Goscinny, René; Tabary, Jean: Velký vezír Iznougud

Goscinny, René; Tabary, Jean
Velký vezír Iznougud

recenze komiks

U nás dosud neznámá série nejslavnějšího francouzského scenáristy přináší vynalézavý situační i slovní humor, který funguje i po padesáti letech.

Utrpení neúspěšného intrikána
René Goscinny
, Jean Tabary: Velký vezír Iznougud. Přel. Richard Podaný, Crew, Praha, 2021, 192 s.

Stále ještě existuje mnoho zejména evropských komiksů, které patří ke klasice ve svých zemích, jsou známé i mezinárodně, dodnes se dají číst – a přesto česky ještě nevyšly. Patřila k nim i série Velký vezír Iznougud, jejímž scenáristou je i v Česku velmi oblíbený René Goscinny, autor komiksů o Asterixovi a Lucky Lukovi či povídek o uličníkovi Mikulášovi. Seriál vycházel časopisecky od roku 1963 a největší slávu si získal během publikování v časopise Pilote od roku 1968. Po Goscinnyho náhlé smrti v roce 1977 se kreslíř Tabary zachoval podobně jako jeho kolega Uderzo v případě Asterixe a pokračoval v seriálu sám i jako scenárista.

Těžko soudit, proč si čeští nakladatelé této série dosud nevšímali, nicméně lze bez rozpaků říct, že tragikomické příhody vezíra, jehož hlavním cílem je zbavit se svého vládce, bagdádského kalífa, jsou zábavné dodnes. Značnou roli v tom samozřejmě hraje skutečnost, že jsou umístěny do bezčasí arabského středověku, navíc plného nadpřirozených jevů a bytostí, které si Goscinny půjčuje z arabských pohádek a pověstí. Vše ale posouvá do grotesky a karikatury, takže kalíf v jeho podání je obtloustlý, poživačný a líný moula a nejmenuje se Hárún Ar-Rašíd, ale v českém překladu Hárún Al-Pašíq. Podobně si Goscinny (a s ním český překladatel Richard Podaný) hraje i s dalšími jmény a občas k tomu přidává ještě další nekonvenční slovní humor (třeba se způsoby a časy sloves). I čeští čtenáři už podobné vtípky znají z Asterixe, zde je to jen o něco nápadnější a vynalézavější, protože právě na humoru série staví.

Pravda, převážně na situačním. Každá osmi- až desetistránková epizoda má dosti identický průběh: kalífův vezír Iznougud (i tohle je hříčka z fonetického přepisu anglického Is no good; v originále se vezír jmenuje Iznogoud) se snaží všemi způsoby mírumilovného a prostoduchého kalífa odstranit, souhrou (ne)šťastných náhod a nečekaných okolností mu ale plán nikdy nevyjde a ještě na něj sám nějak krkolomně doplatí. Autoři k jeho intrikám často využívají různé nadpřirozené bytosti či předměty, potkáme tu obry, čaroděje, kyklopy a džiny, Iznougud se svým věrným sluhou Al-Chechtávím se pro odstranění kalífa pokoušejí využít nejrůznější kouzelné lektvary, prokletý diamant, figurku vúdú, či dokonce stroj (přesněji skříň) času. Fantazie tvůrců je bezbřehá, navíc i obehrané rekvizity dokážou využít překvapivým a obvykle mimořádně vtipným způsobem. Scenárista přitom vše dokáže nastrojit tak, že kalíf vůči svému vezírovi nikdy nepojme žádné podezření. Goscinny podobně jako v Asterixovi občas využije analogii s moderní dobou, takže kalíf s Iznougudem jedou k moři na pláž či lyžují. Dojde i na postmoderní kousky: kreslířem, který kvůli chronickému nestíhání uzávěrek sestrojí stroj času, aby se omylem propadl až k Iznougudovi, je samozřejmě Jean Tabary, jak lze snadno dohledat na internetu.

Na díle je znát jeho seriálovost. Vždy to začne i skončí stejně, jde hlavně o eskapády, které se odehrávají mezitím. A pokaždé se začíná, jako by se předtím nic nestalo: nikdy se nedozvíme, jak se Iznougud dostal z vězení, ze spárů obrů, Tatarů či loupežníků, jak se vrátil z minulosti či jak se zpátky proměnil ze všech zakletí v předměty či živočichy od žáby po sviňku. Ncméně když onen opakující se model čteme pokaždé znovu v jednom svazku, nutně se obehraje. Je na to ale snadná pomoc – nehltat jednotlivé epizody příliš rychle najednou.

Stejně jako nezestárly scénáře, funguje i Tabaryho kresba. Je to karikaturní styl charakteristický pro francouzské dětské časopisy té doby, českým čtenářům pochopitelně připomene Uderza. Ale Tabary je ještě o něco dynamičtější a eklektičtější, jeho figury jsou grotesknější, výrazový rejstřík zejména hlavního hrdiny neobyčejně pestrý. Humorné slovní přestřelky podtrhuje veselými barvami a u obálek jednotlivých oddílů si užívá možnosti kreslit zdobnou blízkovýchodní architekturu. Kresbě neubližuje ani zmenšený formát, který s edicí Mistrovská díla evropského komiksu už asi zůstane navěky. Jen starší ročníky (tedy ti, kteří by bývali Iznouguda mohli číst v dětství, jako četli v časopise Sedmička pionýrů příběhy Asterixe) budou mít občas potíže přečíst titěrné a tenké písmo mnohých dialogů.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 48 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 1087x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce