Durante, Ambra: Black Box Blues

Durante, Ambra
Black Box Blues

recenze komiks

Křehký komiks mladé německé autorky tematizuje její boj s úzkostmi a pochybnostmi, s vlastní nejistotou a strachem. Žánrově je někde mezi osobní zpovědí a obrázkovou esejí.

O nekonečném boji s černou kostkou
Ambra Durante
: Black Box Blues. Přel. Tomáš Kafka, Torst, Praha, 2021, 80 s.

Přestože vydávání komiksů už se věnují mnohá česká nakladatelství včetně těch, která se jinak soustředí na náročnou beletrii či odborné knihy, nakladatelství Torst je stále trochu výjimkou. Bylo sice možná prvním nakladatelstvím, které kromě „vysoké“ literatury publikovalo také komiks, ale od té doby uplynulo již pětadvacet let. A nebyl to tehdy ledajaký komiks, ale Pulitzerovou cenou ověnčený Maus Arta Spiegelmana, který se mezitím stal klasikou. Torst připravil několik reedicí, ale jiný komiks v tomto malém elitním nakladatelství už nevyšel. Až loni koncem roku.

Nakladatelství tentokrát nesáhlo po žádném „velkém“ titulu, jako byl tehdy Maus, jistě i proto, že od té doby konkurence ve vydávání komiksových románů výrazně narostla a nakladatelství, která ještě v devadesátých letech mívala podobně náročné portfolio (a komiksů si nevšímala), jako například Paseka či Argo, si vybudovala úspěšné komiksové divize. Torst nyní přišel s prací dosti křehkou a velmi osobní, navíc z oblasti, odkud k nám mnoho komiksů neproudí, totiž z Německa. Nedlouhá komiksová knížka Black Box Blues je dílem Ambry Durante, mladičké (nar. 2000) autorky, které v době vydání komiksu v Německu (2019) bylo pouhých devatenáct let. Její dílo však brzy vzbudilo pozornost, jak díky nadšeným slovům jednoho z nejslavnějších současných německých romanopisců Daniela Kehlmanna, tak především díky tématu.

Tím je boj s úzkostmi a depresemi. Durante je hned v prvním okně předvede jako černou krychli (odtud název komiksu), kterou má připoutanou k noze a která ji mnohonásobně převyšuje. Slovo deprese mimochodem ani jednou nepoužije, mluví hlavně o obavách, nejistotách, nízkém sebevědomí. Hodně pracuje se symboly a metaforami (déšť a deštník, rozsvícená a zhasnutá žárovka, výstup na horu, hvězdy na nebi), mezi nimiž se potácí hubená vykulená dívka s pruhovanou šálou na krku.

Black Box Blues nemá žádný souvislý děj, i když bývá označováno jako komiksový román. Ostatně jde spíše o jakousi osobní zpověď, úvahu o sobě samé a problémech, s nimiž se hrdinka (a samozřejmě i autorka) musí vypořádat. Občas se její výpověď točí v kruhu, opakuje to samé trochu jinak. Durante vlastně v průběhu psaní a kreslení nikam moc nepokročí: když líčí způsoby, jak se dá s depresemi bojovat (nejčastěji s pomocí přátel či psychiatra), nikdy nedospěje do fáze, kdy by se jich zbavila. A na další stránce jako by začínala zase znovu.

Čtenářsky to není zrovna komfortní, ale to je součást záměru. Deprese, s nimiž se autorka/hrdinka potýká, také nemají přehledný průběh, přicházejí nevyzpytatelně, chaoticky, často bez příčiny. Jsou neuchopitelné, nepředvídatelné a někdy také neřešitelné a psát a kreslit o nich je jistě jeden ze způsobů, jak se s nimi vyrovnávat. Čtenáři, kteří žijí veselý bezproblémový život, možná knihu odloží dost rychle, nicméně pro ty, které jen trochu zajímá, jak se člověk v depresi cítí, může být komiks Black Box Blues podnětný právě pro svou neujasněnost a nejistotu. Více než nějaké strukturované svědectví o průběhu nemoci nabízí autorka pocity a emoce, ovšemže jemné až křehké.

Podobně se to má s kresbou. Průměrný komiksový fanoušek ji nejspíš zavrhne jako amatérskou a dětinskou, ale k vyobrazení depresivních nálad a stavů se docela hodí. Při pohledu na ni nás možná napadnou obrázky Antoine de Saint-Exupéryho k Malému princovi, jen je to neučesanější a někdy až zahlcené lidmi, předměty či abstraktními tvary. Mnohá okna nejsou úplně rovná, některá jsou vyloženě nakřivo, což působí jednak dojmem amatérského provedení, ale zároveň to posiluje pocit autentického, trochu syrového a nedokonalého záznamu momentálních stavů a pocitů. Okna jsou nesourodá, jednou je linka tenčí, jindy silnější, občas to vypadá, jako by byl některý obrázek zvětšen. Ale kromě toho Durante vynalézavě skládá textové řádky (bubliny nepoužívá, protože tu vlastně nejsou žádné dialogy, jen tok vyprávění): často je v rohu obrázku schované jediné (a o to silnější) slovo, které navazuje na předcházející okno a předjímá následující.

Black Box Blues je dalším příspěvkem k produkci i u nás čím dál častěji vydávaných autorek, které se svěřují se vztahovými, intimními, psychickými nebo zdravotními obtížemi. Durante mezi nimi vyčnívá naléhavostí a sugestivně zachyceným ustavičným vnitřním neklidem.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 31 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.