Vigan, Delphine de: Děti nade vše

Vigan, Delphine de
Děti nade vše

recenze beletrie zahraniční

Influenceři, youtubeři, zbožňovaní i nenávidění. Vydělávají si tak, že nechávají fanoušky vstoupit do svého soukromého života a při tom jim podsouvají reklamu. Ale co když se něčemu takovému věnují děti? Francouzská spisovatelka Delphine de Vigan se tomuto jevu snaží porozumět.

Mrazivá realita dětských youtuberů
Delphine de Vigan
: Děti nade vše. Přel. Alexandra Pflimpflová, EM/Odeon, Praha, 2021, 320 s.

Nejnovější román Delphine de Vigan Děti nade vše je četba, ze které mrazí. A mráz běhající po zádech ještě zesílí, pokud o tématu dětských youtuberů a instagramových influencerů čtenář nic neví a rozhodne se během čtení nebo po zaklapnutí knihy vypátrat k němu něco více. Protože i tento příběh, stejně jako jedna z předchozích autorčiných knih, by mohl nést podtitul „dle skutečné události“. Zpočátku se nám to sice vše zdá neskutečné a přehnané, později ale zjistíme, a při prohledání internetu si i potvrdíme, že právě taková je skutečnost. A jestliže netušíme, že něco takového existuje, jsme pozadu, nejdeme s dobou, nejsme s realitou v kontaktu.

Nejdříve to vypadá, že se román bude věnovat zcela odlišným osudům dvou žen, Clary a Mélanie, s nimiž se setkáváme v době jejich dětství, kdy rodinné prostředí a výchova předurčí jejich další životní směřování. Z první se stane proceduristka – policistka, která ručí za soudržnost a bezchybnost policejního spisu předkládaného soudci nebo prokurátorovi – a ze druhé matka v domácnosti, která zaplňuje životní prázdnotu sledováním obsahu a komunikace na sociálních sítích. Netrvá to dlouho a Mélanie, dozajista ovlivněná svou celoživotní fascinací televizní reality show, postne na svůj facebookový profil první video, v němž vystupuje její rozkošná (alespoň dle Mélaniina názoru) dcera. Roztomilost dítěte jí přinese záplavu lajků a nadšených komentářů, jejichž počet se s dalšími videy zvyšuje, a tak se zrodí základy úspěšného youtuberského kanálu i instagramového účtu Happy Récré, jehož hlavními protagonisty jsou Mélaniiny děti.

Příběh se pak od životů Clary a Mélanie stáčí k otázce, kam až může zajít vystavování soukromého života a zejména dětí na internetu, co vše to obnáší a kolik „práce“ do toho musí rodiče a hlavně děti investovat. Mélaniiny děti totiž pro udržení přízně fanoušků každý týden natáčejí dvě až tři videa, v nichž nadšeně rozbalují dárky, plní různé úkoly, v rámci připitomělých soutěží do sebe cpou nezdravé jídlo a podobně. Denně jim chodí domů balíčky s novými výrobky, propagují různé značky, setkávají se s fanoušky, rozdávají podpisy, dělají reklamu zábavním parkům. A to vše jim vydělává spoustu peněz. Jejich kanál na YouTube má miliony sledujících, kteří se vrhají na každý nový příspěvek. I když jsou díky smlouvám se značkami jejich dětské pokoje zavalené hračkami, oblečením, hrami a výtvarnými potřebami, i když mají všeho až nad hlavu, taková sledovanost není zadarmo. Je třeba neustále pravidelně a inovativně natáčet nový obsah, jehož jsou děti protagonisty, aby fanoušci neodešli jinam a aby firmy dál posílaly peníze za reklamu.

To samozřejmě vyvolává mnoho otázek. Jednoho dne Mélaniina dcera beze stopy zmizí, případu se chopí policie, jejíž součástí je i Clara, a čtenáře s postupným odkrýváním detailů života rodiny začne třeba napadat, zda mají děti vůbec šanci na normální život, možnost si odpočinout a rozhodnout se, zda budou natáčet, či ne. I v samotném příběhu se ozývají hlasy odpůrců takového vystavování dětí na internetu, kteří odsuzují četnost sdílených videí. Další otázka, která se neodbytně hlásí o slovo, zní, zda je něco takového vůbec možné. Kde vzala autorka inspiraci? Přehání, nebo jen popisuje realitu? Jak k tomu poznamená jeden z vyšetřovatelů: „To se musí vídět, aby tomu člověk uvěřil.“ (s. 164) Tak tedy: ano, taková je realita. K nejbohatším youtuberům současnosti patří desetiletý americký chlapec Ryan Kaji se svou rodinou. Jejich kanál má přes 30 milionů odběratelů. Při troše pátrání zjistíme, že rozhodně není sám. Kanálů sledujících život roztomilých dětí existuje mnoho. Například Madison a Kyler Fisherovi z USA vedou úspěšný rodinný kanál (přes 4 miliony odběratelů), který začínal na videích jejich dvojčat. Nyní pětileté holčičky dostaly ve třech letech vlastní kanál na YouTube, jejich mladší sestra stihla v pouhých čtyřech měsících života nasbírat na Instagramu přes půl milionu sledujících. Rodina čeká dalšího potomka, kterého vlastní profil také jistě nemine. Vzhledem k tomu, že na YouTube ani na Instagramu není možné si založit účet, pokud uživateli ještě nebylo třináct let, řídí tyto influencerské profily rodiče.

V rozhovoru pro nakladatelství Gallimard, které knihu vydalo, Delphine de Vigan říká, že ji zajímal paradox celého fenoménu: navzdory přehnané míře vystavování dětí a jejich soukromého života na internetu o tom vlastně nikdo moc neví. Tím pádem se ani nikdo nezajímá, jestli to náhodou dětem nezpůsobuje nějakou újmu. Na tyto kanály se totiž dívají primárně zase děti, a vzhledem k tomu, že obsah není v ničem škodlivý, dospělí, tedy ti, kteří by měli děti chránit, o jejich existenci většinou nemají tušení. Přitom jde o obsah nabitý reklamou a navíc je zde už zmíněná diskutabilní pozice samotných dětských představitelů. Jak v rozhovoru uvádí Delphine de Vigan, rodiče mají pocit, že jim patří právo na šíření podoby jejich dětí. To je však omyl. Nejsou majiteli dítěte, ale jeho ochránci. Postava Mélanie o tomto vůbec nepřemýšlí, závislost na lajcích a na obdivu fanoušků ji zcela zaslepila, už bez toho nedovede žít. Zároveň je ale šikovnou manažerkou, která zvládá vystavováním svých dětí vydělávat balík peněz. A především je ženou své doby, neboť sociální sítě, vystavování soukromého života, včetně těch nejintimnějších záležitostí, to vše je přirozenou součástí dneška.

Jaké to všechno bude mít dopady? Zůstane naše realita už navždy taková? Jak miliony fanoušků a život před kamerou ovlivní psychiku dětí? To je další neodbytná otázka, na kterou se Delphine de Vigan pokouší odpovědět, a tak se v poslední čtvrtině knihy ocitáme v roce 2031. Autorka se tím ve svém psaní pouští do dosud neprobádaných končin, jak sama v rozhovoru přiznává, a také trochu na tenký led, protože kdo ví, jak bude náš svět v roce 2031 vypadat? Jaké sociální sítě (ne)budeme používat, jak moc budeme (ne)připojení a sledovaní? Delphine de Vigan se přiklání k pravděpodobnějšímu scénáři, že toho všeho bude spíše více než méně, uživatelé budou moci sledovat své oblíbené internetové hvězdy nonstop a vše bude krásné a pozitivní díky automatickému mazání negativních komentářů. Po už tak dost mrazivé první části ale tyto pasáže hlavně přinášejí ještě mrazivější zobrazení dopadů slávy na psychický stav dětských youtuberů. Pokud si dohledáme postoje rodičů skutečných dnešních dětských influencerů, vždy si přečteme stejné argumenty: není to práce, děti to zbožňují, baví je to, milují své fanoušky. Totéž tvrdí i Mélanie v příběhu Delphine de Vigan, a i když si budeme muset počkat, zda se autorčina hypotéza o roce 2031 potvrdí, mrazí právě z toho, že jakkoli se zdá být první část odehrávající se v současnosti neskutečná, je založená na realitě, a proto není důvod, proč by se nevyplnila i autorčina prognóza do budoucna.

 

Na podobné téma:
Solange Bied-Charreton
: Enjoy

© Anna Žilková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 34 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 875x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce