intermezzo z pouště Nového Mexika plné zkrachovalých existencí je o poznání syrovější, barevně temnější (byť prosluněné krajině Nového Mexika to zrovna neodpovídá) a obecně pochmurnější. Pojetí odpovídá příběhu, kde nevinné a kladné postavy rychle umírají a kde zůstávají jen ti silnější, kteří mají špinavější (nebo žádné) svědomí. Opět jde o modelový příběh o pomstě s minimálně jednou zajímavě profilovanou postavou, která by si zasloužila nějaký nečekaný vývoj. Až na některé drobné chyby (v jednom okně padouchovi schází výrazná jizva v obličeji) příběhu ale není co vytknout.

Naopak poslední část působí oproti těm přechozím jako selhání. Když už mu odpustíme nepříliš jistou kresbu, protože Puste občas nezvládne fyziognomii, zůstává málo vynalézavý a samolibou akcí přehlcený „béčkový“ děj s neprůstřelným hrdinou v hlavní roli. Proti tomu se spiknou padouši s policií, ale on nejenže unikne, ale ještě si to s většinou z nich vyřídí. V předchozích příbězích také došlo na přepálenou akci, ale oproti ději z roku 2225 jsou to civilní realistické scény. Autoři sice dokážou napodobit chlapácký styl vyprávění Franka Millera nebo BrubakeraPhillipsem, ale jednotlivé scény bitek a přestřelek jsou klukovsky naivní, nepravděpodobné výstavbou i provedením a rádoby černohumorné a morbidní obrazové vtípky jako by vypadly z nějakého amatérského fanzinu.

Dosavadní recenze psaly o světové úrovni Nanits Chronicles. V případě prvních dvou příběhů to možná platí, ale jejich úroveň nepřekračuje zahraniční průměr. Jak známo, umělci z nezajímavých zemí, jako je Česko, se ve světě prosadí obvykle jen díky výrazným originálním konceptům. Kaločai s Petrusem možná ten koncept i mají. Ale také by potřebovali, aby jej někdo dokázal zajímavěji a invenčněji vyprávět.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Robert Kaločai, Michael Petrus a kol.: Nanits Chronicles. Epocha, Praha, 2021, 400 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse